Státní regulace podnikání je v Ruské federaci stále silná, říká advokát
Jen za leden letošního roku vyvezly české firmy do Ruska zboží bezmála za pět miliard korun. To oproti loňsku představuje nárůst o celou polovinu. Kvůli vzrůstajícímu vzájemnému obchodu tak do Ruska míří stále více českých podnikatelů a manažerů, kteří tam zakládají obchodní firmy nebo pracují pro nadnárodní společnosti. „Začátek podnikání v Rusku je ale velmi těžké koordinovat,“ říká odborník na ruské právo Jan Kohout.
EURO: Jaká jsou specifika ruského právního prostředí? KOHOUT: Ruské právo je založeno na podobném základě jako české. Vychází z kontinentálního systému práva a je postavené na bázi zákoníků. Jeho struktura má podobné charakteristiky jako české právo i z historických důvodů, protože například náš občanský zákoník, který dosud platí, v určitých částech vychází ze sovětského modelu. Rusko se ale dnes snaží v některých oblastech trochu přizpůsobit evropskému právu tak, aby úpravy byly vzájemně kompatibilní. To se týká například regulace cenných papírů. Určitě jsou tam ale specifika. V Rusku například neexistuje obchodní zákoník ani žádná jeho obdoba, všechny obchodní vztahy jsou zahrnuty do občanského zákoníku. K tomu existují ještě další speciální zákony, například o akciové společnosti nebo jiných druzích obchodních společností. Teď byla nově do ruského občanského zákoníku doplněna komplexní úprava oblasti práva duševního vlastnictví. Z ní vyplývá i celkem výrazná změna, kdy společnosti, které nemají určité procento státní účasti, nemohou používat ve svém názvu odkaz na název státu. To se vztahuje i na zkratky. Je to docela zásadní změna, protože poměrně velká část firem, jež působí globálně, si odlišuje jednotlivé národní pobočky tím, že k názvu přidá jméno země, kde působí. To se týká i různých obchodních společností s názvy jako „Česko-ruská“, což nový zákon vylučuje.
EURO: V čem se liší ruské obchodní právo od našeho? KOHOUT: V ruském právu je obecně silnější důraz na ochranu zájmů státu. Hlavní rozdíl je tak v přístupu státu k regulaci určitých oblastí. Je tam proto více oblastí podnikání, které nejsou volně přístupné zahraničním subjektům. Stejně jako v České republice panuje omezení zahraniční účasti u firem, které obchodují s vojenským materiálem, tak to funguje i v Rusku, ovšem s tím rozdílem, že se jedná o více odvětví.. Mohou to být například telekomunikace, televizní vysílání, ale i příprava televizních programů a další odvětví, která stát považuje za strategická. Státní regulace je silnější například i co se týče účasti zahraničního kapitálu v bankovnictví. Ruská centrální banka pečlivě sleduje tu účast a určitým způsobem upravuje kvóty podílu zahraničního kapitálu a podílu toho ruského. Kvóta množství zahraničního kapitálu na celém bankovním trhu se pohybuje kolem dvanácti procent. Není třeba zakázáno, že by banka nemohla být celá vlastněna zahraničním kapitálem. Pokud je ale na celém trhu kvóta maximální zahraniční účasti naplněna, tak by nový zahraniční zájemce o bankovní licenci již zřejmě povolení neobdržel.
EURO: Jak se změnilo ruské právo za vlády prezidenta Vladimira Putina? KOHOUT: Právní předpisy se v Rusku stejně jako jinde mění podle toho, jak se mění pohled státu na různé oblasti. Hodnocení těch změn je tak spíše věc politická než právní. Z čistě právního pohledu se ale dá říci, že je viditelná snaha o přistoupení země ke Světové obchodní organizaci. Je také zřejmá snaha o boj s falzifikáty výrobků, které narušují autorská práva. Stejně jako u nás je ale jiná věc, nakolik záměru zákonodárců odpovídá vymahatelnost tohoto práva a nakolik se to daří provádět v poměrech země, která je nesrovnatelně větší než ta naše a kde také existuje různá úroveň kvality předpisů. Hlavní právní úprava je samozřejmě na federální úrovni, ale vstupují do ní i jednotlivé celky federace, které mohou tuto úpravu doplňovat, takže úroveň regulace je v rámci federace různá.
EURO: Jakým způsobem je možné vstoupit na ruský trh? Lze si jen tak založit společnost a začít podnikat? KOHOUT: Samozřejmě, tato varianta je možná, záleží ale na tom, jakou oblastí podnikání se společnost má zabývat. Pro ty nejrozšířenější, běžné oblasti podnikání existuje v Rusku jiný koncept než u nás. Mnohdy se nevyžaduje ani obdoba našeho živnostenského oprávnění, například v případě volných živností. Pokud je předmět podnikání regulovaný, je ale zapotřebí povolení. Pro okamžitý vstup na trh tak založení společnosti nepředstavuje zásadní problém. Větší potíž může nastat s účastí zahraničních pracovníků. V Rusku totiž panují jiná pravidla, oni sledují počet zahraničních pracovníků v různých oblastech jak teritoriálně, tak podle odvětví a pracovní povolení pro cizince se udělují na bázi jakési předchozí „rezervace“. Společnost si musí u úřadů „rezervovat“ místa pro cizince zhruba rok dopředu. Jedná se především o evidenci, nicméně pokud by společnost příští rok žádala o povolení zaměstnat cizince nad tuto kvótu, tak by je nejspíš nedostala právě z důvodu, že předem neprovedla onu „rezervaci“. Nevýhodou je, že pokud někdo v Rusku jako subjekt ještě nepodniká a teprve začíná, tak může dojít k tomu, že v prvním roce fungování společnosti cizince nebude moci zaměstnat. Je tak velmi obtížné začátek podnikání v Rusku koordinovat, předpokládá to, že si založíte společnost v určitém předstihu a najdete si nějakého občana Ruské federace, který vám společnost minimálně po toto přechodné období povede.
EURO: Jak dlouho založení společnosti trvá? KOHOUT: Proces registrace má několik fází. Nejvýraznější odlišnost oproti české úpravě je ve splácení základního kapitálu. U nás se základní kapitál standardních společností v určité míře musí splatit ještě před registrací, což v Rusku platí pouze v případě společnosti s ručením omezeným. U akciové společnosti je to ale jinak, tam se základní kapitál splácí až po registraci. Registraci provádí obdoba finančního úřadu, tedy nikoli soud jako u nás. Po registraci, kdy společnost vznikne, se ale musí provést ještě další registrace jako například k platbám povinných odvodů. Až poté může začít společnost být aktivní.
EURO: Jsou ruské soudy neutrální? KOHOUT: Na to asi mohou být různé názory. Médii teď například proběhly informace o sporu skupiny PPF ohledně investice v ruském Ingosstrachu a dvou rozhodnutích, která byla ve prospěch českého subjektu oproti ruskému akcionáři. Asi se dají najít případy, kdy vyhrály zahraniční i domácí subjekty.
EURO: Spíše mě zajímá, zda jsou pravdivé fámy o korupci v ruské justici. KOHOUT: Představte si položení téhle otázky v České republice. Jakou asi na to můžete očekávat odpověď. Nemyslím si, že to je v Rusku horší než jinde. Justice je nezávislá a její nezávislost samozřejmě spočívá v tom, že se nenechá ovlivnit.
EURO: Spekuluje se ale o tom, že ruské soudy hrají na politickou objednávku, jako například v případě uvězněného oligarchy Michaila Chodorkovského. KOHOUT: To jsou hodně medializované případy a obvykle neznáme celé pozadí těchto kauz. Obecně, když se podíváme na problém vymáhání daní, tak si myslím, že pokud by například úřad ve Spojených státech získal pocit, že se někdo vyhýbá placení daní, tak dotyčného zasáhne velmi tvrdý postih. To vždy souvisí s chráněným zájmem státu. A oblast daňových a jiných povinných odvodů se v Rusku zejména v poslední době velmi pečlivě hlídá.
EURO: Jaká je funkce takzvaných státních arbitrážních soudů? KOHOUT: Jejich funkce se v cizině často vnímá zkresleně. Zatímco u nás se dříve hovořilo o takzvaném obchodním soudu, dnes jeho funkci plní normální krajský soud, který má specializovanou sekci, jež řeší obchodní záležitosti. V Rusku se pouze soudy, které se zabývají podnikatelskou činností, nazývají arbitrážní. Není to tedy totéž, čemu se u nás říká arbitrážní nebo rozhodčí soud, který funguje například při Hospodářské komoře. Je to standardní soud s tím, že se zabývá spory souvisejícími s podnikatelskou činností. V Rusku je možné řešit spory i rozhodčím soudem v našem slova smyslu, ale ten se pak nazývá jinak.
EURO: Jaká je v Rusku vymahatelnost soudních rozhodnutí? KOHOUT: Obecné problémy, o kterých se tam dá hovořit, jsou jednak aspekty rychlosti, jednak problém zjištění majetku té osoby, která je povinná něco platit. A obdobně jako u nás soudní řízení může mít jinou rychlost než rozhodčí řízení. Druhá věc je, že v Rusku neexistuje obdoba našich exekutorských úřadů, jež proces vymáhání soudních rozhodnutí výrazně urychlily. I to tedy může mít na rychlost celého procesu vliv.
EURO: Jaký vliv má legislativa federálních republik? KOHOUT: Republiky jsou subjekty v rámci federace, zahrnuje to ale ještě dvě významná města, Moskvu a Petrohrad. Tyto celky mají v kompetenci v určitých oblastech vydávat vlastní právní předpisy, které ale plní spíše doplňkovou funkci. Tak je tomu kupříkladu v právu nemovitostí, konkrétně v oblasti poskytování pozemků ve vlastnictví subjektu federace. Například pro Moskvu je obvyklé, že poskytování pozemků soukromým subjektům funguje na bázi veřejných soutěží, ale město je investorům neprodává, nabídne jim pouze dlouhodobý pronájem. Ten v Moskvě zpravidla není delší než čtyřicet devět let. V jiných oblastech Ruska však může být praxe odlišná.
EURO: Mohou cizinci v Rusku bez problémů nabývat nemovitosti? KOHOUT: Tam panuje odlišný princip než u nás. U Česku jsou možní nabyvatelé děleni na kategorie rezidentů, nerezidentů – občanů Evropské unie a nakonec občanů třetích zemí. Pro všechny nemovitosti je potom režim v zásadě stejný s výjimkami, jako je zemědělský půdní fond. V Rusku není vlastnictví nemovitostí nějak zásadně omezeno, například co se týče budov, bytových domů nebo průmyslových staveb. Není omezeno ani vlastnictví pozemků určených ke stavbě. Je tam pouze omezení zahraničních subjektů v nabývání zemědělské půdy a v příhraničních oblastech. To je ale federální úprava, záleží také na jednotlivých subjektech federace, jak k převodu pozemků přistupují. Praxe je ale taková, že se obvykle jedná pouze o dlouhodobé pronájmy.
EURO: Bez lokální pomoci je tedy začátek podnikání v Rusku hodně problematický? KOHOUT: Snažit se podnikat bez právního a daňového poradce by bylo určitě velmi těžké, je to prostředí, které má své velké odlišnosti. Ale nemusíme chodit tak daleko. Kdyby český podnikatel chtěl podnikat třeba na Slovensku, tak byť máme obdobnou historii a právní prostředí, tak vývoj právní úpravy byl v posledních letech značně odlišný. Vždy je nutné znát lokální specifika, aby se dala činnost společnosti dobře naplánovat.
BOX Jan Kohout (38) je partnerem advokátní kanceláře Procházka Randl Kubr a vedoucím právníkem její ruské sekce. Je členem Komory pro hospodářské styky se SNS. Titul doktora práv získal na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kromě ruského práva se věnuje zejména projektovému financování, fúzím a akvizicím a právním vztahům k nemovitostem. Jeho koníčkem je hra na housle, kterou vystudoval na pražské konzervatoři.
