Českým soudům lidé nevěří

30. 9. 2013

Za neochotou Čechů bránit svá práva u soudu mohou stát i obavy z vysokých finančních nákladů soudního řízení

Soudnictví v České republice je v dobré kondici. Vyplývá to ze shrnující zprávy Evropské komise, která byla vydána letos na jaře. V počtu soudců na sto tisíc obyvatel Česko převyšuje Německo a také rychlost zpracování civilních a komerčních sporů v první instanci je nad mediánem Evropské unie. V České republice trvá zpracování průměrně 128 dní, unijní průměr činí 147 dní a v Německu tato doba dosahuje dokonce 184 dní. Tváří v tvář těmto číslům je tedy namístě otázka, proč se Češi stále stavějí poměrně negativně k zahajování soudních sporů.

Jednou z hlavních příčin je nedůvěra v nezávislost soudů. Žebříček této kategorie umístil Čechy na šesté místo od konce v EU, ve světovém srovnání pak na 75. příčku ze 144 sledovaných států. Německo je v tomto pořadí na zcela opačné straně, síla důvěry v nezávislost soudnictví vynesla Němcům čtvrtou příčku v rámci EU, a dokonce sedmou ve světovém porovnání. Co se týče názoru na soudy, jsou si Česko a Německo velmi vzdálené.

PŘÍLIŠ DRAHÉ SPORY Vedle tohoto čistě subjektivního důvodu však zahájení soudních sporů často brání i příčiny ryze praktické, tedy finanční náklady se soudním řízením spojené. Ve věci nákladů se totiž nejedná o malé peníze. Stanovímeli pro ilustraci sporný nárok ve výši půl milionu korun, pak náklady žalobce, soudní poplatek a náklady právního zastoupení v jednom stupni řízení představují zhruba 80 až 90 tisíc korun. V případě neúspěchu a nepokračování v soudním sporu nebo v případě dalšího neúspěšného odvolání se náklady hrazené žalobcem mohou postupně zvýšit až na více než polovinu vlastní hodnoty sporu.

Náklady na soudní řízení jsou na západ od České republiky podobné, neli vyšší. Zcela běžně zde však existují služby, které lidem pomáhají vymoci jejich oprávněné nároky a ulehčují jim rozhodnutí, zda do soudu jít, či nikoli.

V Německu je například podstatně vyšší povědomí o možnostech financování soudních sporů. Společnosti, které to umožňují, na sebe berou veškeré finanční závazky spojené se zahájením a vedením soudního sporu a případný neúspěch zůstává jejich rizikem. V Německu jde o rozšířený a běžný finanční instrument, podobně jako například leasing či pojištění. Je tím možné vyhnout se půjčkám.

Na právní pomoc tak dosáhnou i ti, již by si to jinak dovolit nemohli.

INSPIRACE PRO ČESKO V České republice již existuje řada případů, v nichž možnosti externího financování sporu pomohly. Ze své praxe si vybavuji jeden, který se týkal společníka ve velkém autocentru. Do podnikání se svým partnerem vložil značné úsilí i vlastní finanční prostředky a firma se slibně rozvíjela. Pak se však dozvěděl, že obchodní partner a jednatel mateřské společnosti v jedné osobě převedl autocentrum na jinou společnost za pětinovou cenu. Obchodní partner a osobní přítel tak vytuneloval společně zbudovanou firmu v hodnotě několika desítek milionů korun, takže z ní zbyla jen prázdná schránka a společník se ocitl na dně.

O tomto podvodu se dozvěděl náhodou, a nebyl tak psychicky ani finančně připraven na soudní řízení. Na financování sporu se mu nepodařilo získat bankovní úvěr a osvobození od soudních poplatků bylo v této obchodní záležitosti taktéž nereálné. Společně s advokátem se proto rozhodl financovat soudní řízení externě, čímž získal možnost do sporu jít. Bývalý obchodní partner byl odsouzen a nakonec musel vydat svůj nemovitý majetek na náhradu škody. Na závěr je ještě nutné podotknout, že jen náklady na vymáhání náhrady škody tehdy činily přes milion korun. Ty pak tunelář musel zaplatit také.

Všechny nové způsoby, které vedou ke snadnějšímu vymáhání pohledávek, jsou správnou cestou k vytváření zdravého podnikatelského i společenského prostředí. Pokud Češi budou vědět, že právo a spravedlnost nejsou ani v případě nedostatku financí nedosažitelné, možná to změní jejich pohled na stav soudnictví. Tím hlavním, co nás vzdaluje od Německa, tak může být nikoli stav soudnictví, ale naší mysli.