Historie těžby ropy v Československu sahá do poloviny 19. století, kdy se na Slovensku surovina dobývala z ručně kopaných jam. První moravské ložisko bylo nalezeno roku 1919, s intenzivní těžbou se ale začalo až v 50. letech minulého století.
Foto: ČTK
Ložiska ropy v České republice jsou soustředěna především na jihu Moravy. Nejvíc vrtů je v okolí Hodonína, konkrétně u obcí Dambořice, Uhřice, Ždánice a Žarošice. V minulosti bylo významné i ložisko Hrušky nedaleko Břeclavi, v současnosti je ale už téměř vytěžené a slouží hlavně jako podzemní zásobník plynu.
Další perspektivní místa se nacházejí na severní Moravě, zásoby ropy v Česku jsou ale celkově velmi malé. Ročně se jí vytěží 200 až 300 tisíc tun, což pokrývá jen zhruba čtyři procenta spotřeby. Ropa je navíc tak čistá, že ji české firmy (přizpůsobené na dodávky z Ruska) téměř nezpracovávají. Jediným tuzemským odběratelem je Paramo Pardubice, zbytek směřuje do Rakouska, Polska a na Slovensko.
Cukrovarník s vrtákem
Počátky těžby ropy na území Česka a Slovenska sahají do poloviny 50. let 19. století, kdy se surovina získávala u východoslovenské obce Halič. Také na východní Moravě byla v té době ropa známá (samovolně vyvěrala z několika studánek), využívat se ale začala až o zhruba 50 let později.
První naftový vrt vybudoval roku 1899 cukrovarník Julius May v Bohuslavicích nad Vláří. Ke kopání používal kanadskou vrtnou soupravu s denním výkonem dvou až tří metrů. Na ložisko ropy sice nakonec nenarazil, od hledání ho to ovšem neodradilo a v dalších letech provedl několik pokusných vrtů na Uherskobrodsku. Vrtný výkon se mu brzy podařilo zvýšit až na 20 metrů za den, celkový výsledek byl ale slabý – pouhých pět hektolitrů ropy.
Podobně neslavně skončily i pokusy dalších hledačů, kterými byli Karel Galler a Antonín Kuba. První se pokoušel o vrty v Hustopečích, Mušově, Němčičkách a Kurdějově, druhý v Hruškách (pozdějším významném nalezišti), Týnci, Lužicích, Ratíškovicích či Žatčanech. Očekávaný výsledek mezitím nepřinesla ani první hlubinná vrtba u dvora Nesyt nedaleko Hodonína z roku 1900.
Výbuch ve Gbelích
Také na Slovensku v okolí Haliče se průmyslová těžba zpočátku nedařila. I přesto, že území prohledávali významní geologové, na větší ložiska dlouho nemohli narazit a nakonec jim pomohla až kuriózní situace.
Roku 1910 kopal zemědělec Ján Medlen ze západoslovenské obce Gbely na svém pozemku odvodňovací strouhu. Narazil přitom na hořlavé plyny, které v okolí vyvěraly již dlouho, a vystavěl si primitivní rezervoár s cihlovým vedením až k domku. V něm plynem nejen topil, ale s jeho pomocí také žhavil a kul kov. Zpočátku šlo všechno hladce, jednoho dne roku 1913 se však dům naplnil plynem natolik, že došlo k výbuchu, který rozmetal dřevo a cihly do vzdálenosti 20 metrů.
Ačkoliv byl báňský úřad o místních nalezištích zemního plynu informován už dřív, teprve tato událost přiměla další geologické odborníky, aby lokalitu pečlivě prozkoumali. Ještě téhož roku zde vznikl první vrt, který narazil na bohaté zásoby plynu a v následujícím roce i na velké ložisko takzvané lehké ropy (s nízkým obsahem síry). Tento objev pak zajistil úspěšný rozvoj těžby nejen na Slovensku, ale také na jižní Moravě.
Ropou sytý Nesyt
Vrtů postupně přibývalo, produkce však stále nestačila krýt potřeby průmyslu. Po vzniku Československa byl proto zahájen průzkum dalších lokalit, kde se zásoby ropy předpokládaly. Úspěch přitom slavila hlavně Moravská těžařská společnost, která se brzy stala největší naftařskou firmou na Moravě. Roku 1919 si pronajala pozemky u zmíněného dvora Nesyt na Hodonínsku a ihned začala s budováním vrtu. V prosinci následujícího roku vytěžila prvních sedm tun ropy a připojením sousedního důlního pole „Karel“ vznikly Naftové doly Nesyt.
Roku 1921 činila celková produkce 16 cisteren (zhruba 160 tun ropy). V dalších letech pak těžba dále stoupala a roku 1924 dosahovala už čtyř cisteren denně. Přesto stále nebyla dost vysoká, aby firmě přinesla zisk. To se změnilo až připojením dalšího důlního pole „Dziunia“ roku 1925, kdy denní těžby vzrostly na osm cisteren.
Na počátku 30. let pracovalo na nesytských naftových polích už 28 vrtných věží. Nejvýznamnějším nalezištěm v republice ale nadále zůstávaly slovenské Gbely, kde se za prvních 25 let existence vytěžilo 260 tisíc tun ropy. V Nesytu to bylo za stejné období zhruba o polovinu méně.
Zásoby na dvacet let
Za druhé světové války se těžbou zabývaly výhradně německé firmy. Po osvobození pak převzal kontrolu nad doly stát, který roku 1946 založil podnik Československé naftové doly se sídlem v Hodoníně. Ten sdružoval všechny české i slovenské těžařské závody a roku 1949 pod něj přešly i některé německé firmy. Naftový průmysl se nadále rozvíjel a těžba na jižní Moravě dosáhla vrcholu roku 1958, kdy zde bylo v činnosti 45 vrtných souprav. Množství vytěžené ropy pak roku 1969 přesáhlo 135 tisíc tun.
V témže roce se podnik Československé naftové doly rozdělil na Moravské naftové doly se sídlem v Hodoníně a Slovenské naftové závody, později Nafta Gbely. Po roce 1990 se česká část přeměnila na akciovou společnost a produkce stoupala až do roku 2003, kdy bylo vytěženo rekordních 315,5 tisíce tun ropy. Poté nastal pozvolný pokles, který pokračuje až do současnosti.
Společnost Moravské naftové doly, od letošního roku ovládaná investiční skupinou KKCG Karla Komárka, nyní provádí těžbu na 21 ložiscích, z nichž nejvýznamnější jsou v okolí Dambořic. Zásoby se zde odhadují na 20 let těžby.
