Zmutovaná domácí privatizace porodila další šanci
Neopakovatelné události, jako třeba privatizace většiny státního majetku, vábí nejen slušné a rozumné podnikatele, ale též dobrodruhy s duší tuneláře. Jeden úspěšný český podnikatel před rokem říkal, že tunelovému kapitalismu v Čechách a všem jeho protagonistům zvoní hrana, neboť již není co tunelovat. Očekával, že v situaci, kdy už není co rozkrádat, nastoupí řád a pravidla, že bohatnout začnou podnikatelé slušní, chytří a pracovití. Byla to představa útěšná a naivní.
Mimořádná doba transformace totiž ještě zdaleka neskončila a česká cesta privatizace porodila další mimořádnou šanci. S akciemi a fondy se již snadné a téměř bezrizikové kšefty nedělají. Zato obchody s dluhy a pohledávkami mají skvělou budoucnost. V polostátních bankách nahromadila česká cesta privatizace stamiliardy nedobytných úvěrů, které byly v zájmu očištění bilance bank připravovaných k doprivatizaci převáděny do Konsolidační banky. Podle odhadů se jich sešlo v nominální hodnotě zhruba tři sta miliard korun. Konsolidační banka se je bude snažit rozprodat a mnozí v tom cítí příležitost k pohádkovému zbohatnutí. Stačí jedno. Aby pohledávky nebyly prodávány v transparentní veřejné soutěži.
Šéfa Konsolidační banky Kamila Zieglera do ředitelského křesla usadil minulý ministr financí Ivo Svoboda. S Pavlem Mertlíkem si nikdy nebyli, mírně řečeno, blízcí. Dnes tak Ziegler nemá politicky krytá záda a stranám smluvní opozice je trnem v oku. Vratkost své židle cítí i on sám, a tak vyjednává o svém budoucím angažmá. V kuloárech se již objevují i jména jeho možných nástupců. Jeden z nich, Pavel Jaroš, říká, že v Konsolidační bance je především třeba pohnout s balíky úvěrů z KB a ze spořitelny. Má nepochybně pravdu. Otálení s prodejem pohledávek není na místě a možná už s tím mohla být Konsolidační banka dál.
Jenže z portfolia Kobky lze kromě seriózních a průhledných nabídek na prodej připravit i českou alternativu k běžným švédským stolům. Večírek u takového českého stolu bude jistě výtečný a zájem o účast je neutuchající.
O delikatesy jistě nebude nouze. Možná si někteří obchodníci s pohledávkami slibují, že spřízněný šéf Konsolidační banky by jim mohl přihrát nějaké pohledávky mimo veřejnou soutěž. Kaviárem potom budou pohledávky za firmami politiků a vůbec veřejně známých osob. Například pohledávky vzniklé nesplácením dluhů ve firmách jednoho nejmenovaného vlivného poradce českého premiéra. Zdroj týdeníku EURO ze skupiny Konsolidační banky potvrdil, že i takové pohledávky se v portfoliu skupiny najdou.
Už před více než rokem (EURO 36/1999) jsme upozorňovali na fakt, že prodej pozůstatků po zkrachovalých či krachujících podnicích i bankách je mimořádnou příležitostí a vlastně definitivně poslední vlnou privatizace. A psali jsme i o tom, že je důležité, aby v této vlně vše probíhalo podle pravidel, a ne v šeru stranicko smluvně opozičních vztahů se spřátelenými finančními skupinami.
V této souvislosti nelze a priori tvrdit, že případná výměna šéfa Konsolidační banky musí být útokem na státní kasu.
Sám Ziegler v rozhovoru pro týdeník EURO připustil, že v takové instituci lze na vedoucí pozici fungovat dva či tři roky, než se člověk opotřebuje a ztratí potřebnou razanci. Je možné, že čas pro střídání stráží skutečně nastal. Pochybností se však pozorovatel zbavuje jen těžko. Proč se tato změna připravuje utajeně, proč jsou využívány postupy, které mají zpochybnit profesionalitu dosavadního šéfa? To vše v situaci, kdy Konsolidační banka vstoupila na trh s prvním opravdu velkým prodejem aktiv v nominální hodnotě třiadvaceti miliard korun. Intenzivně se připravuje převzetí značného množství pohledávek ze zkrachovalé Investiční a Poštovní banky. Zrovna tak závažnou otázkou je, proč dosud známí kandidáti pocházejí spíše z nižších pater finanční komunity. Nikdo z nich nemá zkušenosti s řízením tak obrovské instituce. Takový člověk může být jistě přínosem, protože není většinou poznamenán praktikami, při kterých ve velkých bankách mizely desítky miliard korun. Na druhou stranu kvůli nezkušenosti může být nástrojem či obětí někoho, kdo je takto nejen poznamenán, ale třeba i přímo ocejchován.
Pak by se mohlo stát, že distribuce nákladů a výnosů bude při výprodeji bilance Konsolidační banky podobná jako při privatizaci. Náklady se více či méně spletitými cestami přesunou do státního rozpočtu či do státního dluhu a výnosy budou inkasovat lidé, kteří v případě unikátní příležitosti nezaváhají.
