Elitní vysoké školy, založené mecenáši, se odkládají na neurčito. Miliardáři podporují školy veřejné nebo zakládají vlastní základky a gymnázia
Nejeden český miliardář má vznešený sen: vybudovat vysokou školu, která by se hned od počátku své existence mohla těšit přívlastkem „elitní“. Ústav, kde by studium bylo náročné a kvalitní stejně jako na Harvardu nebo Oxfordu. Líheň špičkově připravených manažerů, právníků nebo vědců, prostě záchytnou síť upadající české vzdělanosti. O něčem podobném uvažoval bývalý šéf ČEZ Martin Roman, agrobaron Andrej Babiš nebo finančník Karel Janeček.
V dohledné době ale miliardářská univerzita nevznikne a je otázkou, jestli se tak vůbec někdy stane. Dnes se totiž bohatí byznysmeni k myšlence staví o poznání rezervovaněji než před několika měsíci. Andrej Babiš od plánu dokonce definitivně upustil a přiznává, že vybudovat vynikající vysokou školu na zelené louce je pro něj příliš velké sousto. V tom se s ním shoduje Karel Janeček a založení matematické univerzity odkládá na neurčito. Roman zase trvá na tom, že nikdy nic podobného ve skutečnosti neplánoval. Prý jen tak fantazíroval při neformálním rozhovoru. Všichni tři se chtějí v dohledné době soustředit na skromnější vzdělávací projekty. Jako by dali za pravdu pocitu mnoha vysokoškolských pedagogů, že soukromých škol už máme víc než dost a jejich peníze by byly lépe využity jinde.
Příliš velké sousto
„Víte, vzdělání není podstatné. Nejdůležitější je znalost cizích jazyků, emoční inteligence a energie. Já vyznávám lopatkovou teorii: lídry poznáte už ve třech letech na pískovišti. Kdo tam sedí v koutku, bude tam sedět celý život,“ vysvětluje svůj názor na funkci školního vzdělávání Andrej Babiš. Přestože je prý přesvědčen, že vysoká škola je vlastně k ničemu, svoji dceru pro jistotu poslal na americkou univerzitu. A není mu lhostejná ani průprava zaměstnanců firem spadajících pod Agrofert. Holdingu chybí především technicky vzdělaní absolventi a myšlenka byla taková, že by si špičkové agronomy, chemiky nebo manažery vychoval sám na vlastní vysoké a střední škole. Z plánů ale sešlo. „Jednak by to byla velká investice, a navíc by bylo velmi obtížné to dobře personálně připravit,“ vysvětluje Andrej Babiš změnu strategie. Místo toho bude Agrofert raději spolupracovat s existujícími vysokými školami, odbornými středními školami a učilišti ve všech regionech Čech a Moravy. Firemní odborníci na lidské zdroje nyní vytvářejí seznam takzvaných páteřních škol, se kterými pak holding naváže úzkou spolupráci. Agrofert jim bude nabízet odborné praxe a stáže, navrhovat témata na závěrečné práce nebo vyšle svého člověka, aby na škole přednášel. Ukazuje se totiž, že ani zemědělský a průmyslový gigant nedokáže během několika let nahradit existující vzdělávací systém. Různorodost žádaných profesí je tak velká, že by museli založit alternativu České zemědělské univerzity nebo Českého vysokého učení technického, a to není legrace ani pro Andreje Babiše. „Něco takového bychom nedali do kupy. Bylo by velice obtížné takový počet oborů úspěšně akreditovat, takže by nám nezbylo než směrovat to studium obecně manažersko-ekonomickým směrem,“ říká personální ředitel společnosti Agrofert Holding Daniel Rubeš. „A proč vlastně konkurovat kamenným školám, které mají personální know-how, laboratoře, knihovny, dělají vědu a výzkum?“ dodává.
Nerozplynout se v šedi
Naráží tím možná na samotnou podstatu toho, proč zakládání univerzit vychází z módy. Dosavadní zkušenosti s fungováním soukromých vysokých škol totiž ukazují, že vytvořit důstojné akademické prostředí je těžší, než se před pár lety mohlo zdát. V Česku je soukromých vysokoškolských institucí na počet obyvatel nezvykle hodně (kolem padesátky) a žádné z nich se nepodařilo vybudovat si skutečně silné renomé. Zatím mají co do pověsti navrch stále univerzity veřejné, které na tom přitom v zahraničním srovnání nejsou nijak skvěle a mají za sebou také pár skandálů.
Soukromé školy, zaměřené zpravidla dost jednostranně na ekonomické, právnické a společenskovědní obory, bojují o docenty a profesory, bez nichž není možné vzdělávací programy akreditovat. Kromě personálního pokrytí čelí problému, jak získat studenty a jak si je v tvrdě konkurenčním prostředí udržet. „Zcela upřímně: těch škol je strašně moc. Studenty často nacházejí za cenu, že se jim vyloženě podbízejí. Inzerují například prezenční studium jen o sobotách nebo to, že z vás udělají inženýra bez znalostí matematiky. To ukazuje, že ty školy často odmítají fungovat jako vysoké školy,“ říká na účet soukromých vysokoškolských institucí Vladimíra Dvořáková, předsedkyně Akreditační komise. A vysvětluje tím, proč se komise v posledních letech čím dál víc zdráhá udělovat takovým školám akreditace na nové magisterské i bakalářské obory.
V případě školy, která by chtěla být českým ekvivalentem Harvardu, by ale nestačilo jen přetáhnout univerzitní kapacity veřejným školám. Jak vysvětluje například Aleš Helebrant, děkan Fakulty chemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické, bylo by třeba sáhnout výš, a to už je problém téměř neřešitelný: „Elitní školu dělají elitní učitelé. Nestačí, když profesor hvězdného jména učí jeden nebo dva kurzy. Je třeba, aby tam aktivně působil, vedl diplomové práce. A je velmi obtížné někoho takového ze zahraničí získat, navíc na začínající školu.“
Sázka na školáky
Podstatně více než soukromé vysoké školy se osvědčila soukromá víceletá gymnázia. Praxe ukazuje, že během pár let lze vybudovat privátní střední školu, která vynikne nad ty veřejné. Vyhlášené je třeba pražské gymnázium PORG, které ostatně podporuje právě Martin Roman. Velmi dobré jméno má také gymnázium Open Gate, založené nadací finančníka Petra Kellnera a jeho manželky Renáty. Dát v krátkém časovém období dohromady kvalitní střední školu všeobecného zaměření je vcelku proveditelný úkol a vzdělávací projekty byznysmenů míří často právě tímto směrem. Nově se začínají vrhat také na základní školy, protože stále víc rodičů chce pro své dítě elitní vzdělání téměř od mateřské školy. Na PORG mají základku tři roky, v Open Gate ji otevřeli letos a základní školu chce vedle gymnázia založit také Karel Janeček. Jeho školy by měly vzniknout v horizontu několika měsíců a děti se v nich prý budou učit maximálně přirozenou cestou. Přestože jde o projekty, které určitě pomohly a ještě pomohou mnoha dětem (včetně těch sociálně znevýhodněných)ke kvalitnímu vzdělání, jejich dopady na celkovou úroveň české vzdělanosti nejsou jednoznačné. Rozsáhlé mezinárodní testování patnáctiletých žáků PISA 2009 potvrdilo, že se nevyplácí selektovat děti v raném věku podle nadání nebo sociálně-ekonomického statusu. Lepších výsledků dosahují ty země, kde dokážou vzdělávat všechny děti včetně těch průměrných stejně kvalitně. V Česku se naopak rozdíly mezi školami rapidně zvětšují. Přestože kvalitu veřejného vzdělávání by měl zlepšovat především stát, první miliardářské snahy tímhle směrem se ale už také objevily: nadace manželů Kellnerových The Kellner Family Foundation od minulého roku podporuje kromě vlastního projektu Open Gate také síť běžných veřejných základních škol, kterým přispívá na zvyšování kvality výuky. Platí jim například pedagogické asistenty a konzultanty.
