Menu Zavřít

Český trh s léky pod tlakem německé politiky

3. 2. 2020
Autor: Euro.cz

Dostupnost léků v Česku by neměla být horší nez v zapadni Evropě Dostupnost léčivých přípravků a ochranu vnitřního trhu by podle výkonného ředitele Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) Jakuba Dvořáčka měl regulovat stát. Připravovaná novela zákona o léčivech a emergentní systém mají hájit zájmy českých pacientů a lékárníků před zisky paralelních distributorů.

* > Ministerstvo uvedlo v život dlouho očekávaný lékový záznam pacienta a e-recepty. Nyní se chystá chránit zájmy českého pacienta. Proč je kolem novely a emergentního systému takový rozruch? Země střední a východní Evropy jsou v naprosté většině případů zásobovacími trhy pro Německo, Velkou Británii, Holandsko či skandinávské státy. Tyto země léky často importují, a dokonce vytvářejí pobídkové programy pro paralelní dovozy. Výrobci mají povinnost garantovat dostupnost léčiv českým pacientům, ale nemají dostatečné nástroje k jejímu plnění. Je důležité říct, že emergentní systém má fungovat pouze pro výjimečné případy a že má zabezpečit dostupnost léčivých přípravků, které se z nějakého důvodu nedostávají v běžném systému distribuce a v lékárnách.

WT100

Na Slovensku se už s odlivem léků vypořádali. Ano, když se zeptáte lékárníků na Slovensku, řeknou vám, že emergentní systém byl cestou, která jim umožnila se k léku dostat takřka kdykoliv. U nás jsme v situaci, kdy zabezpečujeme dostupnost léčiv pro distributory, kteří se zabývají jejich vývozem, ale vůbec se neohlížíme na naše lékárny, a hlavně na české pacienty. To se musí změnit.
Německo zvolilo proimportní systém, který je efektivní, funkční a je snadné ho aplikovat. Proč je Česko stále zásobovacím trhem pro „bohatý“ Západ? Německo nastavilo výkonný systém podpory paralelních importů důležitých léčivých přípravků. V momentě, kdy německý pacient přijde s receptem do lékárny, lékárník má povinnost podívat se, jestli je lék zaměnitelný. Pokud ano, pak se dívá na nejlevnější variantu. V případě, kdy není lék v diskontovaném programu, vydá léčivo z paralelního importu. Stejná situace se opakuje i u nezaměnitelného léku.
Německé pojišťovny přikročily k tomu, že s lékárnami podepsaly rámcový kontrakt, který tamější lékárny sankcionuje, nevydají-li určité procento léků z paralelního importu. Z pohledu německé pojišťovny je to geniální systém. U každé pojišťovny navíc musejí lékárny splnit procentuální kvótu vydaných léčivých přípravků z importu, jinak jim hrozí malus. Naši západní sousedé tak nemusejí řešit cenotvorbu v legislativě. Jednou rámcovou smlouvou si vytvořili pumpu na laciná léčiva z celé Evropy.
Kdo z paralelního dovozu do Německa benefituje? Jsou to „distributoři-překupníci“ a německý pojišťovnický systém. Nevidím důvod, proč by léky vyrobené pro Čechy a český trh měly vytvářet úspory německému zdravotnímu systému. Evropská legislativa umožňuje národním státům chránit zájem svého pacienta a domnívám se, že by český pacient neměl mít horší dostupnost léků než pacient v západní Evropě.
Česká lékárnická komora tvrdí, že hlavní příčinou nedostatku léků není reexport, ale problémy s výrobou. Souhlasím s komorou, že reexporty nezpůsobují největší podíl výpadků léků. Problém převážně nastává ve výrobě, třeba kontaminací výrobní linky nebo nedostupností účinné látky. Když mluvíme o nedostupnosti zaměnitelného léku, například není-li jedno antibiotikum dostupné, lze pacienta poměrně snadno převést na jiné léčivo. To je většina případů a ty jsou řešitelné i na vnitřním trhu. Pak jsou zde ale případy nedostupnosti u obtížně zaměnitelných nebo nezaměnitelných léčivých přípravků. To jsou krizové situace, do nichž by měla vstoupit státní regulace.
Jak bude zákon, pokud projde v ministerské novele, fungovat v praxi? Přestože již dnes jsou výrobci léčiv zavázáni ke kontinuálnímu dodávání léčivých přípravků českým pacientům, po novele budou muset vytvořit emergentní objednávkový systém. Ten nemocným zaručí léčivo, které aktuálně není dostupné v běžné distribuci. V takové situaci jej bude mít lékárník možnost objednat právě přes záložní, emergentní systém od výrobce, který má pod vysokými pokutami plnou odpovědnost za dodávku. Když požadovaný lék někde fyzicky existuje, lékárník ho v nejkratší možné lhůtě dostane a pacientovi může garantovat, že mu ho zajistí. Pacienti tak v budoucnu nebudou muset navštívit vícero lékáren a léčivo dostanou ve své lékárně. Výrobcům, respektive Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv nakonec novela dává nástroj, jak udržet ohrožené zboží na našem trhu a jak ho efektivně rozdělit.

O autorovi| Jakub Veselý, spolupracovník redakce

  • Našli jste v článku chybu?