Česká republika patří k zemím s největší hustotou pracovních agentur na světě. To se možná změní. Podmínky pro tuto činnost setotiž asi budou zpřísňovat.
Autor: Artklee
Maličká Česká republika je v počtu pracovních a personálních agentur sedmá na světě. Působí jich zde 2247, což je více než třetina všech agentur ve Spojených státech. Česko předstihlo i tak velké země, jako jsou Francie či Kanada. První místo obsadilo s dvaceti tisíci agenturami Japonsko. Vyplývá to ze zprávy mezinárodní konfederace soukromých zaměstnaneckých agentur Ciett pro rok 2010.
Druhé místo náleží podle zprávy Velké Británii, kde působí asi 11 500 agentur, třetí pozice patří Německu s necelými 9500 agenturami. Celkem na naší planetě působí přibližně 71 000 pracovních agentur.
„Důvod, proč je u nás tolik agentur, spočívá v tom, že pravidla pro udělování licencí jsou v České republice velice formální a získat tuto licenci je tedy velmi snadné,“ uvádí marketingový manažer Grafton Recruitment Mikuláš Procházka.
Jak přicházeli zahraniční investoři a ekonomika rostla, projevoval se v Česku na mnoha místech nedostatek pracovníků. Kvůli tomu se výrazně rozšířilo podnikání v této oblasti.
Cizinci načerno
Ne všechny zprostředkovatelské agentury však dodržují předpisy. Úřady práce loni zkontrolovaly 674 agentur. Kvůli nedodržení zákona o zaměstnanosti a dalším prohřeškům jim uložily 153 pokut v celkové výši přesahující 22 milionů korun. Předloni úředníci zkontrolovali asi 500 pracovních agentur a uložili jim 93 pokut v celkové hodnotě necelých šesti milionů korun. Nejčastějším a zároveň nejzávažnějším prohřeškem bylo nelegální zaměstnávání cizinců.
Ministerstvo práce a sociálních věcí přijalo v loňském roce 651 žádostí o povolení zprostředkovatelské činnosti. Z nich bylo 329 od nových subjektů a 322 firem žádalo o obnovu. Oprávnění nezískalo 145 žadatelů a 151 licencí bylo odebráno.
Podmínky pro činnost pracovních agentur by se pravděpodobně už v příštím roce měly zpřísnit. Ministerstvo práce a sociálních věcí se na to hodlá zaměřit v chystané novele zákona o zaměstnanosti. „Hlavní změny se budou týkat zpřísnění podmínek pro vydávání povolení ke zprostředkování zaměstnání, uznávání odborné způsobilosti zástupců agentur práce a zaměstnávání osob se zdravotním postižením,“ říká mluvčí ministerstva Štěpánka Filipová. Novinkou by měly být odborné zkoušky a pravidelné přezkušování zástupců agentur před komisí. Rozšířeny mají být také důvody pro odnětí licence, které umožní úřadům zasáhnout, pokud zprostředkovatelé neplní své povinnosti.
Polštář pro kmenové
Firmy shánějí zaměstnance prostřednictvím agentur zejména proto, aby si zajistily větší flexibilitu. Mohou je totiž využít, mají-li je dostatek zakázek, a pak, když práce není, jim na rozdíl od „kmenových“ propouštěných zaměstnanců nemusejí platit odstupné. Odborům se většinou vysoký podíl agenturního personálu nelíbí. „Nevadí nám agenturní personál jako takový, protože slouží jako polštář, jako ochrana pro kmenový personál,“ vysvětluje předseda odborů v automobilce Škoda Jaroslav Povšík. Agenturních pracovníků však podle něj nesmí být přespříliš, nesmějí se cítit jako lidé druhé či třetí kategorie a měli by mít naději na přechod do kmenového stavu.
Ukázkou, jak to funguje, je plánovaný přesun výroby modelu Škoda Roomster z Kvasin do Vrchlabí. Kmenový stav v Kvasinách se nesníží, ale někteří agenturní pracovníci, jichž je nyní v Kvasinách zhruba 650, budou muset na konci roku odejít. Povede to však k záchraně kmenových míst v závodě Škody Auto ve Vrchlabí, který by jinak po ukončení montáže staršího modelu Octavia Tour zůstal z poloviny nevyužitý.
Lovci hlav**
Specifické postavení mají firmy, které neshánějí dělníky k pásům, ale špičkové manažery do ředitelských křesel. Takzvaných „headhunterů“, čili lovců hlav, je u nás několik desítek.
„Dnes si i menší podniky uvědomují, že budovat management způsobem, že můj kamarád má kamaráda a ten by mohl dělat ředitele, může být velice kontraproduktivní pro rozvoj společnosti,“ líčí Ján Dolejš, zakladatel a ředitel PP Partners Prague.
Také na firmy, jejichž oborem je „executive search“, loni dopadla krize. Nových projektů ubylo, i některé běžící se v panice zastavovaly. Od druhé poloviny loňského roku je však znát určité oživení. Část firem využila krizi na strukturální změny. V horším případě začaly bezhlavě propouštět, často podle klíče: kdo je nejdražší, půjde první z kola ven.
„Pokud na to společnosti šly s trochu s větším rozumem, zjistily, že v restrukturalizaci je někdy lepší tři propustit a jednoho přijmout, ale takového, který zvládne práci za tři,“ podotýká Ján Dolejš. Poptávaných pozic je tedy nyní méně, ale to neznamená, že se lidé ve firmách nemění.
Na straně firem nastal pocit, že když se hodně propouští, musí být na trhu velké množství volných manažerů. Že bude jednoduché lidi najít, že se stačí někde zmínit. „Opak je však pravdou,“ tvrdí Dolejš. Na trhu je spousta lidí, často jsou však nepoužitelní. Dostali se na určité manažerské místo v rámci konjunktury, ale když nastaly špatné časy, nebyli je schopni dobře zastávat. „Jsou to powerpointoví manažeři,“ líčí Dolejš, „dokážou vše dobře prezentovat, ale chybí jim jakákoli vlastní přidaná hodnota.“
Firmy jako je PP Partners Prague nesbírají životopisy propuštěných, nýbrž samy aktivně oslovují vhodné kandidáty. Bouřlivá doba ale způsobila, že vhodní lidé mají oproti minulosti daleko větší rezistenci vůči změně, byť nová nabídka vypadá lákavě.
Přesto je ale tento způsob hledání podle Dolejše pro firmy přínosem. „Tím, že hledáme selektivně, podle zadaných kritérií, vybíráme nejvhodnější lidi. Když dáte inzerát, přihlásí se člověk, který chce změnu a stylizuje se do role,“ líčí. Někteří uchazeči se přihlásí prakticky na jakoukoli pozici. Tím pádem se objeví obrovské množství lidí, s nimiž personalista musí pracovat. „To je nevýhoda inzerátu a výhoda přímého hledání, které je pracnější, ale daleko adresnější,“ dodává Dolejš.
