Podle aktuální zprávy českého Sdružení automobilového průmyslu (AutoSAP) vyrobili čeští automobiloví výrobci jen za prvních devět měsíců letošního roku 1 085 225 silničních vozidel, z nichž se na místním trhu prodalo téměř sto tisíc.
Zbytek byl úspěšně prodán v zahraničí.
Tak se znovu potvrdilo, že automobilky zůstávají tahounem českého průmyslu i ekonomiky, která již třetí rok jede na plné obrátky. Jak dlouho ale může tento trend ještě trvat? Ana co by neměli čeští automobiloví výrobci a jejich dodavatelé zapomenout, pokud chtějí na mezinárodním trhu zůstat i nadále konkurenceschopní?
Odpovídá Jiří Socha, ředitel divize Mobility společnosti TUV SUD Czech, největší středoevropské autority v oblasti testování, inspekce a certifikace technologií, který je zároveň členem představenstva českého Sdružení automobilového průmyslu.
* > Jak byste popsal stav, ve kterém se nachází automobilový průmysl v současné době?
Automobilový průmysl obecně stojí na křižovatce. Musíme si uvědomit, že v příštích deseti letech automobilový průmysl pravděpodobně projde největšími změnami, jaké jsme kdy v historii zaznamenali. Výše zmíněnou křižovatku charakterizují technologické trendy, kterými obor prochází. Je to zejména diskuse o změnách budoucího pohonu vozidel s cílem snížit emise. Druhým velkým okruhem změn je autonomní řízení vozidel a třetím technologickým trendem je digitalizace oboru a s ní spojené důsledky v podobě vzájemné konektivity vozidel a jejich datového propojení s infrastrukturou, kterou projíždějí.
* > Kromě těchto trendů pozorujete na českém automobilovém trhu i něco specifického?
Čeští výrobci vozidel i dodavatelé sledují samozřejmě globální trendy. To, co je možná pro Českou republiku specifické, je akutní nedostatek pracovních sil. Dnes je více volných pracovních míst než uchazečů o práci. Ne všichni uchazeči o práci jsou navíc využitelní pro daný typ zaměstnání, který v automobilovém průmyslu potřebujeme. To dokresluje aktuální situaci v České republice.
* > Jak by měly firmy podle vás reagovat, když jsme tak viditelně na hranici možností svého růstu?
Prvním možným řešením je stále probíhající optimalizace vývojových a výrobních procesů, která může vést ke snížení potřeby počtu nových pracovních míst, to ale má samozřejmě svoje meze. Druhým způsobem řešení této situace jsou inovativní řešení s využitím robotizace. Nabízí se také možnost dočasného využití zahraničních zaměstnanců, což by sice mohlo vést k rychlejšímu řešení dané situace, zároveň je ovšem takový krok opakem výše uvedeného, a je tedy otázkou, zda a v jaké míře k němu přistoupit.
* Když jsme u robotizace a automatizace výroby - na jedné straně je tento druh řešení dobrý pro firmy, na druhé straně vede k velkým systematickým změnám - snížení počtu pracovních míst, změně náplně existujících pozic a potřebě re kvalifikace lidí. Jsou na to české firmy připravené?
Je to silné téma, které řeší i AutoSAP. Někteří pesimisté tvrdí - a to je často také postoj odborů -, že robotizace nebo nasazení kolaborativních robotů budou nebezpečné v tom, že budou připravovat zaměstnance o pracovní místa. Historie ale ukázala, že to takto nikdy nedopadlo. Každý technický pokrok vedl k nahrazení člověka na některých pracovních pozicích, nikdy se ale zatím nestalo, aby nevznikl nový obor, který by nepotřeboval právě uvolněnou lidskou kapacitu pro nějaké jiné kvalifikovanější činnosti.
* Co bude klíčem k tomu, aby to takto vnímali i řadoví zaměstnanci, kteří se bojí a potřebují ujistit, že na trhu práce bude pro ně místo i v budoucnu?
Pro mě osobně je užitečné uvědomit si historii. Snad je to přenositelný argument, na který budou slyšet i ti, kteří se budou cítit ohrožení. Možná je klíčem k uklidnění také včasná rekvalifikace nebo motivace těch „ohrožených“ k dalšímu vzdělávání. Celý obor se posouvá od strojařiny k elektrotechnice, elektronice a digitalizaci. Mnohem více než o strojní součásti půjde v budoucnu o elektronické prvky, kromě hardware bude stále větší důraz kladen na software a chytrá aplikační řešení. •
