Rozhodnutí Jiřího Paroubka vypovědět politické dohody o konání předčasných voleb dostalo českou politickou scénu do varu.Je pravděpodobné, že se to bude vařit až do termínu řádných voleb v květnu příštího roku.
Autor: Artklee
Šokující postup ČSSD z minulého týdne, kdy se strana rozhodla nedodržet dohody ohledně konání předčasných parlamentních voleb, bude mít patrně politické dopady, které Jiří Paroubek neočekával či alespoň nezamýšlel, a s nimiž bude mít nemalý problém. Tím prvním a již zřetelným výsledkem zrušení předčasných voleb je posílení politické pozice úřednického premiéra Jana Fischera. Jestliže jedním z podstatných motivů Paroubkova rozhodování bylo riziko, že v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny a opakovaného zrušení voleb Ústavním soudem by mohl pravicový Senát přijímat zákonná opatření a ČSSD by to nemohla nijak ovlivnit, tak vlezl z deště pod okap.
Fischer nyní může Paroubkovi položit nůž na krk v podobě balíčku úsporných opatření a diskuze bude marná. Sociální demokracie si nemůže dovolit povalit vládu, kterou si sama na jaře vynutila, aniž by tak přišla o podstatnou část voličů. Bude tak muset hlasovat pro opatření, s nimiž zásadně nesouhlasí a jež prezentuje jako protilidová. A to rovněž není zrovna nejlepší forma předvolební kampaně.
Fischerovy rozvázané ruce
Podobně bude muset postupovat i ODS. Tam to ale již chápou a hlasy odmítající Janotův balíček utichly. Tam zase musí stranické špičky sinat hrůzou, že by to ten Fischer skutečně položil a vznikla by nouzová vláda sestavená prezidentem Václavem Klausem, která by bez důvěry vládla půl roku.
Z toho všeho lze tedy usuzovat, že se Fischerovi rozvázaly ruce a on bude patrně činit kroky, které by jinak bez politického posvěcení nedělal. Může tak rekonstruovat vládu podle svých představ, což by mohlo být pro některé ministry špatnou zprávou. Již delší dobu se hovoří například o nesouhlasu premiéra s personální politikou ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové.
Jasné je také, že dojde k zásahům do probíhající privatizace. Patrně bude ukončen prodej ČSA a naopak pokročí příprava privatizace ruzyňského letiště. Podobně asi bude úřednická vláda rozhodovat o některých státních zakázkách, mezi nimiž je nejvíce diskutován tendr na odstraňování ekologických škod za více než sto miliard. A to se mnoha lidem napojeným na politické strany asi nebude zrovna moc líbit.
Šance Topolánkových nepřátel
S tím může souviset i to, že pozice obou klíčových politiků, tedy Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka, se mohou začít otřásat. Předseda ODS má na krku další neúspěch. Po loňském Waterloo v krajských volbách sice obhájil s přehledem svou pozici na kongresu, ale pak podcenil hlasování o důvěře, a po jeho taktické chybě, kdy byl do poslední chvíle přesvědčen, že má pro uhájení mandátu podporu, jeho vláda padla. Potom chtěl předčasné volby co nejdříve. Sice se mu podařilo Paroubka přinutit k souhlasu s říjnovým termínem, ale nejprve Melčákův odskok a potom Paroubkův podraz z něj udělaly hlupáka.
Není tajemstvím, že ve své straně má stále značné množství nepřátel, a ti mohou nyní cítit šanci. Podzimní kongres ODS sice není volební, ale snadno se může volebním stát. Ve straně se hovoří o silném spojenectví vedení některých českých regionů, které by se na kongresu mohly postavit proti Topolánkovi a smést ho. Na druhou stranu je možné, že po posledních událostech začnou oslabovat volební preference ČSSD, což by mu mohlo ve vnitrostranickém boji pomáhat.
Síla Paroubkovy opozice
Ani Paroubek na tom ale nebude o moc lépe. I v ČSSD se regionům postup pražského vedení moc nelíbí. Kampaň na předčasné volby je stála spoustu peněz a negativní reakce od voličů tam je cítit silněji než v Lidovém domě. I zde tedy bude sílit vnitrostranická opozice. Je tak pravděpodobné, že kandidátky pro řádné volby budou vypadat úplně jinak než ty pro volby předčasné, a Paroubkových přívrženců na nich podstatně ubude.
Také lidé, kteří se už viděli ve vysokých úřadech či křeslech šéfů státních firem a nyní se obávají, že sporné rozhodnutí odvolat dohody o předčasných volbách poškodí dlouhodobě volební šance strany, prožívají značnou frustraci a mohou se proti dosud nedotknutelnému šéfovi začít výrazněji vymezovat. A jak známo, u sociálních demokratů není poprava donedávna obdivovaného předsedy nijak řídkým jevem.
