Praha by mohla Evropě ukázat cestu k reformě
Co mají společného šílené krávy a nádherně udržované pastviny horských oblastí západní Evropy? Obojí je výsledkem Společné zemědělské politiky (CAP) Evropské unie, jež současně vyvolává bouře nadšení i nesmiřitelný odpor. Málokdo však dnes pochybuje o tom, že evropské zemědělství potřebuje zásadní reformu. Česko by paradoxně mohlo pomoci ukázat cestu.
Když Evropská komise navrhla, aby zemědělci z budoucích členských zemí Evropské unie dostávali v prvním roce po vstupu pouze čtvrtinu přímých plateb ve srovnání s ostatními rolníky unie (plnou výši až za deset let), Češi nemohli jásat. Přímé platby jsou ovšem zároveň největším terčem kritiky evropských reformistů. Mezi ně patří i stát, který na onen špás CAP přispívá ze všech nejvíce – Německo. Přímé platby stimulují zemědělce k maximální produkční efektivitě, někdy za každou cenu. Proto mohou být jejich výsledkem třeba právě choroby dobytka.
Lze očekávat, že přímé platby se budou v budoucnu snižovat i v samotné unii. Otázkou pouze je, jak rychle.
Větrolam místo bavoráka.
Výdaje na zemědělskou politiku nyní tvoří necelou polovinu rozpočtu unie (více než 40 miliard eur ročně). Z toho přímé platby zemědělcům představují plných 62 procent. Peníze pro dnešní kandidátské státy však Brusel namixoval ve zcela jiném poměru. Největší položku představují platby na obnovu venkova.
Tajemník české Asociace soukromého zemědělství (ASZ) Michal Pospíšil prohlašuje, že Česko je využije mnohem lépe než přímé platby. „Potřebujeme investice do nových farem, nových strojů, oprav budov, venkovské turistiky, oprav historických jader vesnic, kanalizace či vodovodního potrubí,“ říká Michal Pospíšil. Upozorňuje, že na Moravě je nutné čelit půdním erozím a zničeným vodním režimům, což také nebude zadarmo. „Sedlák by klidně mohl postavit za peníze unie třeba větrolam místo toho, aby si díky přímým platbám kupoval bavoráka,“ dodává s nadsázkou představitel českého soukromého zemědělství.
Všechno špatné může být k něčemu dobré. Praha sice dostane méně přímých plateb, než si nárokuje, ale získá strukturu zemědělských příjmů, ke které se budou země unie teprve složitě dopracovávat. Brusel by se pak mohl v kandidátských státech poučit. „Česko by mělo být typickým pokusným balónkem,“ tvrdí Michal Pospíšil. Určitě má pro tuto roli větší předpoklady než třeba Polsko, jehož zemědělství je přece jen svou povahou západoevropskému dost vzdáleno.
Fencl versus Telička?
Jinou věcí je celková částka, kterou hodlá Evropská komise na zemědělství budoucím členům poskytnout. Z necelých deseti miliard eur na tři roky (2004 až 2006) Česku připadne asi desetina. To pražské ministerstvo zahraničí považuje za nedostatečné.
Šéf vyjednávacího týmu Pavel Telička nicméně už delší dobu upozorňuje, že v zemědělské kapitole rozhovorů s Evropskou unií jednáme o celém balíku, který obsahuje nejen přímé platby, ale také produkční kvóty, přechodná období (Praha jich zatím požaduje šest), případné dovozní ochranné klauzule, či možná opatření proti cenovým šokům.
První reakce českých vládních politiků na návrh Bruselu naopak naznačovala, že mají tendenci problematiku přímých plateb z tohoto balíku vytrhávat. Premiér Miloš Zeman a ministr zemědělství Jiří Fencl zpočátku zaměřovali pozornost právě na „diskriminaci“ Česka v oblasti přímých plateb. Tím se přiblížili postojům Polska či Maďarska, ale poněkud se vzdálili od české vyjednávací taktiky. Později (snad po upozornění ze strany ministerstva zahraničí) se však k ní opět vrátili. Miloš Zeman dokonce v rozhovoru pro MF Dnes uvedl, že „nižší přímé platby zemědělcům by mohly být nahrazeny vyššími platbami na obnovu venkova, na ekologické aktivity a podobně.“
Zemědělská oligarchie.
Michal Pospíšil nicméně podezírá Jiřího Fencla, že jeho výroky svědčí o snaze bránit zemědělská družstva na úkor soukromníků. Faktem je, že ministr zemědělství sám přišel z prostředí družstev, jimž by přímé platby zřejmě vyhovovaly. Pospíšil soudí, že zatímco v Polsku by stoprocentní platby vytvořily situaci, kdy by polský rolník byl najednou lépe placený než doktor ve Varšavě, v Česku by vznikla finanční oligarchie zemědělských družstev. „Fencl především brání tisíc českých kooperativů,“ míní Pospíšil.
Ministr Fencl na druhé straně nepůsobí jako zapřísáhlý obhájce přímých plateb. Uvádí, že mu jde o konkurenční schopnost českých zemědělců, kteří by měli mít rovné podmínky v souboji se západoevropskými. (Pospíšil se domnívá, že konkurenční schopnost českého zemědělství by posílily více peníze pro rozvoj venkova).
Fencl by se peněz z evropských fondů klidně i vzdal, kdyby to učinili v Evropské unii všichni. Česká vláda (a také ministr Fencl) zároveň již několikrát naznačila, že bude pro rychlejší reformu zemědělské politiky unie než řada jejích současných členů.
Není co kompenzovat.
Ačkoliv Fenclovy výtky vůči návrhu z Bruselu zní přesvědčivě, také Evropská komise se může opřít o přesvědčivé argumenty. Přímé platby zemědělcům unie oficiálně poskytuje proto, aby kompenzovala tamní pokles cen související s dřívější reformou zemědělské politiky. V kandidátských státech však ceny zemědělských produktů po vstupu do unie spíše porostou. Dřívější takzvaná berlínská agenda Evropské unie s přímými platbami pro zemědělce kandidátských zemí ostatně vůbec nepočítala. Některé členské země unie je nechtějí nováčkům přiznat ani nyní.
Brusel argumentuje i tím, že v jiných záležitostech kandidátům naopak ustupuje. V prvních letech chce novým členským zemím umožnit „zjednodušené čerpání“ peněz ze zemědělského balíku. Jde o to, že tyto státy často nedisponují dokonalými administrativními a statistickými kapacitami, které jsou jinak pro příjem financí z rozpočtu unie nezbytné.
Klíčem budou kvóty.
Čeští vyjednavači nyní musí pořádně prozkoumat zmíněný „Teličkův balíček“ a zaměřit se na ty oblasti, ve kterých je ještě reálná šance uspět. Vrchní ředitel sekce evropské integrace ministerstva zahraničí Petr Ježek není vůbec spokojen s celkovou sumou financí, již navrhla Evropská komise pro nové členy na léta 2004 až 2006, ale nepovažuje za realistické bojovat o její výrazné zvýšení. Dodává, že Česko by si však mělo vymoci úlevy, pokud jde o příspěvky do společného rozpočtu Evropské unie. „Žádáme postupný náběh odvodů do rozpočtu,“ uvádí Petr Ježek.
Klíčem celého dalšího jednání budou produkční kvóty pro jednotlivé zemědělské komodity. Evropská komise žádá, aby se při výpočtech kvót vzaly za základ údaje o reálné produkci v letech 1995 až 1999. „My ale argumentujeme tím, že to je období, kdy naše ekonomika procházela transformací, a proto neukazuje na její skutečný potenciál,“ zdůrazňuje ředitel Ježek.
Podstatně menší díru do světa mohou čeští vyjednavači udělat v dalších částech „Teličkova balíku“. Nelze očekávat, že by pro Česko vybojovali nějaké významné dovozní klauzule či ochranná opatření proti cenovým šokům. Přesto se Praha nehodlá ani v těchto oblastech zbavovat prostoru pro vyjednávací manévry. „Pokud by byl trh v případě nějaké komodity ohrožen přehlcením produkce unie, budeme žádat pružnější ochranu,“ dodává Ježek.
S Polskem i proti Polsku.
Nesrovnalosti v reakcích českých představitelů na návrh Evropské komise se netýkaly pouze rozdílného důrazu na problematiku přímých plateb. Odchylky ve vyjádřeních Miloše Zemana a Pavla Teličky mohly zmást i našeho souseda a významného spojence z visegrádské skupiny – Polsko.
Zatímco se hlavní vyjednavač Telička pozastavil nad tím, že Evropská komise hází české zemědělství do stejného koše s polským, premiér naopak okamžitě vyzval Poláky a celou visegrádskou skupinu ke koordinaci dalšího postoje vůči Evropské komisi. Visegrád by měl především usilovat o zkrácení lhůty deseti let, po níž se noví členové propracují k plné výši přímých plateb.
Ředitel odboru Evropské unie a západní Evropy na ministerstvu zahraničí Ivan Jančárek naznačuje, že odlišné výroky mohly mít i hlubší smysl – oba plnily svou úlohu. „Zatímco premiér vysílal politický signál vůči visegrádským zemím, státní tajemník chtěl vzkázat Evropské unii, že jsme poněkud odlišní.“
Ať tak či onak, čeští vyjednavači zdůrazňují rozdíl mezi polským a českým zemědělstvím i nadále. Z českého pohledu jde o důležitý argument. „Evropská komise tvrdí, že kdyby noví členové dostávali plnou výši přímých plateb hned od svého vstupu, nijak by je to nestimulovalo k restrukturalizaci a reformám. My namítáme, že tu mohou být i země, které již restrukturalizací prošly,“ vysvětluje Petr Ježek.
To se nedá stihnout!
Zatímco se Češi chystají na další kola jednání, v Evropské unii to jiskří ve vzájemné diskusi mezi členskými zeměmi. Návrh z Bruselu se setkává s rozdílnými reakcemi a zdá se, že unie ještě řadu měsíců nemusí mít vůbec jasno v tom, na čem se vlastně hodlá s kandidátskými státy dohodnout.
Němci tvrdí, že dříve než se nováčkům slíbí nějaké peníze, je třeba mít připravenou skutečnou reformu zemědělské politiky. Toto téma nabývá na významu v politickém boji před podzimními parlamentními volbami. Francouzi, jejichž postoj je rovněž klíčový, se naopak chtějí před nadcházejícími prezidentskými volbami ožehavých diskusí kolem zemědělské politiky vyvarovat - redukce přímých plateb pro zemědělce není ve Francii příliš populární. Čas přitom běží. Zemědělské peníze se stávají jednou z největších překážek pro ty v Evropské unii, kteří chtějí splnit slib a dokončit celý proces vyjednávání s nejlépe připravenými kandidáty do konce letošního roku.