Strukturované produkty budou moci vydávat i tuzemští emitenti
V poslední době jsou stále oblíbenější strukturované produkty inkorporované do cenných papírů. Může jít o investiční nástroje ve formě investičních certifikátů svázaných s různými podkladovými aktivy (koše komodit, akcie, indexy nebo zahraniční fondy). Nebo i o klasické dluhopisy, jejichž výnos se odvozuje od výkonnosti takových aktiv. České právo umožňuje tyto netradiční cenné papíry vydávat i domácím emitentům a oslovit s nimi širokou investorskou veřejnost.
Nové investiční příležitosti.
Na českém kapitálovém trhu se vedle klasických investičních nástrojů, jako jsou akcie nebo dluhopisy s fixním či variabilním výnosem, stále častěji objevují méně tradiční produkty. Byť jsou tyto v českých podmínkách poměrně nové instrumenty ve srovnání s akciemi či dluhopisy komplikovanější, rozhodně nejsou určeny výlučně pro segment profesionálních investorů. Poslední vývoj ukazuje, že strukturované produkty otevírají nové investiční příležitosti i pro retailové investory. V nedávné době jsme byli svědky veřejné nabídky strukturovaných certifikátů vydaných Barclays Bank a jejich uvedení na oficiální volný trh Burzy cenných papírů Praha. Šlo přitom o historicky první cenný papír emitenta z Velké Británie přijatý k obchodování na pražské burze.
Cíl a princip.
Strukturované produkty si kladou za cíl nalézt kýženou rovnováhu mezi mírou rizika a výnosu investičního nástroje a zároveň umožnit investorům participovat na výkonnosti určitých aktiv, do kterých by jinak investovat nemohli. Základním principem je vydání cenného papíru, jehož výnos je závislý na výkonnosti podkladového aktiva. Jako podkladové aktivum v praxi nejčastěji vystupují jak akcie a dluhopisy, případně jejich koše, tak komodity, fondy, indexy, měny, úrokové sazby či jiné veličiny.
Výhody pro investory.
Z pohledu investora je hlavní devizou strukturovaných produktů především získání přístupu na trhy, které by jinak byly buď profesionálním, nebo retailovým investorům z různých důvodů nedostupné. Příkladem jsou produkty svázané s komoditami, investice do hedgeových fondů nebo produkty umožňující řízení rizik a směnu volatility. Hlavním znakem strukturovaných produktů je jejich flexibilita založená na široké kombinaci expozice k různým podkladovým aktivům. Investoři tak mohou v rámci jednoho investičního portfolia dosahovat různých, zdánlivě neslučitelných investičních cílů (kombinace pákového efektu, částečného nebo úplného zajištění kapitálu). Navíc veškeré tyto charakteristiky může investor nabýt v rámci jediného instrumentu, což přenáší veškeré starosti spojené s vytvářením investiční strategie a strukturováním na emitenta strukturovaného produktu. A vede k nižším transakčním nákladům investora.
Vhodná alternativa.
Strukturované produkty investorům nabízejí vhodnou alternativu k fondům kolektivního investování. Některé subjekty (typicky například penzijní fondy, pojišťovny) mohou být navíc regulatorně omezeny, pokud jde o měnu investičních instrumentů. Popřípadě i tím, kde jsou tyto instrumenty vydány (například pouze produkty ze zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj - OECD - a Evropského hospodářského prostoru - EHP - a podobně). Prostřednictvím strukturovaných produktů mohou tito investoři dosáhnout expozice i k aktivům, která by bez tohoto „prostředníka“ ve svém portfoliu mít nemohli.
Práva investora.
Se strukturovanými produkty přitom může být spojeno buď právo investora na vypořádání v penězích, nebo na nabytí podkladového aktiva. Myslitelná je rovněž kombinace obojího. Cenné papíry, které při splatnosti kromě práva na splacení určité finanční částky dávají investorovi také možnost dle své volby nabýt jiná aktiva (akcie či dluhopisy), se nazývají warranty a na českém trhu jsou již známé.
Některé strukturované produkty kromě toho mohou představovat jak vhodný nástroj k zajištění rizik (takzvanému hedgingu), tak koneckonců ke spekulaci na kapitálovém trhu.
Dvě možnosti.
Odhlédneme-li od ekonomických aspektů, budou emitenti strukturovaných produktů především muset dostát všem požadavkům práva platného pro vydání cenného papíru - tedy požadavkům práva státu, kde má být vydán. Emitentům se v zásadě nabízejí dvě možnosti.
První možností je, že vydají cenný papír v zahraničí buď přímo, nebo prostřednictvím za tímto účelem založené zahraniční společnosti (takzvané SPV). To by mělo být bez problémů možné v případě, že budou dodrženy požadavky státu, v němž má být cenný papír vydán. Jako praktická se jeví i možnost vydat strukturované produkty například v Lucembursku nebo v Nizozemsku. S tím, že budou v případě listinné podoby odmaterializovány a vedeny v evidenci mezinárodních depozitářů Clearstream nebo Euroclear. Pro účely obchodování v České republice je možné takové cenné papíry evidovat na majetkových účtech vedených u společnosti Univyc.
Vydání cenného papíru v ČR.
V případě, že by se emitent rozhodl vydat cenné papíry přímo v České republice, situace již tak jasná není. Vydávání instrumentů, jako jsou investiční certifikáty nebo warranty, totiž české právo neupravuje. Domníváme se však, že by bylo možné využít podobného postupu jako v případě vydání v zahraničí. Protože účinné právní předpisy takovou možnost neupravují, nebylo by zřejmě možné vydat takové instrumenty jako zaknihované cenné papíry, jejichž evidenci by vedlo Středisko cenných papírů. Bylo by však možné využít obdobného postupu jako při vydávání sběrných dluhopisů. Dluhový cenný papír, případně jiný strukturovaný produkt, by byl uložen do úschovy a vlastnické podíly na něm by byly evidovány u jedné z osob oprávněných k vedení samostatné evidence (například u společnosti Univyc). Obchodování s těmito produkty by mohlo probíhat stejně jako v případě zahraničních cenných papírů.
Veřejná nabídka.
V případě strukturovaných produktů zpravidla jde o investiční cenné papíry, a proto bude pro jejich veřejnou nabídku, popřípadě přijetí k obchodování na burze, třeba uveřejnit prospekt, který musí schválit příslušný regulátor v členském státu Evropské unie.
Protože nepůjde o cenný papír představující podíl na společnosti, bude za splnění určitých podmínek možné, aby český emitent požádal o schválení prospektu regulátora v jiném členském státu Evropské unie, a nikoli Českou národní banku. Nebudou-li tyto podmínky splněny, bude nutné prospekt předložit ke schválení České národní bance.
V případě prospektu schváleného orgánem dohledu v jiném členském státu Evropské unie bude přitom pro účely veřejné nabídky - a ještě před jeho uveřejněním zákonem stanoveným způsobem - nutné, aby tato instituce prostřednictvím takzvané pasportizace schválený prospekt (spolu s dalšími dokumenty) řádně notifikovala České národní bance.
Likvidita nemusí být překážkou.
Poslední zkušenosti na tuzemském kapitálovém trhu ukazují, že i v českém kontextu je možné uvažovat vedle veřejné nabídky strukturovaných produktů i o jejich přijetí k obchodování na burze. V případě pražské burzy připadá v úvahu především obchodování za účasti jednoho nebo více specialistů, kteří jsou povinni na ní vystupovat v roli tvůrce trhu. A také zajišťovat likviditu přidělenému strukturovanému produktu tím, že budou udržovat kótace na nákup a prodej po celou dobu obchodování. Technicky je pro obchodování na pražské burze využíván systém SPAD.
Jsme přesvědčeni, že zanedlouho budou tyto produkty na český kapitálový trh nejen importovány ze zahraničí, ale i vydávány českými emitenty na základě možností, které jim k tomu poskytuje současný český právní řád.
