Letos k nám dorazí první úroda moldavských biozemědělců. Šetrnému hospodaření je učí tuzemský výrobce ProBio.
Jen doufám, že si od nás někdo tenhle experiment koupí, kroutil hlavou někdejší šéf kolchozu a současný soukromý zemědělec Nikolaj nad nápadem svého syna Alexeje. Poté, co Alexej od otce převzal část hospodářství, místo tradičních obilovin a slunečnic vsadil na špaldovou pšenici a půdu začal obdělávat v ekologickém režimu.
Letos by se mělo ukázat, zda Nikolajovy obavy byly oprávněné. Zhruba pět desítek moldavských zemědělců se před pár lety zavázalo přejít na bioprodukci v rámci společného projektu organizace Člověk v tísni a jednoho z největších tuzemských výrobců biopotravin, společnosti ProBio Martina Hutaře a Karla Matěje. Ti s ekologickým zemědělstvím experimentovali už za socialismu, a jsou tak považování za průkopníky tohoto odvětví v Česku.
V loňském roce pak prvním moldavským biosedlákům vypršelo povinné dvouleté přechodné období a zhruba 3,6 tisíce hektarů je už oficiálně obděláváno ekologicky. To znamená, že letošní úroda by měla získat certifikát a s mezinárodně uznávanou nálepkou Bio se jí otevřou dveře na unijní trh. „Tento rok sklidíme první biosuroviny a povezeme je do České republiky. Právě s farmáři uzavíráme smlouvy o tom, co se bude pěstovat,“ říká Veronika Semelková, která má v ProBiu moldavský projekt na starost.
Moldavsko je blíž
Firma zatím nemá zcela jasno, o jaké plodiny půjde a jak vysoké dovozy budou. Na českém trhu obecně chybějí například luštěniny a některé obiloviny, jako je právě špalda, jejíž popularita v poslední době roste.
„Jde vesměs o plodiny, které v Česku nelze vypěstovat, musejí se sem dovážet z Číny nebo z Turecka, tedy z hodně velké dálky. My se snažíme přiblížit produkci trhu a Moldavsko je z tohoto pohledu lepší alternativa,“ dodává Semelková. Část surovin plánuje ProBio každopádně zpracovat ve vlastní režii v závodě ve Starém Městě pod Sněžníkem, část pak přeprodat dalším zpracovatelům.
Čtěte: Superpotraviny místo hamburgerů. Fastfood prochází revolucí
Certifikaci moldavské bioprodukce zajistí německá společnost Ceres, která se mimo jiné soustředí na oblast jihovýchodní Evropy a své inspektory má přímo v Moldavsku. Nejde o nijak levnou záležitost, náklady se počítají v řádu desítek tisíc korun. Pravděpodobně je však neponesou sami Moldavané. „Ve spolupráci s Člověkem v tísni se snažíme náklady pokrýt. Pro tento rok je to ale ještě v jednání,“ vysvětluje Semelková. Projet podporuje i Česká rozvojová agentura.
Hrozba jménem eroze
Struktura moldavského zemědělství se od českého značně liší, přesto bojují obě země v zásadě s identickými problémy. Velkou většinu moldavské orné půdy tvoří vysoce kvalitní černozem, která podle Organizace pro výživu a zemědělství patří mezi nejúrodnější půdy na světě. Zemědělství se na tamním HDP podílí podle dostupných dat až 14 procenty.
Na skoro více než polovině zemědělské výměry hospodaří jednotlivé domácnosti nebo malé farmy, které jsou však zoufale neefektivní. Využívají zastaralé stroje a cenově nedokážou konkurovat okolním zemím. Moldavsko tak například některé plodiny dováží za nižší cenu z Ukrajiny navzdory tomu, že jich je samo schopno vyprodukovat dostatek.
Velikost farem je zásadní rozdíl oproti Česku, kde většinu polí obhospodařují velké agrokoncerny. Přesto oba přístupy mají podobný výsledek. Úpadek živočišné produkce a s tím spojený nedostatek přírodního hnojiva, nadměrné využívání chemikálií a nevhodné techniky, stejně jako častá sucha vedou k degradaci půdy a erozi. Tou bylo podle zprávy Rozvojového programu OSN ohroženo až 65 procent tamní zemědělské půdy. V Česku je to podle údajů ministerstva životního prostředí 56,7 procenta.
Z pohledu jak české vlády u nás, tak Člověka v tísni v Moldavsku je ekologické zemědělství jednou z cest, jako tato čísla snížit. „Snaží se tam utvořit trh tlačený poptávkou ze Západu, která moldavské zemědělce přiměje, aby plodiny pěstovali šetrnějším způsobem a nepotřebovali třeba hnojiv,“ dodává Vladislav Vlk z Člověka v tísni.
Dále čtěte:
