Správce přenosové soustavy omezuje připojování solárních a větrných elektráren do sítě
V roce 2003 se Česká republika zavázala, že do letoška nahradí osm procent fosilních zdrojů energie zdroji obnovitelnými. Ačkoli se to zdá velice málo, nepodařilo se to. Bilance se nemůže přehoupnout přes šest a půl procenta. Přesto právě v této nelichotivé situaci vyzval výhradní správce české přenosové soustavy, akciová společnost ČEPS, všechny tři elektrické distribuční společnosti, aby zastavily schvalování přípojek nových výroben elektřiny. Namířeno je to především proti novým solárním a větrným elektrárnám. ČEPS to zdůvodňuje tím, že další obnovitelné zdroje by ohrozily bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy.
Dobře řízený chaos
Že elektřinu dodávají solární elektrárny, když svítí slunce, a větrné, když fouká, si uvědomují energetici po celé zeměkouli. Přesto i při vysokém procentu těchto zdrojů, například v Německu, přenosové soustavy fungují a v domácnostech se svítí. Jen českým energetikům jako by to náhle došlo právě teď. Jejich krok nese všechny rysy nepřipravenosti a vnáší chaos do již tak dost rozjitřených energetických úvah. Jako by to měla být náhle spuštěná propagační akce pro chystanou energetickou politiku ministerstva průmyslu a obchodu, která je postavena na tvrdých zdrojích – na nových jaderných reaktorech a na spalování uhlí. I toho uhlí, co leží za dvacet let respektovanými územními limity.
Ať již to bylo cílem, nebo nedomyšleným dopadem, tento krok velice znejisťuje všechny investory solárních, větrných, ale i bioplynových a dalších podobných elektráren. Nejen ty, kteří investovali do příprav, a rozhodnutím ze dne na den přišli o možnost zažádat o připojení. Ale i ty, kteří souhlas distribuční společnosti už mají. Před vyhrůžkami letního odpojování si dokonce nejsou jisti ani majitelé už fungujících zdrojů, přestože s distributory uzavřeli závazek přednostního výkupu elektřiny, což ukládá zákon.
Ani pochopitelná a smysluplná a ze zákona oprávněná technická potřeba v extrémních podmínkách vypnout jakýkoli zdroj, aby nedošlo ke kolapsu sítě, nikoho neopravňuje k nátlaku, který výzva vyvolala. Krok vedení ČEPS narušil důvěru k obnovitelným zdrojům, což je pro změnu na štíru s evropskou energetickou politikou. Pracovníci ČEPS měli sedm let na to, aby vytvořili podmínky alespoň pro připojení tolika obnovitelných zdrojů, jež by naplnily onen osmiprocentní závazek České republiky. Avšak selhali.
Česko limit nesplní, přestože je nadbytek zájemců o připojení. Čím to vysvětlíme evropským partnerům?
Ptejme se po příčinách
Výkonný ředitel a člen představenstva ČEPS Miroslav Vrba vidí příčiny neutěšeného stavu v nepřiměřeném způsobu podpory financování, zejména fotovoltaiky, a v implementaci směrnice Evropské komise o podpoře obnovitelných zdrojů, která jim dává přednost při připojování a prioritu ve výrobě. V nedostatečné síti nevyhovující už požadavkům současného století chybu nenachází. Takzvané inteligentní sítě jsou podle něj otázkou budoucnosti. „Povšimněte si Německa – rozvoj solárních parků byl velice rychle utlumen a pozornost se soustředila na solární instalace na střechách. Větrné parky v moři i na pobřeží jsou hrozbou,“ upozornil Vrba.
Vydejme se za těmi hrozbami. V Německu jsou větrné instalace o celkové velikosti 24 gigawattů (GW), tedy dvakrát víc, než je celá česká potřeba v tom nejtužším zimním režimu. Solární elektrárny mají celkem 10 GW. Pouze tyto dva obnovitelné zdroje, jež mají dohromady 34 GW, pokrývají celou čtvrtinu německé potřeby, která je 120 GW. Jak to, že němečtí energetici zvládnou čtvrtinu, a my nedokážeme naplnit ani slíbených osm procent?
V živé paměti energetiků je skoková nadvýroba elektřiny v solárních větrnících v severním Německu způsobená extrémně silným větrem. Kvůli mezinárodnímu propojení notně prověřila i naše sítě a pohrozila kolapsem. V Německu se jistě hledá systémové řešení a větrné elektrárny se nezavírají.
Větrníky v šelfovém moři se ostatně mají brzy stát nikoli postrachem, ale severním výrobním pilířem „energetické dálnice“, na jejímž jižním konci mají v Africe vyrůst obří solárně tepelné elektrárny. Jak uvádí ředitel CityPlanu Ivan Beneš, toto vedení by bylo základem nové chytré evropské energetické sítě. A běda, jestli se nám nepodaří získat její odnož. Jinak Česko dopadne jako města, která ve století páry odmítla železnici, a dodnes tam „chcípnul pes“. Jestli se ČEPS postaví k rozvoji inteligentních sítí jako k obnovitelným zdrojům, nedělejme si velké naděje. Ostatně úspěch inteligentních sítí se bez regionálního rozvoje obnovitelných zdrojů neobejde.
Solární „zločinci“ a energie budoucnosti
Že je s nadměrným růstem české fotovoltaiky něco v nepořádku, signalizoval už loni v létě Energetický regulační úřad (ERÚ). A velmi rychle zpracoval novelu zákona, která by mu dala pravomoce situaci řešit. Selhala však sněmovna, jež schovala zákon do šuplíku. Problém znovu eskaloval už popsaným zásahem společnosti ČEPS.
Zvýhodněné výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů sehrály ve vyspělé Evropě velice pozitivní roli. Motivovaly investory i výrobce zařízení k rozvoji žádoucích způsobů výroby elektřiny nezávislých na stavu surovinových zásob. Nemusí se kvůli nim dovážet ani ropa, ani plyn, ale ani těžit uhlí nebo uran. Neocenitelný je jejich přínos i ve vztahu ke klimatické změně – nezhoršují bilanci skleníkových plynů. Výroba elektřiny v solárních článcích dokonce žádné plyny nevypouští, ba ani jiné odpady. Právě tato technologie byla podporována nejvíc a její současná výkupní cena mezi dvanácti a třinácti korunami za kilowatthodinu nejvíc bije do očí. Protože taková podpora byla v celé vyspělé Evropě, rychle se vyplatila – technický rozvoj v oblasti fotovoltaiky se svým mohutným nástupem lze přirovnat k rekordnímu rozmachu mobilních telefonů.
Fotovoltaika se v Česku stala nejvýhodnější oblastí podnikání. Cena fotovoltaických článků rychle klesla skoro na polovinu. Německo a další státy obratem provedly cenová opatření, česká výkupní cena však zamrzla na původní výši dvanácti korun. O nepřiměřené výhody si ovšem neřekli podnikatelé, ale naservíroval jim je stát.
Regulace zatím nemožná
ERÚ navrhuje, aby cena jednorázově klesla a odpovídala době návratnosti investice mezi jedenácti a patnácti lety, jak předpokládá zákon. Předseda úřadu Josef Fiřt je přesvědčen, že by to spravil jeden skok (snížení ceny) o 30 procent, zatímco dosud je jeho úřad limitován pouhými pěti procenty. Velký skok však nechtějí připustit zástupci investorů, kteří lobbují za to, aby se zásah rozdělil do dvou let po patnácti procentech. Kdo se snaží zařídit v poslanecké sněmovně, aby se zákon neprojednával a vše zůstalo při starém, se dosud neprovalilo. Ale navzdory prudké aktuálnosti návrhu se vždycky tento zákon nějakým způsobem vytratí z programu.
Ostatní obnovitelné zdroje jsou kvůli fotovoltaice diskriminovány. Výkupní cena energie z větru je 2,20 za kilowatthodinu a z roku na rok o pět procent klesá. Malé vodní elektrárny mají výkupní cenu tři koruny za kilowatthodinu, ve špičkovém provozu ovšem o 80 haléřů víc. Spalování bioplynu se pohybuje v různých kategoriích a je oceňováno částkami od 2,50 do čtyř korun.
Je neustále třeba se srovnávat s Německem, které je v naší oblasti solárním i větrným lídrem. S reakcí na prudké zkracování návratnosti fotovoltaiky Němci neotáleli a v různých kategoriích solárních instalací už snížili ceny o 11 a 9 procent. To klíčové snížení má však přijít od poloviny roku – náraz o 15 až 25 procent.
Střešní pastorále
Nezaspal jen ČEPS a ERÚ, ale i mnozí velcí hráči z řad investorů – budovat elektrárny o pěti megawattech, nebo dokonce padesáti megawattech na poli je podle zkušených podnikatelů z oboru velký nonsens. A opět se můžeme poučit v Německu: na preferenci střech pamatuje už stát. Umístění solárních panelů reguluje velkým rozdílem výkupních cen. Malé instalace na střechách si v této chvíli odnesou podstatně vyšší patnáctiletý příslib výkupní ceny než jakákoli instalace na poli. Střešní solární panely do 30 kilowattů jsou dotovány 40 eurocenty (10,14 Kč), zatímco „polní“ solárko může získat jen 28 eurocentů (7,54 Kč) za kilowatthodinu. S takto finančně odlišnou nabídkou je nabíledni, že se solární články v Německu stěhují pokud možno na střechy. I když rozsáhlejší instalace mají nižší tarif. Za příkon do 100 kilowattů je to 37 eurocentů (9,62 Kč), do 1000 kilowattů 35 eurocentů (9,10 Kč).
Malé střešní instalace si u nás stejně jako v Německu pořizují především rodiny. Dílem aby si trochu pomohly v domácím rozpočtu, dílem z uvědomělé snahy vylepšit svůj osobní účet vůči životnímu prostředí. Ale jen u nás se může takovým rodinám stát, aby jim někdo vyhrožoval letním odpojováním. Pánům ze společnosti ČEPS, uvyklým počítat v terawatthodinách, existence takovéto osobní angažovanosti drobných klientů zřejmě uniká. Zatímco Němcům stojí za tu nejlepší výkupní cenu.
Plechový humbuk
Kdyby si akciová společnost ČEPS nechala spočítat realizované projekty, zjistila by, že z 5970 projektů je 5386 právě popsaných drobných instalací fyzických osob na střechách domů. Celkový výkon těchto tisíců instalací je 40 MW. A vyrobená elektřina z něj se povětšinou spotřebuje v daném místě. Významných produkčních projektů je jen 584 s průměrným výkonem 0,7 MW a v celkovém objemu 421 MW. Dodatečným přepočtem lze zjistit, že z vydaných 4500 MW rezervací se realizovalo pouhých 461 MW, což je zhruba deset procent.
Jestliže u fotovoltaiky dráždí neodpovědně vysoká výkupní cena, restrikce větrných elektráren nemá ani tuto záminku. Jejich výkon za minulý rok stoupl o 43 MW na celkových 193 MW. Nedůvěryhodná čísla vydaných kladných rozhodnutí o připojení obnovitelných zdrojů, která během týdne před očima vzrostla z 3500 MW přes 5000 na 7700 MW svědčí o neseriózně připraveném vystoupení společnosti ČEPS. Rozjetý humbuk měl zřejmě v očích veřejnosti poškodit obnovitelné zdroje. Neboť o žádostech připojení 5300 MW paroplynových elektráren dosud veřejně nepadla ani zmínka.
