Někdo si kuchyni bez česneku nedokáže představit, jiný se zase těžko vyrovnává s jeho výrazným aroma. Dá se však směle prohlásit, že ho zná každý. Vždyť tato cibulovina z botanického druhu Allium je jednou z nejstarších kulturních rostlin.
Česnek vyniká vysokým obsahem sušiny a látkami, které tvoří základ charakteristických silic. Biochemickými přeměnami vzniká typické aroma, které ne každý dobře snáší, na druhou stranu česnek vyniká nespornými léčivými vlastnostmi. Je to tedy vzácná rostlina, přirozený biokatalyzátor, zelenina, koření, ale především léčivá rostlina. Mnoha lidmi je považován za „všelék“, který dovede prodlužovat život a nedají na něj dopustit. Další jeho obdivovatelé jsou labužníci. Česnek pokrm obohatí o svoji zajímavou a těžko definovatelnou chuť. Například skopové bez česneku? To by snad ani nebylo skopové! Zato česnekový zápach by se dal považovat za jakýsi handicap. V PRŮBĚHU DĚJIN Nejstarší zmínka o česneku pochází z dob staré Mezopotámie a Babylonie, tedy z období před více než 3000 lety. Rovněž je známo, že perští králové konzumovali neobyčejné množství česneku. Jeden z nich ho prý denně se svými společníky spotřeboval až 26 kg! Ve starověkém Egyptě sehrál s ohledem na zdejší klima důležitou zdravotní roli. Řecký historik Herodot popisuje, jak pracovníci na stavbě Cheopsovi pyramidy stávkovali, neboť nedostali česnek. Ten je totiž chránil před střevními chorobami a zároveň stimuloval při těžké manuální práci. O česneku se zmiňuje i Mojžíš 1600 let př. n. l. ve své čtvrté knize. Židé jedli česnek většinou s chlebem a dávali jej též zvířatům, např. kohoutům, aby podnítili jejich bojovnost. Židovský Talmud dokonce o česneku říká: Sytí, zahřívá tělo, vyhání červy, množí sperma a obličej po něm září. Co se týče Evropy, předpokládá se, že česnek byl převzat od Římanů. Největšími spotřebiteli jsou však Španělé, kteří za rozšíření česneku vděčí maurům. Španělské národní jídlo, jež se vyznačuje vysokým podílem česneku, se jmenuje Olla Portida. Francouzský král Jindřich IV. se nechával mastit česnekovým olejem s vínem, aby byl chráněn od zla, nemoci a utrpení. Zásluhu na rozšíření česneku v západní Evropě mají zejména benediktinské kláštery, kde byl pěstován v jejich zahradách a považoval se za prostředek proti morové epidemii. LÉČIVÁ SÍLA ČESNEKU
Česnek byl v minulosti ceněn především pro své antibiotické vlastnosti. Podle současných poznatků je to zejména obsahem allicinu. Jeho tehdejší funkci dnes sice převzala moderní antibiotika, ale přesto v denním životě přichází řada situací jako drobná poranění či různé infekce a v těchto případech lze česneku s úspěchem užít. Kromě dalších účinků, jako třeba antibakteriálních, se o česneku hovoří jako o detoxikansu a lapači volných radikálů, hrajících roli při vzniku rakoviny. Z mnoha výzkumů vyplývá, že česnek rakovinné bujení brzdí a je považován za účinnou prevenci.
TRADIČNÍ ČESNEČKA:
Potřebujeme: 3-4 stroužky česneku, 1 l vody, 4 brambory, 1 lžičku soli, 1 lžíci sádla, majoránku a tvrdší chléb. Brambory rozkrájíme na kostičky a uvaříme, poté přidáme utřený česnek, sůl a majoránku. Do talíře připravíme nakrájený starší chléb a zalijeme hotovou polévkou. Lze přidat vajíčko.
ČESNEKOVÝ PSTRUH:
Potřebujeme: 4 pstruhy, česnek, 2 lžíce citronové šťávy, olej, sůl a pepř. Pstruhy očistíme a pokapeme citronovou šťávou. Poté je na několika místech prošpikujeme česnekem. Pstruhy vytřeme solí a naplníme jemně nasekaným česnekem (lze kombinovat i s cibulí). Rybu uzavřeme pomocí jehel a grilujeme 20 min. za občasného otáčení a pomazání olejem, smíchaným se solí a pepřem.
**ČESNEKOVÝ SOS K TĚSTOVINÁM:
Potřebujeme: 4-5 stroužků česneku, olej, sekanou petrželku, sůl a pepř. Na rozpáleném oleji osmahneme plátky česneku, osolíme, opepříme a před podáváním smícháme s petrželkou.
