V okolí San Franciska žije zhruba tisícovka krajanů
V okolí San Franciska žije zhruba tisícovka krajanů. Týdeník EURO přináší příběhy několika z nich
Je pátek třetího prosince a do lokálu s názvem Cafe Prague vchází skupinka rozjařených třicátníků. „Dám si plzeň. A jednu becherovku na zahřátí,“ hlásí u barového pultu první z nich. „Mně prosím krušovice, ale raději řezané. A svíčkovou se šesti,“ říká jeho kamarád. Následuje objednávka dalších: guláš, tatarský biftek, smažený sýr a nechybí ani jablečný štrúdl. Z reproduktorů se line zvuk českých lidovek a národní folklorní muziky. Zcela běžná situace z restaurace, kterou zná každý z nás. Přesto je zde jeden podstatný rozdíl – popisovaný příběh se neodehrál v některé z hospod v České republice, nýbrž v centru San Franciska. Právě v Cafe Prague, lokálu vzdáleném od hlavního města „domoviny“ téměř deset tisíc kilometrů, se každý první pátek v měsíci setkává česká (a také slovenská) komunita žijící v severní Kalifornii.
Na pivo i češtinu
Třetinka točeného prazdroje za pět dolarů, guláš za třináct stejně jako „smažák“, svíčková za patnáct dolarů. K tomu pořádná porce češtiny a slovenštiny. „Hodně lidí se v poslední době vrátilo domů do Česka, zejména lidé z IT branže. Domluvili si práci ve stejné firmě, ale v pražské pobočce. Přesto je fajn do české hospody jednou za čas zajít a poklábosit v rodné řeči. To ani Skype nenahradí,“ říká Pavel Machálek, rodilý „Pražák“, který se svou americkou přítelkyní žije jen pár stanic metrem od Cafe Prague. Různorodost profesí je všeříkající. Setkávají se zde studenti a au-pair, co přijeli na pár měsíců, „ajťáci“ pracující v nedalekém Silicon Valley, Mekce celosvětového IT průmyslu. Občas dorazí i starousedlíci, kteří do Kalifornie emigrovali před třiceti i více lety. Počet krajanů žijících v Bay Area, jak je oblast v okolí San Franciska označována, odhaduje Libor Valenta, jeden z IT specialistů v Silicon Valley, na zhruba tisícovku. „Celkově zde v severní Kalifornii bude odhadem asi tři tisíce Čechů,“ soudí Valenta, který společně s Andreou Vernerovou začal komunitu krajanů stmelovat. Na jaře roku 2006 vzniklo sdružení BayCzech, které organizuje koncerty českých a slovenských kapel (Olympic, Chinaski, Mig21, No name), vystoupení Miroslava Donutila či vánoční a mikulášskou besídku. „Prvním impulzem byl nápad zorganizovat koncert Ivana Mládka během jeho turné po severní Americe. Proto jsme začali dávat dohromady kontakty na Čechy a Slováky, hledat prostory, spustili jsme portál,“ vypočítává Valenta.
Přišel i Mikuláš
V současnosti má BayCzech registrovaných šest stovek členů, dalších asi osm set kontaktů pochází z mailů, Facebooku a dalších sociálních sítí. „Jsme tu hodně roztroušeni. Z našich registrovaných krajanů jich jen sto žije v San Francisku, a stovka v San Jose (největší město oblasti). Zbytek připadá na menší města, často přes hodinu cesty autem vzdálená od Friska, proto se Češi a Slováci scházejí i v Mountain View či Concordu,“ vysvětluje Valenta. Z pořádaných akcí jsou nejoblíbenější koncerty, nejvíce se sešlo 350 krajanů, a například na nedávné mikulášské besídce se sešlo 117 dětí českých a slovenských expatů. „Čechů je v této oblasti relativně hodně, ale komunita je hodně rozdrobená a donedávna prakticky neorganizovaná. Například Chorvaté si tu již vybudovali vlastní kostel, řecká menšina zase pořádá každoroční festival s jejich národními jídly,“ říká Dušan Vítek žijící v Silicon Valley již devět let. Firma Kerio Technologies, kterou před lety spoluzakládal a v níž má na starost globální marketing, postupem času přestěhovala svou centrálu z „rodné“ Plzně do San Jose, a nyní je z Kalifornie řízen její celosvětový byznys. „Život je tu v mnoha ohledech fajn, speciálně počasí, klima i někteří lidé, ale spousta věcí mi chybí. Když však přestanete porovnávat, co je lepší tady a co doma, a najdete si to, co máte rád, tak se na místní život zvykne mnohem snáz,“ dodává Vítek. Jeho „americký příběh“ stejně jako osudy dalších sedmi Čechů a Slováků v Silicon Valley přináší týdeník EURO na následujících stránkách.
Fakta: - V Silicon Valley pracuje asi čtvrt milionu specializovaných IT pracovníků - V Bay Area, tedy oblasti mezi San Franciskem a San Jose, je celkem 400 tisíc „ajťáků“ - Jejich roční průměrná mzda v roce 2008 dosáhla téměř 145 tisíc dolarů, dle současného kurzu asi dva a tři čtvrtě milionu korun
Dušan Vítek, Miroslav Křen Z Plzně do San Jose Na konci roku 2001 přiletěli Dušan Vítek s Martinem Viktorou, spoluzakladatelé a manažeři plzeňské softwarové společnosti Kerio Technologies, do severní Kalifornie založit pobočku v Silicon Valley. „Od počátku podnikání jsme se snažili nabízet své produkty hlavně přes internet. Časem jsme ale stejně zjistili, že obrovský kmen zákazníků sídlících v Severní Americe nezvládáme obsloužit ani po obchodní stránce, ani z hlediska technické podpory. Proto jsme se rozhodli, že ve Spojených státech otevřeme pobočku. A kde jinde ji zakládat než přímo v centru všeho IT dění,“ vzpomíná Dušan Vítek. Tehdy se ubytovali v laciném motelu v městečku Campbell, odkud řídili firmu téměř měsíc, než našli vhodné kancelářské prostory a vyřídili potřebná povolení. „Začátky byly legrační, udělali jsme spoustu přehmatů a chyb, ale těch se nevyvaruje zřejmě nikdo, kdo sem přijede bez jakéhokoli zázemí,“ dodává. Kerio se za oněch devět let v Silicon Valley třikrát přestěhovalo, z pobočky české firmy se postupem času stala celosvětová centrála se zodpovědností za strategii a globální obchod i marketing, a Vítek se s manželkou a dětmi v severní Kalifornii usadil. Viktora se z operativního vedení firmy stáhl trochu do ústraní a věnuje se vizionářskému směřování Keria. Naopak před dvěma lety byl do Spojených států s pověřením řídit celosvětový obchod vyslán Miroslav Křen. Tato „česká dvojka“ má za úkol nadále posilovat byznys Keria mimo Česko a připravit firmu na IPO na některé ze severoamerických burz. „V současnosti se Spojené státy podílejí na obratu Keria asi jednou třetinou, přičemž ten podíl roste každý rok asi o pět procentních bodů. Naším dlouhodobým cílem je mít v Americe 60 až 70 celosvětového byznysu,“ naznačuje Křen. Český trh je stále třetí nejobjemnější z hlediska přínosu tržeb, nicméně oba manažeři připouštějí, že propad „rodného“ trhu je nezastavitelný. „V USA je šest milionů středně velkých firem, které zaměstnávají asi 150 milionů lidí. To všechno jsou naši potenciální klienti, kteří mluví jedním jazykem a vycházejí z jednoho kulturního prostředí. To je oproti roztříštěné a multikulturní Evropě obrovský rozdíl,“ tvrdí Vítek. Z původní české firmy se postupem času stala americko-globální IT korporace se vším všudy, byť v plzeňském vývojovém centru nadále pracuje asi polovina ze 170 zaměstnanců Keria. „Na náš původ i IT mozek ze západních Čech jsme hrdí, ale byznys se tady v Americe dělá mnohem, mnohem rychleji a často po telefonu. Partneři se přitom o vás a vaši budoucnost víc zajímají. Je běžné, že mezi prvním telefonickým kontaktem až po uzavření kontraktu uběhnou sotva čtyři týdny, zatímco v Evropě to jsou měsíce,“ poukazuje Křen na americkou přímočarost. Podle Vítka je Silicon Valley opravdovým prubířským kamenem každé technologické firmy, neboť zdejší prostředí připomíná Klondike z dob zlaté horečky. „Z hlediska očekávání a zklamání je to opravdu Divoký západ. Každý sem přijede se svým velkým snem, ale ne každému se zadaří, neúspěchů je zde mnohem více než pozitivních příkladů. Jenže úspěch je jak droga, motivuje,“ soudí marketingový šéf Keria. Vítek a jeho rodina udržuje i po devíti letech kalifornského pobytu styky s dalšími krajany žijícími v oblasti mezi San Franciskem a San Jose, vcelku pravidelně se kupříkladu účastní akcí pořádaných sdružením BayCzech. Křen oproti tomu kontakt s českou komunitou příliš nevyhledává. „Po příjezdu jsem se chtěl rychle začlenit a žít jako místní, takže aby integrace byla co nejvíce přirozená, potkával jsem se v maximální míře s lidmi ze Silicon Valley. Začal jsem také hrát amatérskou ligu v ledním hokeji, o který je v okolí San Jose obrovský zájem a díky NHL zde vzniká spousta hřišť a potřebné infrastruktury. Nyní mám asi třetinu kamarádů Neameričanů, ale spíše než Češi jsou to Brazilci, Indové a další cizinci,“ vysvětluje Křen. Navíc, jak dodává, společná národnost a případná hrdost na svůj původ automaticky neznamená, že si krajané, byť desítky tisíc kilometrů od domova, budou rozumět. „Často mají rozdílné názory a za normálních okolností by se tito lidé většinou ani nedali dohromady,“ soudí. Vítek s Křenem spolu v práci hovoří česky, ale jinak je v celém Keriu oficiální řečí angličtina. „Jinak to ani nelze, v týmu obchodníků od Londýna, přes Moskvu až do Sydney mám sedm různých národností, angličtina nás všechny sjednocuje,“ říká Křen. Přepnutí myšlení z češtiny do angličtiny mu trvalo zhruba rok, přičemž profesně to prý bylo rychlejší než osobně. „Naopak rychle se mi angličtina dostala do podvědomí ve sportu, kde často křičím jen anglicky,“ směje se. Dušan Vítek připouští, že po devíti letech už mu čeština trochu dělá problémy, byť to navenek není nijak znát. „Musím se soustředit na slovíčka, anglicismy se mi do řeči vkrádají čím dál častěji. Ale pomáhá mi fakt, že na děti mluvíme česky, takže denní trénink je zaručen,“ uzavírá.
Pavel Machálek Český inženýr v NASA Devětadvacetiletý Pavel Machálek je jedním z mála Čechů pracujících v Silicon Valley, který se nevěnuje klasickému IT, nýbrž vesmírnému výzkumu v jednom z center americké astronomické agentury NASA (Národní úřad pro letectví a vesmír). Ve středisku Ames poblíž Mountain View se podílí na vývoji softwaru pro řešení vědeckých úloh kosmické družice Kepler. Ta v současnosti několik milionu kilometrů od Země pozoruje a „fotí“ takzvané exoplanety, tedy přirozené oběžnice hvězd, a zkoumá, zda na některé z nich neexistuje život podobný tomu našemu. „Mám na starosti vývoj prototypů různých programů, aby pak programátoři věděli jak software napsat, a zároveň aby aplikace po vědecké stránce pracovala tak, jak má,“ vysvětluje. Věnuje se také analýze dat, když jednou měsíčně dorazí informace z vesmírné sondy Kepler do střediska v Ames, a jeho úkolem je i psaní vědeckých článků o získaných poznatcích. „Do toho se občas objeví nějaká krizovka, kterou je potřeba rychle vyřešit,“ říká Machálek. Celkově na programu Kepler pracuje několik stovek lidí, přímo v Ames zhruba padesátičlenný tým. Machálek je v něm jediný Čech. „Občas se tu nějaký krajan objeví na stáž. Je nutné si uvědomit, že NASA je vládní instituce jako každá jiná, se všemi byrokratickými prvky, jako jsou propustky, různé schvalovací dokumenty nebo obyčejné visačky pro návštěvníky,“ říká s úsměvem. Jeho cesta do americké kosmické agentury vedla přes vysoké školy v Londýně a Baltimoru, nutno dodat, že vždy s jasným cílem – věnovat se „hvězdám“ na nejvyšší možné úrovni. „K astronomii jsem se dostal již na střední škole, kdy jsem začal chodit do petřínské hvězdárny na specializované kroužky. Protože jsem se tomu chtěl věnovat i dál, šel jsem astronomii v kombinaci s fyzikou studovat na University College v Londýně,“ vypočítává Machálek. V roce 2002 si „odskočil“ na stáž do jednoho ze čtrnácti center NASA, konkrétně do řídicího střediska Hubbleova vesmírného dalekohledu, což ovlivnilo jeho profesní i osobní život. „Bylo to natolik skvělé, že jsem se rozhodl pro Ameriku,“ vzpomíná. V Baltimoru na Johns Hopkins University nakonec strávil pět let, během kterých zvládl inženýrská studia i doktorát. Během cestování po Spojených státech ho natolik uhranulo San Francisco, že se s americkou přítelkyní rozhodli do Kalifornie přestěhovat, s tím, že si Machálek najde práci ve výzkumném centru v Ames. „Získal jsem od NASA grant, zavolal jsem do jedné z kontraktorských firem, že si přinesu vlastní peníze, oni si vzali 40 procent provizi a přijali mne. Jsem tu již víc než rok, ale riziko, že člověk skončí ze dne na den, a bez odstupného, je obrovské,“ popisuje zaměstnavatelské praktiky v americké vesmírné agentuře. Připouští, že kosmický výzkum je obrovský byznys (celosvětový roční obrat se má pohybovat kolem 280 miliard dolarů) a dodává, že i v době ekonomické krize získala NASA ze státního rozpočtu víc peněz – loňský rozpočet stoupl o víc než pět procent na 18,7 miliardy dolarů, tedy asi 350 miliard korun. Domů do Prahy se dostane zhruba dvakrát ročně, loni v květnu dokonce absolvoval na Karlově univerzitě krátkou stáž. Oproti jiným Čechům v USA má jednu velkou výhodu – nemusí řešit pracovní povolení, neboť zelenou kartu (přistěhovalecká víza s právem na trvalý pobyt a sociální zabezpečení) předloni vyhrál v oficiální loterii pořádané vládou Spojených států. I proto zvažuje, že se v Kalifornii usadí natrvalo.
Miško Hevery, Igor Minár Googleři ze Slovenska O centrále Googlu v kalifornském Mountain View koluje několik mýtů a pověr, mnohé z nich vypadají nadneseně až nereálně. Ale nejsou – většina z nich je pravda. V Googleplexu, jak zaměstnanci největšího světového vyhledávače toto město ve městě označují, opravdu panují pracovní podmínky, které lze s nadsázkou označit za vrcholný socialismus v kapitalistické zemi. A návštěvník rychle pochopí, že nejen kvůli technologickému náskoku a štědrému platovému systému je Google považován za nejlepšího zaměstnavatele v IT. Několik příkladů za všechny: žádné „píchačky“ ani elektronická evidence docházky, žádní vrátní, kteří by kontrolovali návštěvy. Host se na samoobslužné recepci jednoduše zapíše do elektronické knihy, uvede jméno osoby, kterou jde navštívit, vytiskne si samolepící štítek, a s ním se pohybuje po areálu. Žádné zábrany, člověk prostě jde. Například do jedné z mnoha desítek kaváren či restaurací, kde je veškeré jídlo i pití zdarma. Spousta kol, koloběžek či skútrů pro přemisťování mezi budovami, volně se pohybující psi. Kdo potřebuje relaxovat, může si skočit do vířivky nebo si jít zacvičit do jednoho ze čtyř fitcenter. Kdo se chce odreagovat, zajde si do počítačové herny. Anebo si s kolegy zahraje stolní fotbal, kulečník, ping-pong či plážový volejbal. To vše „jenom“ proto, aby se zaměstnanci Googlu cítili v práci dobře a měli prostor pro diskusi nad nápady. „Hmatatelné výhody v Googlu jsou fajn, ale je to jen zlomek toho, co firma nabízí. Daleko víc jsou všechny různé kurzy, školení a přístup k zajímavým informacím a technologickým novinkám. Stručně řečeno: banánů zdarma si cením, ale kvůli tomu zde nedělám,“ říká Miško Hevery, Slovák, který v Googleplexu pracuje již pět let. Celé „googlí“ městečko čítá asi 110 tisíc metrů čtverečných kancelářské plochy, na kterých pracuje (a relaxuje) zhruba sedm tisíc lidí. Včetně patnácti až dvaceti inženýrů z Česka a Slovenska. „Když jsem se dozvěděl, že máte za námi přijet do Mountain View, poslal jsem vnitrofiremní mail všem členům česko-slovenské skupiny zde v Googleplexu. Bohužel nikdo z Čechů nezareagoval,“ říká Hevery, toho času šéf vývoje projektu Angular, a představuje svého krajana a zároveň součást týmu, Igora Minára. „V práci se nijak speciálně s krajany nedružíme, ale mimo Google máme plno českých a slovenských kamarádů,“ tvrdí Minár. V Googlu pracuje půl roku, v Silicon Valley je však již pátým rokem. Jeho přítelkyně, Američanka, přijela do Bratislavy učit angličtinu. „Já byl během studia na Ekonomické univerzitě na praxi v Sun Microsystems, a když jsem školu dokončil, podal jsem si žádost o místo v centrále v Kalifornii. Vyšlo to a stěhovali jsme se,“ směje se. Z přítelkyně se od té doby stala manželka, před pár měsíci se jim narodila dcera (mluvíme na ni slovensky, říká) a Minár se přesunul do Googlu. S Heverym se poznali přes programátorský blog a sociální síť Twitter. „Rozhodně ale tady nefunguje systém, že dostaneš práci jen kvůli tomu, že potenciální nadřízený je ze stejné země jako ty. Od Miška jsem dostal doporučení, ale jinak jsem musel absolvovat dva dny trvající vstupní pohovory. Nejen s personalisty, ale i softwarovými inženýry,“ vysvětluje. Práce v největším světovém vyhledavači ho baví. „Občas se o víkendu přistihnu, jak se těším na pracovní týden, až znovu pojedu do Googlu. A spousta lidí to vnímá obdobně, protože z práce mají radost a cítí, že to co dělají, může mít pozitivní vliv na další IT uživatele, nebo třeba i na část historie,“ říká Minár s upřímným nadšením a dodává: „V tom je velký rozdíl mezi USA a Evropou. Lidé tady věří tomu, že se některé věci dají změnit, a investují do toho energii i čas, místo aby remcali a stěžovali si.“ Tito dva slovenští googleři, jak jsou zaměstnanci Googlu označováni, spolu v práci hovoří takřka výhradně anglicky. „Není to žádná póza, ale některé odborné výrazy je těžké překládat do slovenštiny. Navíc po dvaceti letech v Americe hledám některá slovenská slovíčka velmi namáhavě,“ připouští Hevery. Sám strávil víc než polovinu svého života ve Spojených státech, společně s rodiči emigroval z Československa do USA v létě roku 1989. „Po sametové revoluci jsme měli ve Státech trochu problém, neměli jsme nárok na azyl. Zapojili jsme se proto do loterie zelených karet, a usmálo se na nás štěstí, tak jsme zůstali,“ vzpomíná. Po studiích počítačového inženýrství na Rochester Institute of Technology začal pracovat ve velkém IT světě – na kontě má stáže a zaměstnání ve firmách jako je Intel, Xerox, Sun Microsystems, SiliconX, Questra či SigmaQuest. V roce 2005 se přesunul do Googlu. „Oproti dnešku to byla malá firma, zhruba devadesát procent všech zaměstnanců přišlo až po mně,“ vypočítává. I on je z korporace nadšený. „Je to absolutně nejlepší firma, pro kterou jsem kdy pracoval. Nejenom, že je tu zábava, ale mám pocit, že Google má skutečný zájem zlepšit svět,“ uzavírá.
Petr Johanes, René Morkos Stanford, líheň mozků pro Silicon Valley Stanfordova univerzita je dlouhodobě řazena mezi tři nejlepší a nejprestižnější vysoké školy světa (po Harvardu a Berkeley, které leží od Stanfordu téměř na dohled, 70 kilometrů přes sanfranciský záliv), a z hlediska IT vzdělání je jednoznačným lídrem. Svědčí o tom nejen stoprocentní uplatnění absolventů ve špičkových firmách v Silicon Valley, ale také jména firem jako je Google, Yahoo! či Cisco Systems, které vzešly z projektů studentů Stanfordu. Na místní univerzitě začali před čtrnácti lety svůj výzkum Larry Page a Sergej Brin, kteří s cílem vytvořit matematický model toho, jak na sebe odkazují webové stránky, vymysleli program BackRub, předchůdce dnešního Googlu. Na univerzitní doméně stanford.edu běžel první vyhledavač současného lídra světového internetu a dokonce i první server Googlu, postavený z kostiček lega, běžel na stanfordské počítačové síti a dnes je nejcennějším „vzpomínkovým“ artefaktem univerzity. Mimochodem někdejší absolvent Stanfordu, Jerry Yang, zakladatel a spolumajitel největšího konkurenta Googlu, společnosti Yahoo!, před časem škole věnoval 75 milionů dolarů (téměř miliarda a půl korun), takže jeden z nových univerzitních objektů nese právě jeho jméno. A pokud si někdo myslel, že slovo Sun v názvu společnosti Sun Microsystems, kterou nedávno koupil softwarový obr Oracle, je výrazem pro sluníčko, mýlil se. Sun je zkratkou slov Stanford University Network. Každý rok přijme škola zhruba 1700 nových studentů do bakalářských a magisterských programů a zhruba stejný počet zájemců do doktorandského studia. Ačkoliv se míra úspěšnosti přijetí pohybuje kolem šesti procent (z dvaceti zájemců tedy uspěje jediný), na Stanford se dokázalo probojovat i několik Čechů. Devětadvacetiletý René Morkos, který zde třetím rokem studuje postgraduál na fakultě stavebního managementu, odhaduje počet studentů z Česka a Slovenska na necelých deset. „Osobně se znám s několika z nich, ale škola je tak náročná, že se vídáme třeba jednou za dva měsíce,“ odhaduje. Vedle studia tráví zhruba polovinu roku praktickým výzkumem v nizozemské společnosti Slavenburg: „To co ve Stanfordu vyzkoumají, my testujeme a zavádíme do praxe.“ On sám v minulosti vedl tým více než sta dělníků během působení v Afghánistánu, kde se podílel na stavbách pro vojenské účely. „Postavil jsem pět projektů, ale občas jsem nevěděl, co dělám, a cítil jsem, že mi chybí vzdělání, proto jsem se rozhodl pro Stanford,“ vzpomíná. Univerzitu poblíž San Franciska považuje za vrchol celosvětové akademické sféry, například jeden z jeho profesorů má IQ na úrovni 240. „Je to blázen, ale naučil mě myslet jinak, neevropsky. Vysvětlil mi, že je občas jednodušší nechat lidi kolem sebe pracovat volněji než si dopředu specifikovat cíl, kam je i sebe chci dovést. Ne všechno lze v životě protlačit a možná i díky tomuto volnějšímu přístupu má Amerika stále náskok před Evropou,“ filozofuje. Čtyřleté doktorandské studium na Stanfordu stojí téměř čtvrt milionu dolarů, přičemž rodina může zaplatit maximálně 40 procent této sumy. „Stírá to rozdíly mezi studenty z různých sociálních vrstev, buď si můžu sehnat sponzora, nebo si musím zažádat o půjčku či stipendium,“ vypočítává Morkos. Škola hospodařící s majetkem v hodnotě téměř čtrnácti miliard dolarů, a jejíž roční rozpočet dosahuje téměř čtyř miliard dolarů (asi 75 miliard korun), je k chudším studentům velkorysá. Americká rodina, která má celkový příjem pod 100 tisíc dolarů (přibližně 1,9 milionu korun) získá pro svého studenta stipendium na školné; student z rodiny s příjmem do 60 tisíc dolarů (asi 1,15 milionu korun) nejen že studuje bezplatně, ale zdarma má i bydlení na koleji a stravování. Třetím rokem na Stanfordově univerzitě studuje i Petr Johanes, absolvent Mezinárodní školy v Praze-Nebušicích (ISP). Jeho příklad ukazuje, jak vedení Stanfordu neomezuje studenty v tom, co chtějí studovat zpočátku a jaké zaměření si vyberou až v průběhu času. „Až do začátku třetího ročníku má každý student možnost změnit svůj program a specializaci. Já jsem před dvěma a půl lety přišel na mezinárodní vztahy, eventuálně právo, ale rychle jsem zjistil, že nejlepší je tahle škola na počítačové vědy a inženýrství. Tak jsem se dal na IT a nanotechnologie,“ vysvětluje příběh, který by v Česku byl jen těžko realizovatelný. „Jeden můj kamarád z mezinárodních vztahů přešel ve druháku na historii a letos si změnil zaměření na IT. V tom spočívá fenomenálnost této univerzity – dává studentům možnost vyzkoušet všechno možné a do doby rozhodnutí je učí obrovské všestrannosti,“ doplňuje. Ačkoliv je každoročně přijato zhruba 1700 nováčků bez rozdělení do oborů, asi polovina z nich na Stanford přichází s ambicí studovat medicínu, třetinu již od počátku lákají počítačové vědy a ekonomie. „Medici musí v prvním ročníku absolvovat tři náročné kurzy z chemie, ekonomové zase mají prubířský kámen v makro- a mikroekonomii, a jednom těžkém matematickém kurzu. Přitom spousta studentů během té doby zjistí, že by je víc bavil nějaký technický či humanitní obor, tak se jednoduše přehlásí na jinou fakultu či katedru. Vše se časem vyselektuje,“ říká Johanes. Na Stanford ho přilákala také možnost jednoduše a rychle realizovat vlastní nápady přímo v Silicon Valley. „Nápady na nový byznys a jakýsi podnikatelský duch jsou v této škole všudypřítomné. Máme tu řadu profesorů, kteří neumějí učit, ale jsou absolutní špičku ve výzkumu. A to je primární úkol zdejších profesorů – vymýšlet,“ uzavírá Johanes.
Lenka Kučerová Přemlouvá investory a pomáhá českým firmám Když se v roce 2005 vracela Lenka Kučerová z pětiletého pobytu ve Velké Británii, kde absolvovala univerzitu v Oxfordu a studijní program na London School of Economics, neměla žádnou ambici žít někdy v budoucnu znovu v zahraničí. Nastoupila do CzechInvestu jako projektová manažerka pro oblast služeb a IT a věnovala se potenciálním investorům, kteří zvažovali vstup do Česka. Když však před dvěma lety padlo v agentuře rozhodnutí o znovuotevření pobočky na západoamerickém pobřeží, vyslyšela Kučerová „volání Kalifornie“ a do výběrového řízení na obsazení nové pozice se přihlásila. A vyhrála ho. V květnu roku 2009 následovalo stěhování do San Franciska, hledání pronájmu bytu i kanceláře CzechInvestu a první kontakty se severoamerickými investory. „Má pozice je ze všech zahraničních zastoupení agentury (celkově má CzechInvest sedm poboček na celém světě) nejtěžší. Konkurence v Silicon Valley je obrovská a povědomí o České republice naopak minimální, v některých ohledech až neexistující,“ připouští. Postupem času se jí podařilo síť kontaktů vybudovat a první výsledek v podobě přivedeného investora se objevil na podzim loňského roku, kdy americká softwarová společnost NetSuite otevřela v Brně své specializované vývojové centrum. Během letošního roku by v něm mělo najít práci víc než sto softwarových inženýrů a vývojářů. „Pro Česko se firma NetSuite rozhodla díky kombinaci kvalitní pracovní síly, ochraně duševního vlastnictví a přítomnosti dalších spokojených softwarových společností z USA, jako jsou Solarwinds či Red Hat,“ tvrdí Kučerová. V současnosti pracuje kalifornské zastoupení CzechInvestu na několika projektech výroby strojního zařízení pro takzvané čisté technologie. Další potenciál vidí šéfka kalifornského zastoupení CzechInvestu v biotechnologiích, konkrétně v navazování spolupráce českých firem s americkými biotechnologickými společnostmi na výzkumném procesu, outsourcingu, případně i těsnější spolupráci. „Potenciál Česka je v tomto ohledu obrovský, zatím je ale předčasné hovořit o konkrétních projektech,“ říká. Podnikatelské prostředí Silicon Valley je prý vstřícné, lidé mají podvědomě zažité, že pomoci někomu k úspěchu se může v budoucnu vrátit v podobě doporučení či užitečného kontaktu ve „vlastním“ byznysu. „Ale žádná vřelost to není, vztahy jsou spíše povrchní a poměrně dost orientovány na výsledek,“ tvrdí Kučerová. I proto vždy s povděkem přivítá setkání zahraničních zástupců CzechInvestu v Praze, které se koná dvakrát ročně. „Těším se na kolegy z agentury, na rodinu, kamarády, na Prahu, ale také točenou plzeň a český chleba se sádlem,“ směje se.
