Krize se české ekonomiky dotkne, ale výraznější problémy nečekám, říká ministr financí
Ministr financí Miroslav Kalousek pevně věří ve stabilitu českého bankovního sektoru. Současná finanční krize mu však zamíchala rozpočtovým kartami. Zákon o státním rozpočtu proto získá definitivní podobu až na konci roku. Týdeník EURO hovořil s ministrem i o vlivu potíží ve finančním sektoru na prodej Letiště Praha, o stavu penzijních fondů a postoji vlády k přijetí eura. „Krize se české ekonomiky dotkne, výraznější problémy ale nečekám,“ říká Kalousek.
EURO: Rozhodl jste se upravit rozpočet na rok 2009 do konečné podoby až těsně před koncem roku. S jakými úsporami na stránce výdajů lze předběžně počítat vzhledem k oslabení ekonomiky? KALOUSEK: Máme aktualizovanou prognózu ze září se čtyřmi procenty. Nyní jsme ve fázi obrovských turbulencí a neumím říct, jestli prognóza bude relevantní ještě na konci roku. Na jaře jsme si mysleli, že začínáme rozpočtovou legislativu na poměrně konzervativních indikátorech, nicméně krize či ekonomický cyklus byl rychlejší. Nyní jsme zafixovali rozpočet na výdajových limitech. Jsme první vláda, která tak činí. Zafixování znamená, že bychom stejně nevydali ani víc ani méně, než kolik plánujeme. Princip výdajových limitů spočívá v tom, že není jedna pouze konstanta, tedy deficit, a vyšší příjmy se automaticky používají k vyšším výdajům, nýbrž že jsou dvě konstanty, deficit a výdajové limity. Používám tedy to, co je v dané chvíli pro mě horší, respektive šetrnější pro veřejné finance. Budou-li rozpočtové příjmy nižší, je pro mě konstantou deficit. Budou-li příjmy vyšší, je to výdajový limit. A protože nevím, a neví v tuhle chvíli nikdo na světě, o kolik se ty příjmy sníží, je poměrně logické čekat s rozhodnutím na poslední chvíli. Už jenom proto, abych to celé nemusel přepočítávat dvakrát. Abych to shrnul: víme, že nevydáme o korunu navíc a víme, že může být nižšími příjmy ohroženo číslo deficitu. Abychom tedy deficit udrželi na stejné hodnotě, navrhnu vládě zavázat výdaje jednotlivých kapitol na přelomu roku o nižší příjmy, vyplývající z aktuálních čísel.
EURO: Posouváte tím rozpočtový zákon až na nejzazší hranici možného schválení. Co když pak nastane problém s potřebným množstvím hlasů ve sněmovně? KALOUSEK: Zavázání výdajů je rozhodnutím vlády. Jsem hluboce přesvědčen, že jsem ministrem financí ve vládě, která se rozhodla konsolidovat veřejné finance. Tím je to dané.
EURO: Jste si jistý, že odhady vývoje hrubého domácího produktu (HDP) na konci roku budou mít dostatečnou časovou platnost pro celý rok? KALOUSEK: Nyní se nacházíme v tak turbulentní situaci, že určit jakékoli číslo s přesností na desetinné místo je čistým věštěním. Není ale jen HDP, pohybovat se budou i odhady jiných indikátorů. Nesmírně záleží na letošní základně DPH, u níž budeme také chytřejší až na konci roku. Já nejsem tak pesimistický, co se týče naplnění plánovaných příjmů. Nemyslím si, že budou chybět desítky miliard. Myslím si, že to bude částka do deseti miliard korun. A příjmová stránka rozpočtu bude pravděpodobně naplněna v trochu jiné struktuře, než jsme si na počátku roku představovali.
EURO: Myslíte si, že ochlazení ekonomik v Evropě se ještě prohloubí, nebo už bylo dosaženo dna krize?
KALOUSEK: Domnívám se, že současné finanční problémy budou trvat poměrně dlouho. Krize, které začínají ve velkých finančních institucích, mají většinou delší trvání. Pro českou ekonomiku ale nevidím žádný katastrofický scénář. Dojde k mírnému ochlazení, ke kterému by upřímně řečeno došlo stejně i bez současné finanční krize. Naše ekonomika několik let jela téměř na hranici svých kapacit. Byla už trochu přehřátá a bylo zřejmé, že dříve či později bude muset trochu vydechnout. Koneckonců jsme s tím na jaře počítali. Když ještě nebylo o finanční krizi ani vidu ani slechu a zdálo se, že se trhy začínají vzpamatovávat z amerických hypoték, neodhadovali jsme šestiprocentní růst, nýbrž v té době konzervativních 4,8 procenta.
Dalším výrazným faktorem, který na malou otevřenou a zejména proexportně orientovanou ekonomiku výrazně působí, je apreciace. Dvacetiprocentní zhodnocení kurzu k euru a třicetiprocentní k dolaru během roku musí mít výrazný dopad na výkonnost exportérů a na jejich zisky.
EURO: Není právě současná krize a její vliv na náš export faktorem, který by mohl změnit pohled vlády na společnou měnu?
KALOUSEK: Debata o společné měně, když ji zjednoduším, je debata o tom, čemu dáváme přednost - zda volatilitě nebo kurzovým rizikům. O mě je známo, že bych dal přednost odstranění kurzových rizik. Šel bych tedy směrem větší razance k rozhodování o přijetí eura. Technicky by to bylo možné nejdříve k 1. lednu 2012, pokud by se na tomto termínu všichni dohodli. Koneckonců jsem to velmi zjednodušil, nejde jen o kurzová rizika, jde o celkovou míru konvergence ekonomiky s eurozónou, pružnost trhu práce a další faktory.
Důležité je ale říci, že euro je především politický projekt. Má-li být úspěšný, musí si za ním politická reprezentace bezvýhradně stát. Nejenom tím, že vyhlásí termín, ale hlavně tím, že pak udělá všechny kroky proto, aby toho termínu bylo dosaženo a aby k datu vstupu byly výhody z toho plynoucí co největší. Tedy aby sladěnost české ekonomiky v tom okamžiku byla co nejvyšší. Ale to bohužel není náš případ. V roce 2004 Špidlova vláda s velkou slávou vyhlásila termín 2009, a pak svou rozpočtovou politikou dělala všechno proto, aby to dopadlo úplně jinak. Já rozumím exportérům, že je pro ně hrozně důležité očekávání. Jenže stejně tak důležité je, aby bylo věrohodné. Proto si nemyslím, že v letošním roce dojde ke stanovení termínu, i když mě to osobně velice mrzí.
EURO: Výnos z prodeje Letiště Praha je v ohrožení. Současně s Ruzyní se prodávají tři velká světová letiště, a to v době, kdy je potřebná likvidita pro investory neúměrně drahá. Stále počítáte se zhruba sto miliardami korun? KALOUSEK: Číslo sto miliard jsem řekl ve fázi toho apreciačního kvapíku, takže bych se rád vrátil k částce čtyři miliardy eur. To, co zmiňujete, je určitě riziko, nicméně do jisté míry v rovině spekulativní. Já ve stejné rovině nemohu vyloučit opačný efekt. Vzhledem k tomu, co se děje ve světě, samozřejmě prudce stoupne obezřetnost finančních domů a jejich ochota financovat rizikové projekty. Spíše se daleko více soustředí na projekty stoprocentně jisté. To znamená, že výrazně ubude reálných investičních příležitostí a zůstanou jen ty téměř stoprocentně bezpečné. Teď spekulujeme oba, jak to dopadne doopravdy, to uvidíme až z nabídek potenciálních kupců. Ale nemohu automaticky souhlasit s tím, že současné dění sníží cenu letiště. Naopak, vzhledem k tomu, že realizovaných investičních projektů bude méně, má šanci získat si paradoxně větší zájem. Pokud bychom však měli pocit, že jsme nedostali žádnou výhodnou nabídku, tak prostě neprodáme a počkáme na lepší časy.
EURO: U jaké částky budete mít pocit dobré nabídky? KALOUSEK: Nemám žádný mandát, abych stanovil nějakou hranici. Pro mě je dobrá nabídka od čtyř miliard eur, ale zdůrazňuji, že to je můj osobní názor. Rozhodnutí v případě prodeje letiště nedělám já, nýbrž vláda. A i vláda jej činí v nějaké konkrétní situaci.
EURO: Máte tím na mysli konkrétní geopolitickou situaci? KALOUSEK: Nyní jsme ve fázi výběru poradce na finanční a právní stránku věci. S tímto poradcem budeme specifikovat zadávací podmínky. To, na co se mě pod čarou ptáte, řekněme bezpečnostní či strategické hledisko, v nich musí být obsaženo. Cena bude zcela jistě hodnocena až jako úplně poslední. Předpokládám tedy, že cenové nabídky už budou podávat jenom ti, kteří bezezbytku naplní zadávací podmínky. Vaše úvahy se ubírají logickým směrem, ale nechtějte po mě, abych se k těm konkrétním požadavkům vyjadřoval.
EURO: Můžete okomentovat fakt, že majitelé penzijních fondů museli do těchto institucí letos vkládat vlastní peníze, aby je udrželi v zákonem dané rovině hospodaření?
KALOUSEK: Můžu k tomu říct jednu jedinou věc. Připravujeme druhou a třetí fázi reformy penzijního systému. Zásady bezpečného investování musejí být i v této reformě obsažené dostatečně přesvědčivě tak, aby se veřejnost nebála ukládat peníze. Jsem rád, že tady nepochybně dobře funguje regulátor. Jsem rád, že finanční skupiny si odpovědně hlídají stav svých fondů, protože se díky tomu nikdo nemusí bát o vložené prostředky.
Máme čtyři miliony lidí pod penzijním připojištěním, to je významná část populace. Výše těch pojistek ve většině případů samozřejmě není taková, aby dramaticky pozitivně ovlivnila životní úroveň ve stáří. Naší snahou v rámci penzijní reformy je motivace k mnohem větším úložkám. Proto je ta odpovědnost majitelů fondů důležitá.
EURO: Někteří majitelé našich bank se hodně zapletli s deriváty amerických hypoték, hovoří se až o miliardách eur. Neobáváte se možného vlivu těchto ztrát na český bankovní sektor? KALOUSEK: Neobávám se o stabilitu našeho bankovního systému, vnímám to jako přirozené dění na trhu. Jediné, čemu se pečlivě bráním, je diskuse na téma možného přesunu kompetencí regulátora, o čemž se nyní vede debata v Evropské unii. Logickým zájmen České republiky je nepřipustit žádný přesun kompetencí regulátora ze země, která hostí dcery do zemí jejich matek. Hájím tvrdě zájmy České republiky. Zbytek problémů kolem bankovního sektoru je mnohem více otázkou pro naši centrální banku.
EURO: Americká pojišťovna AIG disponuje množstvím peněz fyzických osob. Její možný krach by ovlivnil celé Spojené státy. V rámci současné snahy o zespolečenštění nákladů na obří privátní zisky v minulosti lze vidět jistou paralelu s děním u nás kolem roku 2000. Považujete se zkušeností z IPB kroky americké administrativy za morálně i ekonomicky odůvodnitelné? KALOUSEK: Velmi, velmi se mi to nelíbí. My jsme tady finanční instituce sanovali kvůli tomu, že vědomě podcenily rizika. Zpočátku sice dosahovaly obrovských zisků, ovšem jejich skryté ztráty nyní platí společnost. To pokládám za zvrácené, za něco, co poškozuje samotné principy tržní ekonomiky. A ptáte-li se, zda se mi líbí to, co dělá vláda Spojených států, tak odpovím, že s tím absolutně nesouhlasím. Na druhou stranu to je tak všechno, co s tím můžu dělat. Je to stejné jako u nás. Některé instituce nezodpovědným hazardem vytvořily obrovské zisky. Když se nyní karta obrátila, jsou jejich ztráty znárodňovány. Dovolím si hořký vtip. Když jsem poprvé slyšel, že prezident Bush chystá prosazovat zřízení konsolidační agentury, tak mě napadlo, že bychom jim coby v tomto směru zkušení mohli poskytnout naše know how. Mohli bychom jako humanitární pomoc poslat vládním speciálem pár jmen, které se v podobných situacích rychle dokáží zorientovat…
