Menu Zavřít

Český kuchař v Číně: expandovat nemusí jen podniky

24. 2. 2017
Autor: archiv

Již několikrát jsem se věnoval doporučením v oblasti rozvoje podnikání na čínském trhu, tentokrát bych rád upozornil na možnosti pro osoby se zájmem o práci či uplatnění přímo v Číně. Potkal jsem několik Čecho-Slováků, kteří našli takto uplatnění a cestu jak změnit svůj život.

Jak tomu bývá na trzích, které se rychle rozvíjejí, je stále veliká poptávka po odbornících, technicích ale i různých řemeslech. Mzdovým otázkám jsem se věnoval v posledním příspěvku a je tedy zřejmé, že odbornost může být velice zajímavě honorována, a to opomíjím zkušenost a zážitek z práce v Číně.

Pro nalezení možností bych opravdu odkázal na internet většina headhunterů, agentur hledá zaměstnance i pro Čínu a to jak na trvalé pozice tak v dočasné projekty. Na síti Linked in která v Číně funguje také lze dohledat i místní personální kontakty.

Za jedno z klasických řemesel považuji kuchaře, proto mi dovolte krátký rozhovor s Michalem Řádkem, kterého jsem potkal v Šhanghaji, kde si získal vynikající pověst v nově otevřené restauraci a pivovaru „Krajánek“ provozované čínským investory.

Michale, dovol mi otázku proč jsi se rozhodl pro kuchařinu?

Vše začíná u mé rodiny. Když jsem byl malý, tak si moji rodiče otevřeli restauraci v pražských Běchovicích. Občas jsem jim tam pomáhal, nebo spíš jsem se motal štamgastům pod nohama. Prostředí restaurace mě moc bavilo, protože v lokále se pořád něco dělo. Od živé muziky až po rvačky na dvoře, na které jsem koukal z okna. Pak rodiče zaměstnali zkušeného kuchaře, kterého jsem zanedlouho vnímal jako dalšího z mých „hospodských“ strýčků. Ten mi často vařil všelijaké dobroty. Já už tenkrát miloval dobré jídlo, tak jsem se rozhodl, že se to musím naučit také. Poslední pochyby o zvolené profesi zahnal můj dědeček, který mi říkával: „Dobře jsi si vybral, jíst budou lidé vždy, i za války.“

Zajímá mne tvůj osobní příběh cesty do Shanghaje, nebál jsi se být zaměstnancem v Číně?

Od 19 let téměř pořád cestuji za prací. Projel jsem skoro celou Evropu. Od michelinské restaurace v Anglii, přes hotely v rakouských Alpách, až po cateringové akce se závodem Moto GP po celé jižní Evropě. Evropa už pro mě začínala být tak trochu malá. Amerika a Afrika mě z gastronomického hlediska nikdy moc nelákaly, ale Asie se svými miliony receptů a rozmanitostí surovin je kuchařskou inspirací. Původně jsem chtěl jet do Asie autem, nebo se o to alespoň pokusit. Měl jsem starou Škodu Favorit, na které si většinu závad zvládnu opravit, a v něm jsem plánoval mít něco jako zázemí na mé cestě. Nemusel bych pak platit za ubytování, než bych si našel práci.

Přemýšlel jsem i o zastávce v Rusku, prostě kde bych sehnal nějakou práci, tam bych chvíli zůstal. Už zbývalo jen našetřit nějaké peníze, počkat do jara a jel bych. Před koncem roku mi ale zavolal kamarád, který věděl o mém plánu a řekl mi, že ví o výběrovém řízení na šefkuchaře v Shanghaii. Proběhlo pár schůzek s Číňany a za 14 dní jsem měl letenku. Favorit jel místo do Asie do šrotu, sice jsem přišel o dobrodružnou cestu, ale získal jsem určité jistoty. Hlavně moje máma z toho měla radost, byla ráda že z mého bláznivého plánu se starým autem sešlo. Ne, nebál jsem se být zaměstnaný v Číně, podle mě se dobrý kuchař uživí všude na světě.

Co shledáváš na výkonu své profese v Číně jako nejtěžší?

Nejtěžší je komunikace. Čínsky neumím a z dvacetičlenného personálu umí anglicky jen dva. Skvěle si tu zlepšuji neverbální komunikaci. Ale na konec se vždy rukama nebo nohama domluvíme. Také je problém se surovinami. Co je v Evropě na každém rohu tady jen tak neseženete. Věci jako tvaroh, veku na strouhanku či dobré klobásy si děláme sami. Kvalitní hovězí a třeba hořčici musíme dovážet. A majoránku, nové koření, kmín atd. většinou přivezu osobně letadlem.

Někdy bych řekl, že jsem úplně v jiném světě, obzvlášť co se týká kulturních a gastronomických rozdílů. Nového číšníka jsem nejdříve učil, jak jíst příborem a až potom, jak příbor založit na stůl. Také si myslím že Číňani chtějí pořád něco nového, aniž by dotáhli do konce to předchozí. Každý den se tu všechno mění a je potřeba se tomu přizpůsobovat. Prostě to tu žije!

Jak chutná Číňanům naše kuchyně? Na co chodí nejraději?

Českou kuchyni moc pochvalují. Je úplně jiná než jejich rychlovky z wok-pánve, na které udělají skoro všechno za pár minut. Normální Číňan doma také nemá troubu, tak že například pečené vepřové koleno, které si doma neudělá, je tu hit. Také naše domácí klobásy mají úspěch. Ale stejně jako drtivá většina čínských restaurací v Evropě je přizpůsobená Evropanům (prakticky mají do čínského jídla hodně daleko), tak i já musím recepty trochu upravit. Například tu lidé málo solí, obzvlášť tady v Shanghaji. To co přijde Čechům nedochucené, je pro ně přesolené.

Na stravování a kuchyni jsou vidět obrovské kulturní rozdíly, například kuřecí pařáty jsou tu stejně drahé jako kuřecí prsa, protože jim prostě chutnají. Nedávno přišli dvě mladé dámy, daly si koleno a každá dvě piva. Když odešly, nechaly na talíři libové maso a vše tlusté včetně kůže a vazů snědly. To by v Čechách bylo přesně naopak.

Pojďme to otočit, co si ty myslíš o čínské kuchyni, je něco o co hodláš obohatit české jídelníčky po svém návratu?

Čína je obrovská země a v každé provincii se vaří odlišně. Čínská kuchyně je tedy velmi rozmanitá. Uvaří vám všechno, co se hýbe nebo roste, o inspiraci tady není nouze. Hodně mě tu baví ryby a mořské plody, které jsou tu v mnohem lepší kvalitě než v Čechách. Třeba z provincie Jiang Su pochází recept Song shu gui Yu. To je ryba, která se nakrájí tak, že po usmažení v těstíčku vypadá jako něco mezi ježkem a ufonem. Jen bych změnil omáčku, kterou se na závěr ryba polévá, přijde mi, že by na Čechy byla až moc „kečupová“.

Jde si v Číně českým řemeslem vydělat?

Ano, určitě. Je to tak 3x až 10x víc než u nás, záleží na pozici a šikovnosti. Řekl bych že většina západních cizinců jsou tu cení, pro jejich dobré odborné znalosti. Většina cizinců, které jsem tu poznal podniká, pracuje v bankovnictví, nebo učí jazyky. Myslím si, že nás manuálně - řemeslně pracujících tu ale mnoho není.

Musím položit otázku, kterou dostáváme všichni, kdo jsme se rozhodli pro změnu. Nelituješ svého rozhodnutí, udělal bys ho znovu?

Určitě nelituji, dokonce si myslím že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě. S každou novou zemí, kde jsem žil, se mi otevřely jiné obzory, získal jsem nové zkušenosti i pohled na svět. Zvláště v tak exotické zemi jako je Čína. Čínu bych vřele doporučil, tempo rozvoje je tu úchvatné, tak že je tady tisíce možností k realizaci.

Michale, děkuji ti za tvůj čas a upřímné odpovědi. Ať se ti při tvých zahraničních zkušenostech daří a hlavně ať tvým zákazníkům chutná.

bitcoin školení listopad 24

Doufám, že i ostatní může příběh Michala inspirovat při rozhodování, zda je možné a zajímavé vyzkoušet si životní změnu a zkušenost a vyrazit za prací i do vzdálenějších zemí jako je Čína.

Jan Pleyer

Jan Pleyer žije a pracuje v Číně pátým rokem. V roce 2012 zakládal na zelené louce výrobní závod KSPG Pierburg v Kunshanu, dnes vede společnost NIDEC GPM Automotiv v Suzhou blízko Šanghaje, která zaměstnává sto lidí. Vyrábí motorové díly pro automobilový průmysl, roční obrat přesahuje jednu miliardu korun.

Přečtěte si další blog Jana Pleyera o byznysu v Číně:

Znečištění, klíčový problém Číny

Přešlapy a omyly v obchodech s Čínou


Přeji hodně úspěchů při podnikání v Číně! Případné dotazy či náměty posílejte na jan@pleyer.cz


  • Našli jste v článku chybu?