Český vymahač v Indonésii: Divím se, co všechno lidé nakupují

13. 2. 2017

Autor: Archiv

Od roku 2010 zažívá Indonésie konzumní boom a tamní obyvatelstvo má hlad po spotřebním zboží. A to hraje do karet právě inkasním agenturám, jako jsme my, říká Miroslav Hubovič, šéf indonéské pobočky české firmy M.B.A. Empire

Proč jste se rozhodli jít do Indonésie?

Naše skupina působí v Asii od roku 2012. Když budu konkrétní, tak kromě Indonésie působíme ještě v Indii a Číně. Indonésie byla následně naše logická volba, protože máme na uvedených trzích podobné klienty. Kromě toho patří Indonésie se svými 260 miliony obyvatel k největším zemím v jihovýchodní Asii, takže i to určitě hrálo svou úlohu, abychom byli přítomní na největších trzích, po Číně, Rusku a Indii.

Pobočku M.B.A. jste v Indonésii založili s lokálním partnerem?

Zahraniční subjekt, který se rozhodne podnikat v Indonésii, naráží na množství překážek. Jednou z nich je kapitálový vklad. Při založení firmy, která poskytuje finanční služby, musí oprávněný zahraniční subjekt dostat do Indonésie přibližně milion dolarů. Podobně jako v Číně má i zdejší vláda seznam odvětví, ve kterých zahraniční firma nesmí podnikat, a vymáhání pohledávek je na tomto seznamu.

Jednou z možnosti, jak se dají tyto překážky obejít, je založit společnost s lokálními partnery. To s sebou přináší určité výhody, ale i úskalí. Lokální partner nejenže pomůže založit společnost, ale zná také právní rámec odvětví a regulace, jejichž výklad je častokrát matoucí a netransparentní. Na druhé straně musí existovat velká dávka důvěry mezi zahraničním subjektem a lokálními partnery. Kromě toho nám to dává jistotu, že jednání s lokálními klienty jdou správným směrem a před případnými překážkami nás dokáže včas varovat.

Kolik tam zaměstnáváte lidí?

Naše společnost je oficiálně na trhu v Indonésii už téměř 2 roky a operativně působí téměř rok a půl. Za tu dobu jsme se rozrostli z původních 12 operátorů na dvě call centra s kapacitou 100 lidí.

Jaký má Indonésie potenciál pro vymáhání pohledávek?

Vymáhání v Indonésii je poměrně málo regulovaně a podmínky zde nejsou tak striktně definovány jako to v Evropě, kde je trh silně saturován a omezen. Díky tomu, jakým způsobem děláme byznys, tu vidíme obrovský potenciál. Ani místní banky nejsou na náš byznysmodel zvyklé a mnohdy se stává, že je ze začátku učíme, jak by to mohly dělat efektivněji, aby spolupráce byla výhodná pro obě strany.

Snižování úvěrového rizika a předcházení vzniku pohledávek je komplikované. V Indonésii není dostupná jednotná databáze neplatičů a trojice největších bank, která ovládá 40 procent retailového bankovnictví tyto informace nechce sdílet s konkurencí. Proto banky a nebankovní finanční instituce vyžadují u půjček nějakou formu krytí. Úvěrový limit je regulován zákonem a banky nesmějí poskytnout úvěry v objemu více než 10 procent svého kapitálu. Pokud má banka více než 5 procent nesplacených úvěrů z karet, nesmí vydávat další kreditní karty.

Přečtěte si rozhovor týdeníku Euro se šéfem čínské divize českého Home Creditu:

Šéf čínského Home Creditu: Číňané si u nás půjčují hlavně na mobily

Mají Indonésané konzumní návyky?

Od roku 2010 Indonésie zažívá konzumní boom a tamní obyvatelstvo má hlad po spotřebním zboží. V Jakartě, kde prakticky není mnoho možností, co se dá dělat ve volném čase, je to dobře vidět. Obchodní centra jsou přeplněná, zvláště zásluhou rostoucí střední třídy. Člověk by se divil, co tito lidé kupují, když je v Jakartě minimální mzda kolem 220 eur. Umožňují jim to právě kreditní karty a splátkové společnosti. Projdete se po ulici a můžete vidět, že ti, kteří si nemohou dovolit auto, mají alespoň motorku nebo skútr. A každý má v ruce chytrý telefon. To hraje do karet právě inkasním agenturám, jako jsme my.

Kdo jsou vlastně vaši zákazníci? Nedávno jste začali spolupracovat s největší tamní bankou. Kolik od ní získáváte případů?

Spolupracujeme s největšími domácími, ale i zahraničními klienty z oblasti bank a nebankovních subjektů. V současnosti poskytujeme servis 13 klientům, převážně se jedná o banky poskytující kreditní karty a půjčky a splátkové společnosti, které financují domácí spotřebiče, auta nebo motorky. Co se týká našeho největšího bankovního klienta, jsme na začátku naší spolupráce. Pokud se vše bude vyvíjet pozitivně, očekáváme řádově několik desítek tisíc případů měsíčně jen z kreditních karet.

V Indonésii můžete vymáhat bankovní pohledávky staré 180 dnů. Jaká je výtěžnost pohledávek a vaše marže?

Půjčky v selhání musí po 180 dnech banka odepsat ze své bilance, a tehdy je i může předat na vymáhání firmám mimo banku. Následné vymáhání je zdlouhavý proces, protože soudní řízení je neefektivní. Inkaso těchto dluhů se liší podle jednotlivých klientů a případů, jelikož pod číslem 180 a více si můžete představit dluhy staré 200 dní, ale i 2500 dnů. Ale průměrně se jedná okolo 5 procent. Marže závisí na mnoha faktorech, o jaký produkt se jedná, jaká je výše dluhu, výše vymožené částky atd.

Zřejmě spolupracujete s Home Creditem, který je v Indonésii také. Co pro ně děláte?

Ano, s Home Creditem spolupracujeme nejen v Indonésii, ale i na dalších trzích. V Indonésii pro ně vymáháme pohledávky za spotřební zboží.

Jaké výsledky měla loni skupina M.B.A. celkově?

Skupina zaměstnává více než 2000 lidí ve 12 zemích střední a východní Evropy, zemích bývalého Sovětského svazu včetně Ruska a v Asii. Co se týká výsledků, skupina je nezveřejňuje.

Komu patří?

Majitelů je několik. M.B.A byla založena dvěma společníky v Čechách v roce 1996, následně do firmy v roce 2008 vstoupil britský investor.

Máte indonéskou přítelkyni. Jak se žije v Indonésii vám osobně?

Být bílý v Indonésii je výhoda, protože lidé se s vámi chtějí potkávat a mají zájem řešit byznys. A je to dobře pro firmu, protože být ze „Západu“ je otázkou „prestiže“. Předtím jsem žil dva roky v Číně a cestoval po Asii, takže už jsem věděl, co můžu přibližně očekávat od Indonésie. Žiju v Jakartě, kde je více než 10 milionů lidí, a s přilehlými městy až 30 milionů.

Doprava v Jakartě každodenně kolabuje. Není zde metro, takže hodně záleží, jak daleko bydlíte od práce. Naštěstí kancelář máme 15 minut chůze z domu. Na ulicích můžete vidět, jak jednoduchým a na naše poměry skromným životem žijí běžní lidé. Zajímavostí je, že i přesto se všichni usmívají a na ulici vás zdraví. Když mám dost každodenního shonu a hluku, jedu si odpočinout na Bali nebo Lombok. Tyto a mnoho dalších ostrovů představují zaručený relax a dá se na ně dostat za pár eur za dvě až tři hodiny letu z Jakarty.