Když používáte plynový sporák nebo vytápíte svůj domov kotlem na zemní plyn, spalujete téměř výhradně palivo původem z Ruska. Dokonce téměř s jistotou lze říci, že se jedná o plyn vytěžený na území Jamaloněneckého autonomního okruhu na severozápadní Sibiři. Za posledních deset let se odehrála jen jedna významnější změna. Plyn už do Česka neputuje přes ukrajinské a slovenské území, ale plynovodem Nord Stream po dně Baltského moře.
To je jen jedna z mnoha změn, kterou nový plynovod pro export ruského plynu do střední Evropy přinesl. Nový model je výhodný pro Německo, přes které dnes dodávky z Ruska proudí do dalších zemí Evropské unie. Do budoucna na něm může začít slušně vydělávat i Česká republika.
Tedy hlavně vlastník a provozovatel tranzitních plynovodů Net4Gas, ale polepší si i stát díky vyššímu výběru daně ze zisku.
Nová dvojice trubek Nord Streamu poslouží hlavně ke zvýšení dodávek ruského plynu do Itálie, Francie a zemí Beneluxu. Část těchto objemů proteče přes české území. Zatímco dnes dosahuje tranzit plynu přes české území zhruba 26 miliard metrů krychlových, během následujících čtyř let objem naroste na 60 až 70 miliard kubíků.
Přesměrovaný plyn
Některé změny se odehrávají téměř v utajení. Snad nikdo nezaregistroval, že během let 2012 až 2014 došlo k přesměrování dodávek plynu určeného pro zákazníky v Česku. Odběr ze Slovenska klesl na nevýznamné množství, naopak téměř celou spotřebu dnes pokrývá odběr z Německa přes předávací stanice u obcí Hora Svaté Kateřiny a Brandov v Krušných horách.
Spotřeba zemního plynu v České republice dlouhodobě stagnuje na hodnotách okolo osmi miliard metrů krychlových ročně. Její významnější nárůst lze očekávat snad jen v případě, že z ekonomických či jiných důvodů zkrachuje plán stavět nové jaderné bloky a chybějící výkon nahradí nové paroplynové elektrárny. Objemově třikrát vyšší je tranzit přes české území do dalších zemí.
Ještě před nějakými dvanácti lety nevypadaly české vyhlídky dobře. Po jistou dobu to vypadalo, že ruský plyn z Nord Streamu bude naše území míjet. Změnu přinesl projekt Gazela, za který si zásluhy připisují mnozí od tehdejšího premiéra Mirka Topolánka po vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušku. Díky plynovodu uvedenému do provozu v lednu 2013 si Česko pozici tranzitní země pro ruský plyn udrželo, i když v menším rozsahu než před spuštěním Nord Streamu.
Nové rozdání karet ve střední Evropě přinese plynovod Nord Stream 2, který umožní nárůst dodávek ruského plynu po dně Baltského moře ze současných 55 miliard metrů krychlových na dvojnásobek. Rozhodovalo se o tom před dvěma lety – 6. března 2017. Celoevropská aukce přepravních kapacit dopadla s jednoznačným výsledkem: plynárenské společnosti mají zájem přepravovat napříč českým územím ze severozápadu na jihovýchod 35 až 40 miliard kubíků plynu ročně, a to až do roku 2039.
Pro společnost Net4Gas to byl jasný signál ke spuštění investičního programu za zhruba 500 milionů eur (necelých 13 miliard korun). Za tyto peníze modernizuje a posiluje kompresní stanice, ale také postaví nový plynovod. Projekt s neoficiálním názvem Gazela 2 vede z Hory Svaté Kateřiny do Přimdy v západních Čechách. Tady se napojí na dnes málo využívaný plynovod vedoucí jižní částí republiky.
Když bratr nezná bratra
Pozice České republiky na plynárenské mapě Evropy může být ještě výhodnější, pokud by se podařilo dobudovat chybějící velkokapacitní propojení do Rakouska a Polska. Jenže tyto projekty narážejí na rozdílné zájmy zemí v regionu. Do konfl iktu staví v jednom případě Čechy a Slováky a ve druhém Čechy s Poláky.
Stačí připomenout, jaké emoce vyvolal záměr postavit krátké potrubí z Lanžhotu na Břeclavsku do rakouského Baumgartenu. Tím by se umožnilo přímé obchodování mezi Českem a Rakouskem, jenže takové řešení je v konfl iktu se zájmy slovenské společnosti eustream a jejích akcionářů – slovenské vlády a energetického holdingu EPH. Jejich reakce na českorakouský plynovod byla ostře nepřátelská a jedním z důsledků je zpoždění projektu o tři roky.
Pokud nepočítáme Stork, plynovod spíše lokálního významu, tak stále chybí velkokapacitní propojení české a polské plynárenské soustavy. To se zadrhává na rozdílné představě obou stran. Polská konzervativní vláda má v plánu zcela ukončit odběr plynu z Ruska na podzim roku 2022, tedy v době, kdy už bude v provozu nové potrubí z Norska. Po tomto datu má tamní spotřebu pokrývat kombinace norského plynu, zkapalněného plynu (LNG) a domácí těžby. Naopak je to Polsko, kdo má ambici stát se regionálním střediskem obchodu s plynem jiného než ruského původu. Přebytky, které samo nespotřebuje, chce vyvážet do dalších zemí včetně Česka.
Roste tlak americké vlády, která někdy až nevybíravým způsobem tlačí Evropu do odběru zkapalněného plynu. Má to však jeden háček: americké LNG je dražší než ruský plyn a evropští zákazníci většinově preferují nižší cenu před „lepším“ původem suroviny.
Peníze versus ideály
Ať už si o režimu Vladimira Putina myslíte cokoli, jednu věc lze těžko popřít: Rusové v ruce drží plynové trumfy. Patří mezi ně nejen cenová výhoda a geografická pozice, ale také omezování těžby v Nizozemsku z ekologických důvodů.
Dalším faktorem je očekávaný nárůst poptávky po zemním plynu v Evropě. Zdá se, že plyn bude zčásti nahrazovat uhlí a v německém a belgickém případě také odstavované jaderné bloky. Díky snadné regulaci výkonu se plynové elektrárny skvěle hodí „do party“ k větrným turbínám a solárním panelům.
Jak občas připomínají různí komentátoři, ruský Gazprom se díky výše zmíněným vlivům stává de facto tichým společníkem německé Energiewende. Svou pozici si Rusové mohou ohrozit jen sami – například další agresí ve stylu anexe Krymu či zdražováním plynu na nepřijatelnou úroveň. Česko by si však mělo svou pozici v plynárenství udržet bez ohledu na to, zda potrubím poteče ruský, americký, alžírský, nebo snad dokonce australský plyn.
Spotřeba zemního plynu v České republice dlouhodobě stagnuje na hodnotách okolo osmi miliard metrů krychlových ročně.
O autorovi| David Tramba, tramba@mf.cz
