Viceprezident EIB Hudák: Česko se musí připravit na šok

Evropská dotační žíla pomalu vysychá. Viceprezident Evropské investiční banky Vazil Hudák varuje, že pokud si Česko už teď nezvykne na půjčky a garance, bude ho snížení dotací po roce 2020 hodně bolet.

Česko si začíná uvědomovat, že bez pomoci Evropské investiční banky (EIB) bude brzy těžké stavět nové dálnice nebo železnice. Po roce 2020 a odchodu Británie z EU hrozí, že se situace v takzvaných kohezních zemích, které získávají značné prostředky z dotací, výrazně změní. Objem dotací se pravděpodobně sníží. Právě půjčky a garance mohou být novou cestou, jak budovat páteřní infrastrukturu.

Dosud Česko v jejich získávání za dalšími novými zeměmi Evropské unie zaostává. Na rozdíl od Polska nebo Slovenska se zatím nepodařilo získat půjčku na velkou infrastrukturní stavbu srovnatelnou například s obchvatem Krakova nebo Bratislavy.

Aktivita banky v Česku se přesto loni zdvojnásobila a její podpora přesáhla částku 26 miliard korun. Půjčky a garance se v Česku zatím soustřeďují především na podporu malých a středních podniků, miliardu nedávno získal i ČEZ.

Byl jste jmenován do řídicího výboru EIB jako první Slovák. Jaký má pro EIB význam, že v jejím vedení je člověk z takzvaných kohezních zemí?

Jako Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko jsme součástí východoevropské skupiny devíti zemí, jejichž zástupce je vždy viceprezidentem EIB. Ta funkce pravidelně rotuje po těchto jednotlivých zemích, celkově je v bance sedm viceprezidentů. Význam to má z několika důvodů. Podpora kohezních zemí by měla být stále jednou z klíčových priorit. V EIB se ale odehrává souboj o priority mezi investováním do infrastruktury, změny klimatu nebo do podpory kohezních zemí. Já se snažím o to, aby 30 procent všech alokací (celkového financování - pozn. red.) z EIB bylo pro kohezní země dodrženo. Je tady ale argument z větších a bohatších zemí, že kohezní země jsou většinou slabšími a menšími ekonomikami, které proto nedokážou nabídnout tolik projektů takové kvality jako Německo nebo Francie. Navíc tu máme nové finanční nástroje například v rámci Junckerova plánu (nabídka půjček a garancí, které mají podle šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera zvýšit investiční aktivitu v Evropě - pozn. red.).

Co to tedy znamená pro nás?

V rámci Junckerova plánu trvá nevyváženost mezi starými a novými zeměmi Evropské unie. Do nových zemí jde stále méně investic. Asi jen deset procent celkového objemu. Pokud to srovnáme s HDP, ta nevyváženost se trochu zmírní. Vážně teď hrozí, že aktivnější využití finančních nástrojů západními zeměmi může rozdíly mezi Západem a Východem Evropské unie ještě více prohlubovat. Jsme navíc v situaci, kdy se v posledních letech proces konvergence zmrazil a naše země nedohání západní Evropu tak, jak jsme předpokládali. Proto je nutné, abychom v Evropské investiční bance ještě více pomáhali kohezním zemím, které nemají tolik zkušeností s vypracováním dluhových projektů.

Fakt, že jen deset procent financování z Junckerova plánu jde do nových členských zemí, je přece velký neúspěch, pokud jde Evropské unii stále o to, aby se ekonomické rozdíly spíše vyrovnávaly. Jak můžete ještě víc přispět k tomu, aby se rozdíly mezi Západem a Východem Unie neprohlubovaly?

V rámci rozšíření Junckerova plánu by mělo dojít k tomu, že se koheze stane jedním z kritérií, podle kterých si EIB bude vybírat projekty k podpoře. To by mělo kohezním zemím střední a východní Evropy významně pomoci získat prioritu a tím i více peněz.

Jak je podle vás střední Evropa připravená na období po roce 2020?

Nejen pro Česko, ale pro všechny kohezní země, které jsou navyklé na dotace, to bude šok. Ta transformace od nenávratných zdrojů na návratné bude hodně bolestivá. Tady je právě potřeba, aby se už teď vytvářely procesy, které naučí finální příjemce pracovat s lendingovými strukturami (půjčkami a garancemi - pozn. red.). Je třeba, aby už teď využili k financování projektů část z evropských fondů a část z návratných zdrojů z různých typů finančních nástrojů, ať už centralizovaně přímo přes EIB, nebo decentralizovaně například přes jednotlivá ministerstva nebo přes Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, s níž spolupracujeme.

Jak si v této transformaci zatím Česko vede?

Vidím tu určité zaostávání Česka za Slovenskem, Maďarskem, Polskem, Slovinskem nebo i Bulharskem. V těchto zemích se už jasně profilovaly instituce na národní úrovni, které mají za úkol koncentrovat ty decentralizované finanční nástroje. Na Slovensku je to například Slovenský investiční holding, v Polsku Fond na podporu ekonomiky, v Bulharsku Fond fondů. Centralizují správu a řízení těch finančních nástrojů, pracuje se na vytváření investičních platforem, které sdružují návratné a nenávratné zdroje. Z hlediska přípravy na období po roce 2020 musí ještě Česko jít dál a rychleji.

V rámci Junckerova plánu trvá nevyváženost mezi starými a novými zeměmi Evropské unie. Do nových zemí jde stále méně investic, říká Vazil Hudák.

Jsou tu ale určité náznaky, že se postoj Česka trochu mění. Objem financování Evropské investiční banky v Česku se loni zdvojnásobil. Je nyní o 85 procent vyšší než v roce 2016. Jak si ten náhlý zájem vysvětlujete?

Důvodů je několik. Zaprvé se nastartovala ekonomika, je tedy větší zájem ze strany malých a středních podniků o financování různých projektů. Financovali jsme malé a střední podniky hlavně ve spolupráci s českými bankami. Těm jsme poskytovali finance a ony je pak posouvaly dál. Podporujeme přitom hlavně inovace. Podporu získal třeba i projekt Inven v rámci ČEZ, který investuje do nových technologií v energetice, hlavně do čisté energie. Financujeme ho 50 miliony eur. I tento projekt přispěl k tomu, že je Česko z hlediska nárůstu financování za loňský rok na prvním místě v Unii.

Takže se postoj českých politiků a úředníků k půjčkám změnil? V době finanční krize a následujících let převládala spíše nechuť k zadlužování.

Vidím tu posun u politických lídrů od pozice snižování dluhu za každou cenu, který byl inspirovaný přístupem pana Schäubleho (bývalý německý ministr financí - pozn. red.), směrem k více prorozvojovému přístupu. Realita je taková, že potřebujeme investovat do rozvoje ekonomiky, inovací a konkurenceschopnosti. V současnosti jsou navíc ty zdroje nejlevnější v historii. Nevyužít tuto příležitost znamená ztrátu do budoucnosti. I proto cítíme větší zájem o komunikaci s Evropskou investiční bankou.

Jak se vlastně lišíte od klasických komerčních bank?

Naše role není vyhnat komerční banky, ale naopak je angažovat do partnerství s námi. To je také filozofie Junckerova plánu, že našimi půjčkami a garancemi dokážeme aktivovat i kapitál komerčních bank. Na rozdíl od nich poskytujeme navíc ucelené poradenství - i v souvislosti s tím, jak tyto zdroje kombinovat s dotacemi z evropských fondů. A jsme ochotni financovat projekty s vyšším rizikem.

Jaké jsou obecně výhody vašich půjček na rozdíl od komerčních bank?

Evropská investiční banka je schopná dodat dlouhodobější úvěry než komerční banky a levněji, protože jsme instituce typu Triple-A, takže si na trhu dokážeme půjčit mnohem levněji než kdokoli jiný a také na mnohem delší dobu. Není neobvyklé, že zajišťujeme půjčky na 15 až 20 let, což je velmi výhodné pro veřejný sektor. Ideální situací je, když dokážeme kombinovat naše peníze s dotacemi a ještě s kapitálem ze soukromého sektoru. To se povedlo například při současné stavbě obchvatu Bratislavy.

Jsou nějaké podmínky pro kombinování vašich půjček a klasických evropských dotací?

Pro nás není podmínkou použití dotací při financování od Evropské investiční banky. Například Plzni jsme poskytli rámcovou půjčku ve výši 650 milionů korun, kterou mohou použít na různé investice včetně stavby infrastruktury a splatí ji za 20 let s možným odkladem prvních splátek až o několik let.

Téměř polovina Čechů hodnotí ekonomickou situaci pozitivně. Je to nejvíce od roku 1999

Jaké konkrétní infrastrukturní projekty financované Evropskou investiční bankou se v Česku rýsují?

Máme náznaky, že se jedná hlavně o železniční infrastrukturu - modernizaci těch částí železniční infrastruktury, které jsou vázané na panevropské koridory. Česká strana má také zájem o modernizaci vozového parku Českých drah. Jednání teprve nedávno začala. Vidíme ale i možnosti z hlediska podpory jiné než tradiční dopravní infrastruktury. Mám na mysli širokopásmové internetové připojení nebo infrastrukturu pro elektromobily. Je třeba připomenout, že financujeme projekty v hodnotě 40 milionů eur a výše.

Už několik měsíců se diskutuje o podpoře EIB při stavbě dálnice D4 do Písku. Tato dálnice se má stavět ve spolupráci se soukromým partnerem jako PPP projekt. Už je vybrané poradenské konsorcium, tendr by měl být v březnu. Víte už teď, jakým způsobem by se EIB mohla na tomto projektu podílet?

Určitě máme zájem, abychom se mohli takových projektů účastnit. Pro Česko je důležité, aby se nějaký větší PPP projekt spustil. Znamenalo by to „dobrou karmu“ pro další podobné projekty. Vládní a evropské zdroje už pro stavbu infrastruktury nestačí, je třeba zapojit i soukromé hráče. Pokud jsou PPP projekty správně nastaveny, tak mají velký potenciál. Preferujeme situaci, kdy je EIB zapojena co nejdřív, abychom se mohli účastnit nastavení celého projektu, což bývá naprosto klíčové.

Česko a další země střední Evropy nemají takovou tradici ve využívání finančních nástrojů jako západní země. Chybí tu know-how. Jak nám může Evropská investiční banka pomoct v oblasti poradenství?

Právě kvůli tomu jsme založili Advisory Hub v rámci EIB. Když jsem přišel do banky, tak ti poradci - bylo jich více než 200 -působili hlavně v Lucemburku. Tlačil jsem na to, aby se to více decentralizovalo a vytvořila se lokální poradenská centra, a to zejména v kohezních zemích. To se povedlo, v Česku v tomto smyslu spolupracujeme hlavně s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou. Ale stále tu nemáme hlavního partnera. Zatím je spolupráce s EIB hodně rozdělená mezi jednotlivá ministerstva.

Čtěte také:

Evropská investiční banka v Česku loni financovala projekty za 30 miliard

Trhliny v krásném světě. Co může v roce 2018 zastavit růst?

Se stavem ekonomiky jsou spokojeny tři čtvrtiny firem. Optimismus láme rekordy