Dlouhé roky Čeněk Jílek šéfoval největšímu českému skiareálu ve Špindlerově Mlýně. Před pár měsíci v holdingu Tatry Mountain Resorts (TMR), pod který „Špindl“ spadá, povýšil do tříčlenného představenstva se zodpovědností za obchod a provoz. Řídí byznys TMR v Česku, na Slovensku, v Polsku a od loňska i v Rakousku, kde skupina napojená na finančníky z J&T koupila skiareály Ankogel a především Mölltal na stejnojmenném ledovci. Z toho, jak se rozjel alpský byznys, je nadšený. „Lyžuje se tam deset měsíců a přesto, když jsme v září po krátkém létu otevřeli novou sezonu, byl hlad po lyžování – místních, ale i Čechů a Slováků – obrovský,“ říká Jílek v rozhovoru pro týdeník Euro.
Koronavirus, který kosí služby víc než kterýkoli jiný podnikatelský obor, se projevil i v TMR. „První vlna epidemie přišla až v březnu, kdy máme hlavní sezonu, vyjma Rakouska, za sebou. Ale léto bez cizinců znamenalo velký propad volnočasového byznysu. Turistika se sice rozjela, ale Tatry a akvaparky dostaly ránu,“ vysvětluje Jílek 16procentní meziroční propad „léta“. Na nadcházející zimní sezonu, která se ponese v duchu protiepidemických pravidel, je prý firma připravena. „Na ledovci jsme si vyzkoušeli tvrdá hygienická opatření kontrolovaná policií, a to to jsme měli dny s návštěvností přes dva tisíce lidí,“ vysvětluje Jílek, který si nepřipouští, že by se na horách nelyžovalo. „Tramvaj, autobus či jakýkoli jiný hromadný dopravní prostředek je výrazně rizikovější než lanovka, kde kapacitu nikdo nelimituje. Fronty u turniketů budou řízené s dostatečnými rozestupy. Doufám, že nám koronavirová opatření pomohou klienty trochu vychovat. Lidé se odnaučí šlapat si po lyžích nebo předbíhat,“ věří provozní šéf TMR.
* Spočítali jste škody, které vám korona dosud způsobila?
V Česku bylo léto relativně dobré, ale na Slovensku jsme měli obří výpadky. V horských střediscích a zejména v akvaparcích se cizinci významně podílejí na návštěvnosti a prostě nepřijeli. Poláci zůstali v létě dobrovolně doma, možná ze strachu z finanční krize pořádně necestovali ani po své zemi. V září, které je klíčové pro klientelu z Česka, slovenská vláda uzavřela hranice. Jen slovenský klient není schopen nás uživit. Mezi květnem a zářím jsme měli v horských střediscích 17procentní meziroční propad, u akvaparků a zábavních parků jsme minus 24 procent. Zprávy z médií a sociálních sítí sice ukazovaly Tatry přecpané turisty, ale ve skutečnosti jsou fronty při výstupu na Rysy každý rok, ať covid je, nebo není. Nejlépe jsme dopadli v hotelovém byznysu, pokles o 13 procent ve světle dalších čísel nevypadá špatně. Díky dvěma úspěšným měsícům, kdy nám pomohli privátní zákazníci, jsme odvrátili katastrofu.
Kvůli koronaviru všem hotelům vypadla korporátní klientela včetně kongresů a konferencí, což v našich velkokapacitních hotelech představuje významnou část hostů.
* Jak klíčová je letní sezona z pohledu celoročních tržeb?
Celkově je to zhruba třetina, ale čísla se liší podle typu činností i středisko od střediska. V Tatrách dělá léto polovinu tržeb, u akvaparků je to až 80 procent. Ale naopak v Česku, ve Špindlu a na Ještědu, je byznys postaven převážně na zimní sezoně. Přestože se snažíme rozvíjet bikeparky a další letní aktivity, je to stále víceméně doplněk. Hlavním cílem léta není vydělat, ale udržet celoročně personál. Kvůli tomu jsme se vlastně pustili do golfového byznysu. V Česku je přes 50 tisíc registrovaných golfistů, golfista a lyžař mají podobné DNA. Zatím jsme na třech hřištích, je to poměrně ekonomicky náročný segment, ale postupně se zvětšujeme i zlepšujeme navzdory propadu firemní klientely i turnajového byznysu.
* Na ledovci je léto velmi krátké, jak vám šlape rakouský byznys?
Z Rakouska jsme nadšení, hlad po lyžování na ledovci je obrovský. Kdyby nepřišlo koronavirové omezení, už teď bychom byli na rekordních číslech návštěvnosti. Zájem lyžařských klubů i národních týmů z Česka i Slovenska nás příjemně překvapil. Bohužel současná rakouská opatření umožňují jen trénink reprezentantů, což nákladný provoz neuživí, takže máme – stejně jako konkurenti na ledovcích v Kaprunu či Stubai – zavřeno.
* Jezdí z Česka a Slovenska jen vrcholoví lyžaři, nebo i běžná klientela?
V některých termínech tvořily až dvě třetiny návštěvníků lidé z Česka, Slovenska a Polska. Není to trvalé číslo. S nadsázkou jsme Mölltalu začali říkat československý ledovec. Stejně jako Češi a Slováci jezdí k československému moři do Chorvatska, tak bychom chtěli, aby podobně vnímali i náš ledovec. Je tam česky a slovensky mluvící personál, čepujeme Prazdroj, funguje tam náš systém Gopass. Poměrně rychle jsme se dostali na ekonomická čísla, která jsme si při akvizici naplánovali. Zatím se to jeví jako velmi dobrá investice.
* Nemůže takový podíl krajanů část klientely od návštěvy naopak odradit?
Zmíněné procento není trvalé, ale od začátku jsme náš původ brali jako výhodu, protože naše klientela není až tak úplně zcestovalá. Velká část československé klientely potřebuje vědět, kam jede, potřebuje si nechat poradit v rodném jazyce. Lidé rádi jedou za jistotou. Pro naši klientelu je lyžování na ledovci zážitek a český rozměr je „bonus“ navíc. Samozřejmě vymýšlíme novinky, aby hosty bavilo jezdit k nám opakovaně, nikdo nechce lyžovat celý život v jednom středisku.
* Skipasy do vašich areálů prodáváte přes systém Gopass. Letos jste začali nabízet i konkurenční střediska v Rakousku a Itálii. Nekanibalizujete si tím vlastní byznys?
Za osm let, co na programu pracujeme, máme v databázi přes 1,5 milionu klientů, z nichž je valná většina aktivních. Oproti alpské konkurenci jsme v předstihu, srovnatelný program na volnočasové aktivity tam nemají, a protože víme, že naši klienti nelyžují jen v našich resortech, dohodli jsme se s pár středisky, že jim budeme přes Gopass prodávat skipasy. Je důležité, aby cena online skipasu byla nižší než v pokladně ve středisku, což se podařilo.
Vycházeli jsme z vlastních zkušeností z Mölltalu, kde se ukázalo, jak lidé ocení, když si skipas odbaví z domova a na svahu jdou rovnou lyžovat.
* Přesvědčí klienty, kteří váží cestu až do Alp, úspora pár eur, aby vstoupili do programu?
Třeba ve vyhlášeném středisku Tre Cime v Dolomitech ušetří za jednodenní skipas šest eur. Při vícedenním pobytu celé rodiny to může být velmi zajímavá úspora. Jsme také schopni sestavovat balíčky různých středisek, zákazník tak může na jeden skipas objet třeba čtyři střediska v Alpách během týdne. Navíc svého klienta výborně známe, dokážeme mu adresně doručit cenově atraktivní nabídku a areálům zase zajistit návštěvnost na začátku či na konci sezony. Věřím, že ve finále budeme spokojeni všichni.
* Budete prodávat celoroční skipas do všech areálů včetně partnerských?
Debatovali jsme o tom s partnery, ale nebylo možné to do této sezony stihnout. Máme za sebou fázi námluv, během roku si v praxi vyzkoušíme všechny aspekty spolupráce a poté si řekneme, jak to lze posunout dál včetně jednoho celoročního skipasu. Každopádně je zřetelně cítit, že i pro Rakušany či Italy je česko-slovenská klientela velmi významná. Pro provozovatele je to čím dál důležitější skupina lidí, kteří jezdí do Alp utrácet peníze.
* Změnila korona vaše plány ve Špindlerově Mlýně na propojení Svatého Petra a areálu na Medvědíně?
Nic jsme zatím nemuseli měnit, příští rok v létě začneme se stavebními pracemi. Je to velký projekt za téměř tři čtvrtě miliardy, a protože je stavební sezona na horách krátká, chceme otevírat za dva roky. Budeme stavět nový terminál při příjezdu do Špindlu, dvě lanovky, z nichž jedna bude kabinová, vytvoříme nové sjezdovky včetně systému zasněžování.
* Dlouho plánované nové sjezdovky se dočkal váš skiareál na Ještědu…
Nová Skalka bude jednou z nejlepších sjezdovek v republice a zároveň je to náš klíčový projekt na Ještědu. Dali jsme si záležet na terénních úpravách a profilování svahu, aby byla zajištěna přehlednost, aby nebyl problém ze zatížením jedné nohy nebo s čímkoli, co může zhoršit zážitek z lyžování. Profil sjezdovky nabízí variabilitu, takže si na ní skvěle zalyžuje dobrý lyžař i amatér, který to má jako hobby. 140milionová investice je rozdělena do dvou roků, letos jsme se zaměřili na zemní úpravy a především na kácení, které bylo schválené snad dvacet let, a místo pokácených stromů vysadíme trojnásobek nových. Příští rok hodláme celý svah zasíťovat infrastrukturou pro osvětlení a technické zasněžování. Lyžovat se ale na Skalce bude již letos, snad již na Vánoce. Věřím tomu, že Nová Skalka vrátí Liberečáky na Ještěd.
* Domácí, ačkoli mohou až na svah dojet tramvají, na Ještědu nelyžují?
Ze statistik vyplývá, že pouze 20 procent návštěvníků jsou Liberečáci. Je to stejné, jako kdyby lidé z Innsbrucku jezdili lyžovat daleko od svého města. Na Ještědu začínáme třetí zimní sezonu, předchozí zimy nestály za moc, takže věříme, že tato investice může naše působení na Ještědu zlomit. Ze skanzenu a lyžování na lesních stezkách by se měl stát sympatický příměstský areál, což by mělo na Ještěd přivést odpovídající počty sportovců. Návštěvnost bychom chtěli výhledově zvýšit ze současných 60 tisíc na zhruba 100 tisíc lyžařů za sezonu. Pro představu – ve Špindlu jsme teď na úrovni půl milionu a není v plánu, že by se čísla nějak zásadně zvedala, naopak cílem je komfortní lyžování pro stabilní klientelu, aby některé dny nebylo středisko poloprázdné a jindy přecpané.
* Což je poslední věc, kterou během koronavirové pandemie potřebujete…
Díky naší přítomnosti na mölltalském ledovci jsme měli možnost si vyzkoušet hygienická opatření v praxi. Tamní restrikce jsou poměrně tvrdé a často kontrolované policií a my jsme opakovaně dostali pochvalu. V Rakousku je lyžování důležité průmyslové odvětví, takže si s pravidly dali v létě velkou práci. U nás jsme oficiálně vstoupili do systému PES a s experty ministerstva, hygieny i vlády jednáme o tom, co bude znamenat přesun do nižších skupin. Sami jsme si také připravili sadu nařízení, jako jsou pravidla pro řízené fronty, dostatečné rozestupy či limity pro počty návštěvníků v jeden moment. Sepsali jsme to podle praxe, která funguje v Rakousku, Itálii a Švýcarsku, a čekáme na stanovisko politiků. Zároveň tak trochu doufám, že nám opatření pomohou klienty vychovat. Konečně skončí zmatky a tlačenice před turnikety, řízené fronty s rozestupem odnaučí lidi šlapat si po lyžích. Lyžaři snad pak zjistí, že když se budou na někoho lepit nebo předběhnou pár lidí, že si pomohou o deset sekund, ale nic víc. Fronty budou opticky delší než obvykle, ale budou organizované, což neznamená, že budou lidé čekat déle, než když se tam udělá hrozen. A pokud lidé nebudou opatření dodržovat, budeme muset zavřít a lyžovat se prostě nebude. Všichni naši zaměstnanci budou v rouškách, budou pravidelně testováni a důsledně se budeme věnovat hygienickým opatřením, jako je třeba pravidelná dezinfekce lanovek. S omezováním počtu sedaček na lanovkách v nižších pásmech systému PES nepočítáme. Když to vezmeme do důsledku, tak tramvaj, metro, autobus či jakýkoli jiný hromadný dopravní prostředek je výrazně rizikovější než lanovka. A mají limitovanou kapacitu? Samozřejmě počítáme s tím, že nebude možné si dopřát zábavu typu apres-ski barů, to jsou riskantní místa, ale co se týká lanovek nebo lyžování, restrikce nejsou namístě.
* Troufnete si odhadnout, jak se k lyžování v koronavirové éře postaví Češi?
To je absolutně nepredikovatelné. Část lidí pojede do ciziny jako každý rok, naopak určitá skupina, která do velkých hor v minulosti jezdila, do ciziny nevyrazí. V Rakousku, ale i na Slovensku se reálně uvažuje o nařízení, že všichni návštěvníci středisek budou muset každé tři dny podstoupit testování. Část lidí to odradí, a buď zůstane doma, nebo si lyžování pro tuto sezonu odepře. Je to skutečně velká neznámá. Nicméně věřím tomu, že lidé mají různých zákazů a sezení doma u televize plné zuby, že mají chuť žít aktivně, a lyžování je v tomto ohledu příjemná a vcelku bezpečná alternativa. A také si myslím, že musíme být připraveni, že se tento problém může ještě pár let vracet nebo objevit jiný, obdobný.
Hlavním cílem léta není vydělat, ale udržet celoročně personál. Stejně jako Češi a Slováci jezdí ke „svému“ moři do Chorvatska, tak bychom chtěli, aby podobně vnímali i náš ledovec.
O autorovi| Ondřej Hergesell, hergesell@mf.cz
