Hokejista New Jersey však uvažuje o budoucnosti...
… studuje vysokou školu, angažuje se v charitě a nemíní zůstat navždy v Americe
Když se mu nedaří, nosí v hokejových kalhotách dvoudolarovku. Pro štěstí. Moc často ji však nepotřebuje, protože útočník Patrik Eliáš (33) je střelcem od Pána Boha. Dokázal to i v minulé sezoně NHL, kdy byl nejproduktivnějším Čechem v zámořské soutěži.
EURO: V uplynulém ročníku NHL jste získal 78 bodů za 31 gólů a 47 asistencí, takže jste byl dvacátý v kanadském bodování, nejvýše z Čechů. Nezdá se vám, že se ale ti další ze špičky vytratili?
ELIÁŠ: Myslím, že jsme se vytratili ze špičky celkově. Přeci jenom mít prvního hráče až na dvacáté pozici, to není top. Zvláště když já hraji v defenzivním týmu. Určitě je znát, kde se teď český hokej nachází…
EURO: Považujete sezonu za neúspěšnou, když jste se nedostali do finále NHL?
ELIÁŠ: Samozřejmě. Měli jsme ambice, abych si s novináři v půli června ještě nemusel povídat. Po osobní stránce jsem byl spokojen z osmdesáti procent. Konec sezony nebyl takový, jaký bych si přál; konce mívám lepší. Měl jsem ale tříselné problémy, které mě trápily asi měsíc, nehrál jsem kvůli tomu tři čtyři zápasy a i potom to mou hru limitovalo.
EURO: Máte dva Stanley Cupy. Co udělá New Jersey, aby dosáhlo na další? Při zranění gólmana Brodeura to bylo těžké, že?
ELIÁŠ: Nám se překvapivě dařilo dobře i bez Martina. Myslím si, že se v každé negativní věci musí hledat pozitivum a tím bylo poznání, že se i bez něj dá vyhrávat. O jeho kvalitách se nemusíme bavit, ale pro klub je důležité, že si mladí kluci dokázali, jak mohou v budoucnu hrát a vyhrávat i bez Martyho.
EURO: Zvítězil Pittsburgh. Jak se vám líbí Crosby s Malkinem?
ELIÁŠ: Pro mě je nejlepším hokejistou Malkin. Poslední rok to říkám pořád, dávám ho i před Ovečkina nebo Crosbyho. Ten kluk je prostě fantastický. Hraje výborně, nebojí se hrát do těla. Každý mluví o Ovečkinovi, jaký je dravec, ale domnívám se, že když si porovnáte počet bodyčeků, budou mít stejně. Malkin umí fantasticky kontrolovat hru, umí hrát v oslabení, v přesilovkách. Pro mě je to opravdu nejlepší hokejista a mít takový tandem… Pane jo!
EURO: Jsou pittsburští mladíci nejlepšími hokejisty planety?
ELIÁŠ: Patří určitě do top tří.
EURO: Je třetím Kovalčuk?
ELIÁŠ: Kovalčuk je vyloženě koncový hráč. Musím říct, že Ovečkin má prostě větší drajv na zakončení a rozhodování zápasů. I fyzicky hraje lépe než Kovalčuk.
EURO: Byl jste kapitánem New Jersey Devils. Crosby je kapitánem Tučňáků, Malkin jeho asistentem. Mohou to vůbec takhle mladí hoši zvládat?
ELIÁŠ: Pro mě ta zkušenost byla bohužel krátká…
EURO: Jste ale pořád asistentem.
ELIÁŠ: To už dlouhodobě. Asistentem jsem se nestal tak brzy jako oni, asi ve čtyřiadvaceti. Myslím, že je to trend. Spousta týmů tím dostává mladé kluky do pozic, aby se z nich brzy stali lídři. Musejí získat zkušenosti, protože ty jsou nenahraditelné. Nevím, co z nich bude, ale stejně myslím, že nejlepší cesta, jak někoho vést, je dávat příklad svojí hrou. To oni předvádějí a vždycky se mají co učit od starších. Mládí musí dostávat šanci.
EURO: Kteří gólmani jsou pro vás nejtěžší překážkou?
ELIÁŠ: Nikdy za celou svoji kariéru jsem nedal gól Dominikovi. To vím určitě.
EURO: Dobírá si vás Hašek?
ELIÁŠ: Ne. Myslím si, že si toho není vědom tak jako já… (smích)
EURO: Ale přitom jste spolu hráli ve stejné konferenci!
ELIÁŠ: Pár let ano. Proti Buffalu jsme hráli dva tři zápasy za rok. Šance byly, ale nešlo to.
EURO: Máte zase štěstí, že nemusíte hrávat proti Brodeurovi.
ELIÁŠ: To je pravda. Tomu pár gólů dám, když na něj vystřelím padesátkrát za trénink… Ale jinak: jsem si vědom vyloženě jen Dominika.
EURO: Pokud se nepletu, máte z MS pouze bronzovou medaili (1998). I letos se vám osobně dařilo, ale Češi opět skončili ve čtvrtfinále. Čím to, že nepřehrajeme elitní týmy?
ELIÁŠ: Ta otázka se teď klade pořád, ale myslím, že už je na její kladení pozdě. Náznaky nebyly jen u seniorů, ale i u mládeže. Ostatní země si berou příklad z druhých. Vím, že Američané, Kanaďané kopírovali techniku i trénovanost Rusů. Mají dané nějaké své věci – ať je to dravost, zarputilost, ale jsou ochotní do svého stylu zavést i nové věci. Nám chybí tah za úspěchem. Před šesti sedmi lety, když jsme byli úspěšní, se trošku zaspalo a myslelo se, že to bude samo pokračovat.
EURO: Letos na MS zažili Slováci ostrý sešup. Čeká něco podobného i nás?
ELIÁŠ: Podle výsledků našeho juniorského a mládežnického hokeje je to docela možné.
EURO: Nikdy jste, nepočítáme-li únavu a zdravotní trable, neodmítl reprezentovat. Chystáte se na olympiádu do Vancouveru?
ELIÁŠ: Doufám, že budu zdravý a budu moci jet. Olympiáda je zase o něčem jiném než světový šampionát; je to jednou za čtyři roky. Atmosféra je fantastická a hlavně: jsou tam absolutně nejlepší hráči díky přestávce v NHL.
EURO: Ale do budoucna se uvažuje o tom, že během olympiády by se NHL nepřerušovala…
ELIÁŠ: Myslím, že hráčská asociace NHLPA chce, aby hokejisté jeli, ale samozřejmě NHL je nechce pouštět. Přeci jenom nás kolikrát berou jako zboží, které si zákonitě chrání.
EURO: Ohlédnete-li se v kariéře, hrálo se vám nejlépe v útoku s Arnottem a Sýkorou?
ELIÁŠ: Jednoznačně. Ale nebylo to dané jen touto trojkou, ale celým týmem. Už vidím, na čem všem záleží, aby měl jednotlivec úspěch. Na zdraví, kondici, štěstí na spoluhráče i na celkovém herním projevu týmu. My jsme tehdy hráli nejlepší a nejzábavnější hokej, co jsem kdy hrál. Bavilo nás to. Výsledky byly. Bylo to tím, že jsme měli naší pětku, za námi hráli další borci. Fantastický obránce, výborný gólman. Je to neuvěřitelné. Bylo štěstí, že jsem měl ty dva tři roky šanci hrát v takovém týmu.
EURO: S jakým nejlepším hokejistou jste hrál v mužstvu?
ELIÁŠ: Řekl bych Scott Niedermayer, obránce.
EURO: Záviděl jste mu někdy tu lehkost, s jakou bruslí?
ELIÁŠ: Přesně tak. A to si myslím, že nepatřím k nejhorším bruslařům (smích). Ale vidět jeho, jak hraje třicet minut za zápas a nezpotí se, je obdivuhodné. Je hráčem, jenž může vytáhnout tým z průměrného na nadprůměrný, nejlepší tým. Dokázal to v Anaheimu.
EURO: S kariérou skončil Bobby Holík, váš bývalý spoluhráč. Jak na něj vzpomínáte?
ELIÁŠ: Jen v dobrém. Měl jsem s Robertem dvě fáze. Ta první, když jsem přišel do Států, tak na mne zapůsobil jako: „A jéje, on nemluví ani česky a vůbec se s námi nebaví.“ Jenže on je člověkem, který k sobě lidi prvně moc nepustí, ale pak je o to větším přítelem. Pomohl mi jak na ledě, tak i mimo něj.
EURO: Mohlo vás sblížit i to, že jste oba z Vysočiny? On z Jihlavy, vy z Třebíče.
ELIÁŠ: Přístup k hokeji jsme měli asi stejný. Tréninkové dávky a výchova byly tytéž. Vím, jaký „pes“ na něj byl jeho táta, jen to poslouchat! Říkal, že vlastně v létě nikdy nepotřeboval trénovat, jaký měl náskok oproti ostatním… Rozuměli jsme si v řadě věcí.
EURO: Holík začínal kariéru v útoku s Reichlem a Jágrem. Jak se vám hrálo s Jaromírem v reprezentační pětce?
ELIÁŠ: Měl jsem šanci jen během přesilovek a pár střídání. Jeden zápas nám to vyšlo skvěle, druhý nám to, bohužel, nevyšlo vůbec. Na každou souhru je potřeba čas.
EURO: Neláká vás opět Rusko, které si Jágr tolik pochvaloval?
ELIÁŠ: Každý jsme jiná povaha. Pro mě je fajn život v USA, mám dobrou pozici. Třeba Švýcarsko se mi zamlouvá víc než Rusko.
EURO: Takže spíš do Davosu…
ELIÁŠ: Když tak do Davosu, někam lyžovat.
EURO: Ve smlouvě máte klauzuli, že vás nemohou bez povolení vyměnit. Kolik roků chcete ještě v NHL vydržet?
ELIÁŠ: Týká se to jen NHL; do Evropy bych mohl odejít kdykoli. Ale smlouvu mám ještě na čtyři roky a myslím, že za tři roky bude hrozit další stávka. Je tam velký problém. Majitelé po nás chtějí negarantované kontrakty. Kdo ví, jestli to budou tři, nebo čtyři roky.
EURO: Pociťujete nějak, že by se finanční krize dotýkala klubů?
ELIÁŠ: Samozřejmě. Dopadá to na všechny.
EURO: Zpožďují se mzdy?
ELIÁŠ: V tomto směru vůbec ne. Ale smlouva mezi hráči a majiteli je taková, že se dělí příjem ze všeho a procentuálně se pak rozděluje. Každý rok nám berou určité procento z platů a podle toho, jaký je příjem za celý rok, si buď majitelé mohou nechat naše peníze, nebo nemusí. Za loňský rok nám odebrali osmnáct procent a hrozí, že tuhle část nedostaneme. Na další rok to má být až 25 procent.
EURO: Vnímáte, že by za oceánem chodilo na hokej méně lidí?
ELIÁŠ: To zase ne. I majitelé se musejí přizpůsobit situaci. Jsou různé akce, levnější lístky, aby to bylo přijatelnější pro rodiny.
EURO: Prý si děláte trenérskou licenci na pražské FTVS. Chcete být po kariéře koučem?
ELIÁŠ: Nevím, jestli budu hned trénovat. Říkal jsem, že jak skončím s kariérou, budu rok dva hrát jen golf a vozit děti do školy a spíš si to užívat (smích). Ale díky manželce a rodičům jsem začal školu dělat, abych si otevřel víc možností…
EURO: Máte trenérský vzor?
ELIÁŠ: Zajímavé jsou spíše organizace. Třeba Detroit. Co předvádí posledních deset patnáct let jako celá organizace, je fantastické! Tam si musíme brát příklad. Vyhrávají divizi, konference, Stanley Cup. A každý rok je tam nový super hráč. To je ono. Zapracovávají talenty, musejí s nimi pracovat i ve farmářských týmech, mají skvělý skauting. Fungují jako celek. Výběr trenérů musí ladit s hráči. Kolikrát má trenér jinou filozofii, než tým předvádí, ale v Detroitu má kouč jasnou filozofii, za kterou si stojí, ale je přitom ochoten přizpůsobit se typu hráčů. Je to skvělé a přináší to úspěch.
EURO: I vy už máte v USA hokejovou „organizaci“ – vlastní školu, že?
ELIÁŠ: Ano, existuje už tři roky. Letos jsme ji bohužel vynechali, ale myslím si, že příští rok opět navážeme, pokud ji nepřevedeme do Evropy. Nemám ambice trénovat v klubu, ale chtěl bych se nejprve věnovat podpoře hokejové mládeže.
EURO: Kromě toho jste od roku 2006 vyslancem dětského fondu UNICEF. Loni jste navštívil chudé středoamerické Belize. Jaké to bylo?
ELIÁŠ: Pro mě už bylo zážitkem vidět, jak UNICEF funguje. V některých situacích jsem měl skvělý pocit, v některých hodně špatný. Zklamání. Smutek. Strašně se mi líbilo vyrazit za potomky Mayů a vidět je šťastné i v nuzném prostředí. Člověk si řekne, že mají problémy, ale nejsou nešťastní. A vidíte, jaké maličkosti mohou dětem změnit život. Český UNICEF se podílel na hygienických projektech a lidé jsou za ně vděční.
EURO: A vy jste si s dětmi začutal na ulici…
ELIÁŠ: To už bylo to příjemné na konec. Předcházela tomu návštěva středisek, kde se snaží snížit rizika přenosu HIV na děti. Když čtete čísla, kolik mladých je nakažených… S prací pro UNICEF bych chtěl pokračovat i po skončení s hokejem; určitě nastane příležitost, abych mohl vyjet do Rwandy – kde Češi rovněž pomáhají – protože to je samozřejmě na jiné úrovni rizika. Kvůli kariéře v klubu jsem to zatím nechtěl riskovat.
EURO: Vidíte po návratu z Belize svět jinak?
ELIÁŠ: Určitě. Ale člověk se do každodenního života rychle vrátí, to je normální. Nicméně někde vzadu to zůstává, občas si na tyhle věci vzpomenete. Během roku jsem to měl často. Když se člověk dostane do „kritických“ situací, řekne si, že vlastně o nic nejde…
EURO: S Petrou Volákovou, jež nedávno dopsala diplomku o rwandské genocidě, jste měli svatbu na Maledivách. Proč tam?
ELIÁŠ: Bylo to vyloženě spontánní. Plánovali jsme spíš dovolenou než svatbu. Ale těsně před tím jsme si řekli, že si vezmeme potřebné věci, kdyby se nám náhodou ta myšlenka zalíbila víc. Zalíbila se a bylo to hrozně fajn.
EURO: Je pravda, že vás oddávala novozélandská surfařka?
ELIÁŠ: Jo. Nebylo to legální, bylo to spíš pro nás. Museli jsme pak svatbu v ČR posvětit.
EURO: Nedávno v MfD psali, že vás okouzlily apartmány Konopiště Resort s golfovým hřištěm. Chystáte se tam bydlet?
ELIÁŠ: Přímo bydlet asi ne. Ale je to skvělá věc; většina sportovců relaxuje jiným sportem a dost často golfem, který mě strašně baví. Konopiště patří k jedněm z nejkrásnějších hřišť u nás, projekt je hezký. Zapojil jsem se do něj jako ambasador výstavby sportovních studií. V budoucnu tam můžu odjet na víkend odpočívat, zahrát si dobrý golf a ještě spát ve svém.
EURO: Nechystáte se tedy jako Holík zůstat v Americe?
ELIÁŠ: Natrvalo určitě ne. Když jsem s Robertem mluvil naposledy, říkal jsem mu, že je v Praze, kde nyní bydlím, kdykoliv vítán.
***
CV
Patrik Eliáš (33)
Rodák z Třebíče, hokejový útočník a český reprezentant. Od sezony 1995/96 hraje v NHL za klub New Jersey Devils, s nímž získal dvakrát Stanley Cup (2000 a 2003). Loni byl nejproduktivnějším Čechem v zámořské soutěži (78 bodů). S národním týmem získal bronz na MS 1998, ZOH 2006 a Světovém poháru 2004. Od roku 2006 je vyslancem dobré vůle Českého výboru pro UNICEF. Je ženatý s moderátorkou Petrou Eliáš-Volákovou.
