Český oligopol

Tvrdit, že v zemi je ostrá konkurence, je přehnané

Kontrola antimonopolního úřadu v největších českých bankách otevřela také diskusi, zda příčinou vysokých poplatků za bankovní služby není nízká konkurence v českém bankovním sektoru a dohody o cenách jsou fakticky zbytečné. Skutečností je, že ziskovost kontrolovaných bank měřená návratností kapitálu, takzvaným ukazatelem ROE (podíl čistého zisku k vlastnímu kapitálu), je mimořádně vysoká a nesrovnatelná s bankami v západoevropských zemích. Tento ukazatel dlouhodobě přesahuje dvacet procent, což znamená, že banka za čtyři až pět let vydělá částku odpovádající výši jejího kapitálu. Ke konci loňského roku činilo ROE u ČSOB 25,86 procenta, u Komerční banky a České spořitelny shodně 22,1 procenta. V prvním kvartálu letošního roku dosáhla ČSOB dokonce neuvěřitelných 65,09 procenta, což bylo ale ovlivněno mimořádným ziskem ze smlouvy o záruce uzavřené se státem v případě arbitráže se Slovenskou finanční. Za povšimnutí v této souvislosti stojí rovněž to, že kapitálová přiměřenost, předepsaná mezinárodně platnými předpisy na osm procent, činí u našich bank dvanáct až patnáct procent. To znamená, že zmíněná vysoká ziskovost je dosahována i při vysokém přebytku kapitálu. Bankovní sektor z tohoto pohledu skutečně sype.

Velká je lepší.

Bankovní trhy jsou ale složité organismy a jen zřídka na nich panuje skutečně absolutní konkurence. Ekonomické studie dospívají často k závěru, že bankovní trh je přirozeně oligopolní, tedy operuje na něm v delším období jen několik velkých a silných bank a menší banky přežívají jako specializované nebo regionální peněžní ústavy. Velké banky lépe odolávají rizikům, která přináší hospodářský cyklus, a také se snáze vypořádávají s regulačními opatřeními centrálních bank.
Platí to i v Evropě a takto uspořádaný trh vzniká ať už politickými zásahy, nebo přirozenou koncentrací v průběhu konkurenčního boje. Takto koncentrovaný bankovní sektor může, ale nemusí, vést k masivnímu narušení soutěže a vzniku nadměrných zisků. Platí, že nekalé praktiky se mnohem hůře prosazují v případě úvěrů velkým firmám, kde fungují více mezinárodní trhy. V retailu je to však mnohem snadnější, a to je nakonec i objektem zkoumání českého antimonopolního úřadu.

Bankovní obrana.

Samotné banky ale o tom, že by český trh nebyl dostatečně konkurenční, nechtějí ani slyšet. Například hlavní ekonom ČSOB Martin Kupka naopak tvrdí, že v Česku je ostrá konkurence a stále zesiluje. Argumentuje například tím, že koncentrace bank v České republice je ve srovnání s dalšími novými zeměmi Evropské unie spíše průměrná. Podíl pěti největších bank se na celkovém objemu aktiv pohybuje někde nad šedesáti procenty a koncentrace bankovního sektoru je obdobná jako třeba v Řecku či Portugalsku. Také podíl poplatků a provizí na celkovém zisku je prý na úrovni 29 procent, tedy jen o tři procentní body nad průměrem ostatních nových členských zemí unie.
Navíc celý finanční systém nabízí i další možnosti investování, například do pojištění, penzijních a dalších fondů. Váha bank v nabídce na zhodnocování depozit je v Česku nejnižší ze zemí střední Evropy. I v Rakousku je podíl bankovního sektoru na aktivech celého finančního sektoru vyšší.
V Česku však dominuje ne pět, ale jen tři největší banky. Pokud podělíme důležitý objem vkladů všech klientů objemem vkladů v těchto třech bankách, dostaneme se k téměř sedmdesáti procentům trhu, které velká trojka ovládá. Navíc se problémy soustřeďují především v oblasti běžných účtů, kde může být převaha velké trojky ještě výraznější.

Spíše horší než lepší.

Kupkova analýza se rovněž zabývá měřením konkurence prostřednictvím takzvaných Herfindahlových indexů tržní konkurence. Ty se počítají právě z tržních podílů jednotlivých subjektů soupeřících na trhu. Na základě této metodiky je v porovnání s novými zeměmi unie Česko někde na průměru a má konkurenčnější prostředí než některé země staré Evropské unie.
Jenže metody zkoumání úrovně konkurence jsou četné a každá metoda má trochu jiné výsledky. Ekonom Tomáš Lhoták ve své disertační práci na Vysoké škole ekonomické, v níž zkoumal vývoj konkurence v bankovních sektorech členských zemí Evropské unie, dospěl k poněkud odlišným závěrům. Zkoumal přitom vývoj trhu ve všech pětadvaceti zemích unie několika známými metodami. Výsledkem bylo poznání, že na celoevropském trhu se konkurence mírně zvyšuje a klesá koncentrace. Přesto nelze prostředí označit jako dokonalou konkurenci, ale ani jako monopolní prostředí. V různých zemích je situace značně odlišná. Ukazuje se však, že v deseti z 25 zemí ve sledovaném období od roku 1988 do roku 2001 konkurence postupně klesala. Mezi původními členy Evropské unie to lze pozorovat v Rakousku, Belgii, Španělsku, Itálii, Švédsku a ve Velké Británii, kde se všude počítalo, že uplatňovaná deregulace přinese zlepšení konkurence.
Mezi země s poklesem konkurence patří Kypr, Polsko, Slovinsko a také Česká republika. Přestože jde o analýzy za vzdálenější časové období, lze těžko předpokládat, že by se trendy v posledních dvou letech razantně obrátily.