Tuzemská scéna se do značné míry řídí trendy ze Silicon Valley a tíhnutí k velkým cloudovým poskytovatelům je zajisté jedním z nich. Na první pohled to zní pro začínající startup naprosto logicky. Máte nejmodernější technologie, nemusíte řešit údržbu, aktualizace a výkon posílíte na pár kliknutí. Není problém kdykoli spustit novou instanci a pak ji zase vypnout. Zkrátka zkoušet nové věci a soustředit se na samotný vývoj. Zpočátku navíc za velmi nízkou cenu. Jenže tato lákadla mají i své stinné stránky, které mohou budoucího jednorožce lehce lapit do sítě, ze které není snadného úniku.
Jednou z prvních věcí, které by startupy měly řešit při vývoji nového produktu, je kvalitní IT infrastruktura, na níž budou stavět. Té z dobrých důvodů dominuje cloud velkých hráčů, například Azure od Microsoftu, Amazon Web Services nebo Google Cloud Platform. Snadné škálování, široká paleta dostupných nástrojů a prakticky okamžitý přístup na globální trh jsou často argumenty, proč startupy vybírají od samého počátku právě tyto poskytovatele. Je to však především v rámci českého prostředí vždy správná cesta?
Globální versus lokální poskytovatel
Doba se dynamicky mění, a tak již dávno neplatí, že dobrou službu a nejmodernější nástroje zajistí pouze globální poskytovatel. Naopak, i v Česku lze najít takové, kteří nabídnou moderní, spolehlivou a bezpečnou cloudovou infrastrukturu – na lokální úrovni nám v ČMIS konkurují například O2 či Vodafone. Pro představu, dříve potřebovala korporace pro svůj IT provoz celou halu, dnes se o stejný prostor dělí v datacentru tisíce firem. Pro celou českou startupovou scénu je tak místa i výkonu dostatek. Technologie se za tu dobu neskutečně posunuly a výkon jako takový se stal velmi levnou položkou. Ovšem pouze zdánlivě.
Malé startupy jsou často od počátku tlačeny do velkého cloudu. Buď kvůli škálování, nebo proto, že si to vyžádá investor, který vidí expanzi na zahraniční trhy prakticky za rohem. Jenže jak firma roste, náklady se neúprosně zvyšují. U surového výkonu lze ještě budoucnost předvídat, samozřejmě za předpokladu, že si dají vývojáři, případně IT architekti a ,admini‘ záležet a mají dostatek zkušeností. Komplikace však přichází u dalších aplikací a služeb, kdy s přístupem „tohle potřebujeme, tak to tam naklikej“ vyrostou účty za provoz ze stovek klidně na desetitisíce dolarů. A to se nebavíme ani o zpracování velkých dat nebo o neuronových sítích. Stačí, aby se nečekaně zvedl počet uživatelů, a cena začne při špatné cloudové architektuře růst exponenciálně. Predikovatelnost nákladů je zkrátka věda, kterou globální poskytovatelé z principu neřeší – naopak ty nepředvídatelné jsou nejlepším zdrojem jejich příjmů.
Malá Česká republika
Začínající české startupy mívají omezení jak finanční, tak personální. Soustředí se na vývoj digitálního produktu, respektive na inovaci samotnou. Těžko budou od začátku na plný úvazek zaměstnávat cloudového specialistu, který se bude starat o IT architekturu a optimalizovat databáze. Je třeba mít na paměti, že startupoví jednorožci mívají jen na tuto úlohu celé týmy. Jenže také v Silicon Valley nabírají oproti tuzemským firmám desetinásobné investice.
Startup by tedy měl v začátcích přemýšlet nad tím, kolik bude mít návštěvníků a odkud. Lokalizace totiž znamená i nutnost lokální podpory. Samozřejmě nelze obsluhovat z České republiky celý svět. Zároveň pokud nejste dostatečně velká firma, rychlou a spolehlivou podporu ze strany globálního poskytovatele můžete čekat jen těžko. V praxi dochází k tomu, že globální poskytovatel nedokáže opravit specifickou chybu a startup se pak obrátí právě na lokálního poskytovatele, který reaguje flexibilně, dokáže dodat infrastrukturu, podporu i řešení na míru.
A zase ta geopolitika
Výhoda lokálního cloudu bývá i v řadě geopolitických otázek. Pokud například startup vyvíjí aplikace pro banky, bude klient chtít vědět, kde jsou data uložená. Velkou roli hrají i regulace, například v oblasti kryptoměn. To, že dokážete ukázat na datacentrum, kde jsou data uložená, jednání často velmi usnadní. Dalším příkladem jsou energetické firmy, které chtějí vlastní datacentra a globální cloud pro ně nepřichází v úvahu. V zemích jako Čína může padnout embargo prakticky ze dne na den a startup je najednou odříznut od svých dat i zákazníků a nemůže na situaci nijak reagovat.
Zároveň je velkou nepříjemností vendor-lock, tedy situace, kdy se startup najednou stane technologicky závislý na cloudovém poskytovateli z hlediska služeb a nástrojů, ale zároveň mu jeho platforma nevyhovuje z technických důvodů nebo z hlediska nákladů. Zatímco u lokálního cloudu si lze vendor-lock snadno pohlídat, u globálních poskytovatelů bývá cesta do pasti až příliš snadná.
Česká scéna se z mého pohledu za poslední roky velmi technologicky posunula a cloudoví poskytovatelé dokážou uspokojit širokou škálu potřeb velkých firem i startupů. Ty by měly proto předem znát své cíle a podle toho vyhledat vhodné řešení. Ať už se jedná o infrastrukturu, prémiovou podporu a další služby, nebo o vývojové a testovací prostředí. To dnes lokální poskytovatelé již dokážou přizpůsobit na míru budoucím jednorožcům, kterým krabicové řešení z různých důvodů nestačí.
