Tu otázku řeší snad každá rodinná firma. A že jich v Česku je požehnaně. V řádu tisíců, ba dokonce desetitisíců – to proto, že definici rodinného podniku si každý vysvětluje trochu jinak. Předání byznysu z jedné generace na druhou bývá velice ošemetnou záležitostí, kvůli níž už nejedna taková firma zanikla. Řada z nich se s touto výzvou již vypořádala, většinu dalších to však teprve čeká, jak ukázal nový průzkum Centra pro rodinné firmy VŠE, který má redakce Euro.cz k dispozici.
Podle výsledků zmíněné analýzy, jíž se zúčastnilo na 77 takovýchto subjektů, má v majoritě tuzemských rodinných podniků stále dominantní postavení první generace. Konkrétně tomu tak je u celých 60 procent oslovených společností. Zhruba třetině šéfují děti původních majitelů a zřídkakdy je řídí generace třetí (čtyři procenta případů), potažmo čtvrtá (jedno procento).
Vysoký podíl vedoucích pracovníků z řad zakladatelů může být na první pohled lehce překvapivý, ve skutečnosti pro to ale jsou velmi dobré důvody. „Je to přirozený vývoj. Všechny rodinné firmy vznikaly u nás poměrně nedávno, a tudíž zakladatelská generace je stále naživu,“ objasňuje vedoucí CRF Jiří Hnilica.
Nástupnickou generaci je potřeba připravovat od dětství
Že jednoho dne budou muset pomyslné otěže předat svým potomkům, očekává 36 procent zakladatelů zdejších rodinných firem. Ke stejnému předpokladu dospělo i dalších 27 procent majitelů, ovšem až postupem času. Na druhou stranu, relativně vysoký je rovněž podíl těch, kteří s ničím takovým nepočítají, respektive se této myšlenky nakonec vzdali.
Zakladatelů rodinných firem, kteří nepočítají s možností jejich převzetí svými potomky, je v Česku relativně hodně. Zdroj: Centrum pro rodinné firmy při VŠE
„Jedná se o naprosto typický paradox, se kterým se všechny rodinné firmy musejí naučit vypořádat – jak moc možné nástupce tlačit do převzetí firmy, či naopak, jak moc jim dávat naprostou svobodu,“ zamýšlí se Hnilica. Dobrou zprávou podle něj je, že když už na předání podniku v rámci rodiny dojde, má nástupnická generace dostatečnou volnost při jejím řízení. Úspěšní však budou jen někteří.
„Klíčové je, aby se tato nástupnická generace od opravdu útlého věku s rodinným podnikáním seznamovala a dobře rozuměla, co pro rodinu a samozřejmě je samotné znamená a znamenat může. Musí dobře rozumět, jaká práva a současně odpovědnosti jednotlivé role v rodinném podnikání přinášejí, a zvažovat tak možné formy případného budoucího zapojování. Je zcela zásadní, aby se co nejdříve začali učit být odpovědným vlastníkem,“ tvrdí odborník.
České firmy postrádají pohled zvenčí
O úspěšnosti předání rodinné firmy z jedné generace na druhou rozhoduje vedle včasného zasvěcení do byznysové problematiky i několik dalších faktorů. Jmenovitě jde například o dobře nastavenou komunikaci, důvěru mezi členy rodiny i otevřenost. Ruku v ruce s tím se pak pojí i správné vymezení práv, cílů a odpovědnosti nových šéfů.
„I za mne jsou tyto principy naprosto výstižné. Dodal bych snad dvě věci – zaprvé, je třeba se vším začít opravdu včas. Začít děti zasvěcovat odmalička – zejména, aby se uměly dobře vypořádávat s bohatstvím. A zadruhé – zejména komunikaci je třeba se aktivně učit,“ zdůrazňuje Hnilica.
Potíž podle něj je, že poslední bod se daleko snadněji řekne než udělá: „Kolik zakladatelů, nebo alespoň nástupců absolvovalo nějaké komunikační tréninky? Velmi rychle zjistíte, že umět vést opravdový dialog, kdy se snažíte chápat toho druhého, a nikoliv jenom obhajovat svůj vlastní pohled, je opravdu složité.“
A pak je zde ještě minimálně jeden faktor, který může přispět k tomu, aby daný podnik zůstal v rodinných rukou po celé generace. Paradoxně jím je zapojení někoho zvenčí. Na to však místní rodinné firmy poněkud zapomínají, respektive tento aspekt přehlížejí. Nezávislý poradní orgán, jenž by majitelům pomáhal s řízením a nastavováním strategie jejich společnosti, nemá celých 55 procent z nich.
Většina tuzemských rodinných firem se obejde bez nezávislého poradního orgánu. Zdroj: Centrum pro rodinné firmy při VŠE
„Českým rodinným firmám stále chybí vnitřní struktura, která by jim pomáhala přežít různé šoky či nepřízně. Struktura, která by jim pomáhala úspěšně přejít do další generace. Každý zná české přísloví ,víc hlav víc ví‘, ale české rodinné firmy se tím stále příliš neřídí. Rodina přináší jednu perspektivu, ale je třeba, aby se na rodinné podnikání dokázal podívat i někdo, kdo věci vidí jinak, a přinášel další pohledy. Ideálně i někdo, kdo už je tam, kam rodinná firma směřuje,“ uzavírá Hnilica.
