Teherán čeká na vstřícné gesto Prahy, potvrzuje íránský diplomat
Evropská unie vedla v posledních letech zdlouhavá a tvrdá jednání s Íránem o tamním jaderném programu, ekonomické vztahy Evropanů s Íránci přesto zůstávaly velmi živé. Asi nejhůře jsou na tom Češi. Tuzemské firmy, které by rády využily lákadel velkého a perspektivního íránského trhu, mají často smůlu. Důvodem je politika.
Někteří podnikatelé tvrdí, že Teherán vyhlásil faktické embargo vůči českému zboží. Íránští představitelé toto tvrzení odmítají, ale říkají, že politické vztahy mohou mít na ty ekonomické vliv. Je přitom evidentní, co Teheránu vadí nejvíce. Z Prahy vysílá rozhlasová stanice Fardá, perský program Rádia Svobodná Evropa. Íránský chargé d´affaires v Praze Madžíd Nili to sice v rozhovoru pro týdeník EURO nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. A o česko-íránské spolupráci řekl: „Politické a ekonomické faktory jsou propojené a navzájem závislé. Myslím, že při dobré vůli obou stran se šance zlepší a limity se omezí.“
Cestu do Íránu si však Češi uzavírají i jinak. Politici v roce 2000 zabránili firmě ZVVZ Milevsko, aby vyvezla vzduchotechniku do íránské jaderné elektrárny Búšehr. Učinili to po nátlaku americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové, jak později připustil tehdejší šéf české diplomacie Jan Kavan. Vzduchotechniku nakonec vyvezla německá společnost Siemens. Bez problémů…
Američané se obávají především toho, že Írán časem vyrobí jaderné zbraně. Teherán na druhé straně tvrdí, že jaderný program má sloužit pouze k mírovým účelům. Mnozí o tom pochybují, a to nejen ve Spojených státech, ale i v Evropě. Podezřelý je fakt, že Írán v minulosti neinformoval o všech souvislostech svého jaderného programu, žádný důkaz o ambicích Íránu sestrojit atomovou bombu však neexistuje. A všichni mají v živé paměti tvrzení Američanů o údajných zbraních hromadného ničení, jimiž měl disponovat irácký režim Saddáma Husajna. O tom, že íránský jaderný program má být čistě mírový, je přesvědčen kupříkladu český odborník František Hezoučký, který působí v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii ve Vídni.
Írán je považován za budoucího ekonomického lídra celé oblasti Blízkého a Středního východu. Madžíd Nili zase připomíná, že Evropská unie je nejvýznamnějším obchodním partnerem jeho země. Írán má rovněž po Rusku druhé největší zásoby zemního plynu na světě. A není žádným tajemstvím, že Evropa hodlá své surovinové zdroje diverzifikovat.
Madžíd Nili, který se k těmto tématům vyjadřoval v rozhovoru pro týdeník EURO, je šéfem íránské diplomatické mise v Praze. Působí ve funkci chargé d´affaires, neboť obě země v současnosti nemají diplomatický styk na úrovni velvyslanců.
EURO: Váš předchůdce na postu íránského chargé d´affaires v Praze uváděl, že politické nedorozumění mezi Íránem a Českem nepomáhá rozvoji ekonomických vztahů. Někteří podnikatelé říkají, že české společnosti měly při vstupu na íránský trh větší potíže než jiné evropské společnosti. Jaká je situace nyní? NILI: Je dobré říci, že na íránském trhu funguje konkurence. Stejně jako mají zájem vstoupit na tento trh čeští podnikatelé a české společnosti, chtějí přijít také firmy z jiných zemí. To, o čem mluvíte, nevidím jako bariéru, ale jako limit. Je normální, že když máme srdečnou a přátelskou spolupráci s určitou zemí, příležitostí je více než limitů. Myslím, že při dobré vůli obou stran se šance zlepší a limity se omezí.
EURO: Máte tedy skutečně na mysli politické limity? NILI: Vzhledem k současnému vývoji ve světě jsou politické a ekonomické faktory propojené a vzájemně závislé. Nikdo nemůže říci, že je možné stavět vše pouze na ekonomice, aniž bychom brali v úvahu politickou situaci.
EURO: Jsou ony limity spojeny s tím, že v Česku působí rozhlasová stanice Fardá? NILI: Nemyslím si, že je nutné limity specifikovat. Konkurenční trh poskytuje určité šance a určité limity. Věřím, že je v zájmu Česka i Íránu navázat na tradiční spolupráci, vytvořit příznivé prostředí v hospodářské oblasti a limity omezit.
EURO: V českých vládních kruzích se v minulých letech diskutovalo o tom, zda je možné a vhodné udělat nějaké vstřícné gesto vůči Íránu. Čeká Írán na takové gesto? NILI: Ve dvoustranných vztazích jsou gesta velmi důležitá. To neplatí jen v případě našich dvou zemí, ale obecně. Jakékoliv dobré gesto je maximálně vítané. Určitě vyvolá pozitivní reakci.
EURO: Mohl byste přiblížit, jaké to gesto může být? NILI: Myslím, že to není potřeba. Gesto je každopádně dobrá volba.
EURO: Mělo by se takové gesto týkat oné rozhlasové stanice, nebo by mělo být z jiné oblasti? NILI: To je na české vládě.
EURO: V Praze se poměrně ostře diskutovalo o tom, zda by bylo možné učinit takové gesto zrušením českého zákona, který zakazuje dodávky do jaderné elektrárny v Búšehru. To byste uvítali? NILI: Ano, proč ne. Jakékoliv dobré gesto má být vítáno.
EURO: Myslíte si, že by také íránská strana mohla přijít s takovým gestem? NILI : Říkal jsem vám, že gesto vyvolává reakci z druhé strany. Pozitivní reakci.
EURO: Ale myslíte si, že česká strana je nyní zodpovědná za zahájení takového procesu? NILI: Proč ne? My jsme nezačali dělat negativní kroky v našich bilaterálních vztazích. Ta strana, která tak učinila, by měla učinit i první pozitivní krok.
EURO: Myslíte si, že vztahy mezi Evropskou unií a Íránem mohou být v budoucnu horší než nyní, když současná jednání mezi oběma stranami nedopadnou dobře? NILI: Obecně si myslím, že nikoliv. Nejsem pesimista, pokud jde o naši spolupráci s Evropou. Víte, spolupráce mezi Íránem a Evropou tu není kvůli jednomu dvěma dnům. Má dlouhou tradici. Evropská unie je hlavním obchodním partnerem Íránu jak v importu, tak v exportu. Je normální, že Evropa při formování své zahraniční a ekonomické politiky vychází z vlastních priorit. To samé platí také pro Írán. Přesto si nemyslím, že budeme ve vzájemné spolupráci čelit nějakým mimořádným výzvám.
EURO: Kdyby nakonec byla jednání Íránu s Evropskou unií úspěšná, zlepšily by se také vztahy vaší země s Českem? NILI: Vztahy mezi Íránem a EU jsou jedním z nejdůležitějších faktorů pro zlepšení vztahů s Českou republikou. Na druhé straně ale Česká republika bere ohled na další záležitosti. Myslím si, že tuto otázku je nutné položit české straně, nikoliv mně. My obecně nemáme žádný problém s Českem. A to, co máme, se dá překonat.
EURO: Proč by měli mít Češi zájem o íránský trh? NILI: Je to atraktivní trh z mnoha důvodů. Jedním z nich je ten geografický. Írán se nachází v jedné z nejcitlivějších a nejvýznamnějších částí světa, v oblasti Perského zálivu, tedy na širším Středním východě. Moje země je mostem mezi Evropou a východní částí tohoto regionu. Na severu je napojena na střední Asii. Je tu tedy možnost pro mnohé země včetně Česka vstoupit do krásného a atraktivního regionu světa. Také rychlý ekonomický rozvoj v Íránu přináší pozitivní výsledky a poskytuje dobrou příležitost pro všechny země, aby přišly a byly aktivní na našem trhu. V poslední době jsme také vytvořili dobré podmínky pro investory.
EURO: Dáme teď stranou politický aspekt. Má Írán z ekonomického hlediska zájem o české investice? NILI: Obě země mohou spolupracovat v investicích. Každá z nich disponuje možnostmi a schopnostmi v odlišných oblastech. Írán není stejnou zemí jako dříve, den ode dne se mění, ekonomika se rozvíjí velmi rychlým tempem. Kdybychom našli možnosti pro investice, byla by to dobrá volba pro obě strany.
EURO: V minulosti se vedly rozhovory mimo jiné o možné dodávce českých tramvají do íránských měst, kterou měla zajistit firma Škoda Transportation. Mám-li dobré informace, v této záležitosti hrály roli právě ony politické aspekty. Mají české firmy šanci vyvézt do Íránu dopravní prostředky? NILI: Dopravní prostředky jsou velmi atraktivní oblastí, avšak také jednou z nejnáročnějších pro dodavatele. Jednání se vedla nejen s českými společnostmi, ale také s prestižními firmami z jiných zemí. Trh v této oblasti je velmi konkurenční. Když česká společnost nabídne lepší podmínky ve srovnání s jinými, bude vítána. Je to technická záležitost. Česká firma se může přihlásit a bude mít stejné podmínky jako všechny ostatní společnosti.
EURO: Mohou obě země spolupracovat i v oblasti jaderné energetiky? NILI: Proč ne. Náš prezident loni otevřeně řekl, že jsme připraveni přijmout jakékoliv společnosti, které budou chtít investovat, nabídnout své projekty v této oblasti. Proč ne Češi? Nemáme žádná omezení pro přicházející investice.
EURO: Co podle vás může Česko v budoucnu dovážet z Íránu? Očekáváte, že projeví větší zájem o energetické zdroje? NILI: Mezi naše hlavní exportní položky patří ropné, chemické a petrochemické produkty, koberce, potraviny včetně třeba ořechů či kaviáru. Velmi významná je pochopitelně energetika. Írán disponuje obrovskými zdroji zemního plynu a Evropa zase směřuje k nějakému typu diverzifikace, pokud jde o dovoz surovin. Chceme mít přímý kontakt s Evropou. Vedeme proto příslušná jednání s Evropou. I pro Čechy by mohlo být dobré, kdyby o tyto rozhovory projevili zájem.
EURO: Povede v budoucnu plynovod z Íránu až do střední Evropy? NILI: O některých oblastech střední Evropy se diskutuje. Pokud jde o Česko, není mi jasné, jaké bude definitivní rozhodnutí, zda se budete účastnit, nebo ne. My jsme připraveni s Evropou v oblasti energetiky spolupracovat.
EURO: Evropa bude chtít diverzifikovat své zdroje. Na druhé straně je to ale spojeno s politickými otázkami. A není jasné, jaký bude výsledek současných politických jednání… NILI: Z technického hlediska jsou plynová pole připravena, jsme připraveni na spolupráci. Co se týká politiky, Evropa si může sama zvolit svou budoucnost, posoudit možné benefity. Takže počkáme a uvidíme.
EURO: V současnosti je ale pro Írán prioritou plynovod do Indie. Nebo ne? NILI: Stejně tak mluvíme o Evropě.
EURO: Írán dnes zcela jednoznačně říká, že si chce zachovat jaderný program. Evropští politici naopak uvádějí, že to nehodlají připustit. Zdá se tedy, že situace je opravdu velmi komplikovaná. NILI: Obě strany uznávají, že na mírové jaderné aktivity má Írán právo. Jsme signatářem smlouvy o nešíření jaderných zbraní, respektujeme ji a hodláme ji dodržovat. Vše, co děláme, vychází z našich práv. Uznáváme, že tu mohou být jisté důvody k obavám ohledně našich aktivit, ale děláme hodně pro to, abychom tyto obavy rozptýlili. Dočasně jsme přerušili obohacování uranu. Žádný důvod k zastavení našich aktivit ale neexistuje. V tomto směru si s Evropany vyměňujeme názory. Chtěli bychom, aby se díky současným jednáním obě strany k sobě přiblížily více než v minulosti.
EURO: Mluvíte o íránském právu mít vlastní jaderný program. Má Írán také právo vlastnit jadernou zbraň? NILI: Tato otázka je chybná. V posledních letech v Íránu nikdo neuvažoval o jaderných zbraních. Írán je obětí zbraní hromadného ničení ve válce se Saddámem Husajnem. Proč bychom se měli uchylovat k jaderným zbraním? Ochránili jsme zemi bez těchto zbraní. O použití jaderných zbraní by neměl uvažovat nikdo, to není dobré pro nikoho. To, o co jde, jsou mírové jaderné aktivity. Potřebujeme energii. V sedmdesátých letech radila Amerika šáhovi, který tehdy vládl mé zemi, aby rozvíjel nové energetické zdroje. Důvodem bylo to, že se v dlouhodobém měřítku budeme potýkat s nedostatkem ropy a plynu. V té době měla naše země 32 milionů obyvatel. Nyní máme více než 70 milionů obyvatel. Proč bychom neměli mít mírové jaderné aktivity? To je pro nás zvláštní. Chceme mít dostatek energetických zdrojů, ačkoliv se snažíme chápat obavy mezinárodního společenství, obavy některých velkých mocností. Také jsme připraveni hovořit o těchto obavách, ale bez předběžných podmínek a přenášení celé záležitosti na půdu Rady bezpečnosti OSN.
EURO: Řada zemí vidí v jaderných zbraních nástroj zadržování, odstrašování nepřítele. Nepředpokládají použití těchto zbraní, mají je spíše jako záruku národní bezpečnosti. Mnoho lidí si myslí, že Írán chce jadernou zbraň, aby se cítil bezpečněji v konfrontaci se Spojenými státy. NILI: Tato doktrína není užitečná. Nemyslíme si, že zadržovací politika založená na jaderných zbraních může být dobrou volbou. Dodržujeme a podporujeme smlouvu o nešíření zbraní, celá oblast Středního východu by měla být oblastí bez jaderných zbraní. Náš nejvyšší duchovní vůdce navíc nařídil vládě, že nemá usilovat o jaderné zbraně. To je naše politika. Jaderná zbraň je škodlivá pro bezpečnost.
EURO: Váš prezident Mahmúd Ahmadínežád rozvíjí spolupráci se zeměmi, které také nemají přátelské vztahy se Spojenými státy, například s Venezuelou. Jak důležité je pro íránskou zahraniční politiku vytvořit takovou skupinu zemí, která vidí společného nepřítele v Americe? NILI: Zaprvé musím říci, že nejsme proti Američanům. Jsme proti americké zahraniční politice, americké vládě. Myslíme, že hegemonistické a unilaterální chování v mezinárodních vztazích, ať už vůči Íránu, Iráku nebo Evropě, není dobrou volbou. Takto to ostatně nevidí pouze Íránci. Většina zemí světa má výhrady vůči americké vládě kvůli tomuto jejímu chování. Venezuela a jiné státy mají stejné názory. Když se podíváte na popularitu George Bushe ve světě, zjistíte, že se velmi zmenšila. Problémem americké zahraniční politiky je to, že nerozumí regionům - ani Blízkému východu, ani Evropě. Američané mají velmi slabou znalost o regionech, proto dělají chybnou politiku. Vezměte si Irák. Je snad Irák dnes bezpečnější než dříve? To nemůže říci nikdo.
EURO: Vnímáte českou zahraniční politiku jako proamerickou? NILI: Nechtěl bych to příliš rozebírat, protože to je česká vnitřní věc. Každá země má své národní zájmy, svou politiku formuje na základě vlastních kritérií. Osobně si ale myslím, že když do dvoustranných vztahů vstupuje třetí strana, musíme mít jisté výhrady. Mohu vám uvést jeden příklad, který se týká protiraketové základny, což je v Česku klíčové téma. Vaše země má právo na obranu. To má ostatně i Amerika. Když se ale uvažuje o Íránu jako o hrozbě, je to zcela nesmyslné uvažování. To naprosto odmítáme. Ale to, jaké jsou vztahy Česka a Ameriky, je čistě věcí těchto dvou zemí.
EURO: Když mluvíte o vztazích Íránu s Amerikou, jste kritický vůči vládě George Bushe. Ale vztahy nebyly dobré ani za Billa Clintona a dalších prezidentů. Takže se to netýká pouze této americké vlády… NILI: Neměl jsem na mysli současnou americkou vládu. Mluvil jsem o americké zahraniční politice, což je klíčové téma po ukončení studené války. Americké hegemonistické chování vyvolává velké znepokojení.
EURO: Takže to bylo víceméně stejné za Clintona i Bushe? NILI: Za Clintona snad byly některé pozitivnější signály. I dnes si ale myslíme, že když Amerika udělá první krok, mohli bychom spolupracovat. Američané by měli udělat první krok, protože dvoustranné vztahy přerušili oni. Měli by ale vědět, že musejí mít vyváženější politiku vůči mé zemi, stejně jako celkově v mezinárodních vztazích. Měli by lépe chápat situaci, chápat Íránce.
EURO: Váš prezident je znám tím, že odmítá právo Izraelců na vlastní stát. Je to názor většiny Íránců? NILI: Řeknu vám svůj osobní názor. Souvisí to s chováním Izraele. Izraelská politika vůči zemím v regionu, a zvláště vůči Palestincům, není dobrá. Když budou Izraelci pokračovat ve stejném duchu, bude to nadále vyvolávat takovou reakci.
EURO: Dokážete si představit, že v budoucnu bude uzavřena dohoda, v níž muslimské země uznají právo Izraelců na vlastní stát a zároveň budou zajištěna také práva Palestinců? NILI: Víte, to záleží na Palestincích. Když se Palestinci ve spravedlivém referendu rozhodnou, že vedle sebe mohou existovat dvě oddělené země, je to na nich. Ale zatím k tomu nedošlo. Palestinci, všechny skupiny v Palestině, se musí zúčastnit zásadního referenda.
EURO: Zdá se, že některé vlády arabských států se nyní obávají příliš velkého vlivu Íránu. Souvisí to také s vývojem v Libanonu a popularitou Hizballáhu. Souhlasíte s tímto hodnocením situace? NILI : Faktem je, že Írán je významným hráčem v muslimském světě. Nikdo nemůže popřít jeho roli. Mnoho zemí včetně těch arabských má dobrou spolupráci s Íránem. Vývoj v Libanonu ukazuje, že není možné vyloučit Írán z rozhodování o budoucnosti Středního východu. S tím, co jste řekl, ale nesouhlasím. Arabské země nemají z Íránu strach.
Madžíd Nili (39)
Vystudoval mezinárodní vztahy na Univerzitě Allameha Tabatabaeiho v Teheránu. Je kariérním diplomatem, od roku 1995 působil na íránském ministerstvu zahraničí. Je odborníkem na oblast střední a východní Evropy.
Na ministerstvu se nejdříve věnoval kulturní spolupráci, později působil v sekci střední a severní Evropy. V letech 1998-2001 byl zástupcem šéfa íránské diplomatické mise v Bělehradě. Po návratu do Teheránu pracoval jako expert na oblast západního Balkánu a od roku 2003 byl zástupcem ředitelem odboru střední a severní Evropy. Letos v květnu se ujal funkce chargé d´ affaires Íránské islámské republiky v Česku.
Madžíd Nili je také autorem studií a esejů o roli kultury v mezinárodních vztazích, vzájemných vztazích Spojených států a Evropy po studené válce a událostech na Balkáně. Je ženatý a má dvě děti.
