(EURO 32-33/2007)
Jednou z nejzávažnějších a nejproblematičtějších oblastí, která zajímá každého občana tohoto státu, je bydlení. Bydlení je základní lidskou potřebou a je povinností státu v této oblasti občany chránit. V roce 1990, při zásadní změně společenského režimu v ČR, bylo postupováno – podle mého mínění - i v bytové politice uváženě, protože nedocházelo k nepokojům a sociálním otřesům, což zažívaly ekonomiky jiných zemí Evropy, které byly v podobné situaci.
V roce 1990 jsme měli bydlení nájemní, družstevní, vlastnické. Nyní se někteří státní úředníci snaží vycházet ze srovnání bydlení se západními zeměmi a z tohoto porovnání vypracovávají podklady pro řešení bytové situace v Česku. Ptám se, je možné srovnávat tuto oblast v zemi, která přechází od „plánovaného“ hospodářství do tržního, se zeměmi rozvinuté tržní ekonomiky se stoletou nepřetržitou tradicí tržního hospodářství? Zde je nutno podotknout, že i v rozvinutých tržních ekonomikách je nájemní bydlení státem řízeno, chcete-li regulováno. Jsou stanovena přísná pravidla pro úpravy nájemného tak, jak tomu bylo v ČSR za první republiky.
Každý rozumný občan ví, že každá forma bydlení má své výhody či nevýhody. Vlastnické bydlení je výhodné, ale nemovitost (lepší výraz mají Slováci „nehnutelnosť“) jaksi s tržním hospodářstvím příliš nekomunikuje. Tržní hospodářství potřebuje pohyblivou, variabilní pracovní sílu. V tržním hospodářství má svoji nezastupitelnou cenu nájemní a družstevní bydlení. Nájemní bydlení bylo téměř zlikvidováno, bohatí občané si nastavěli domy s masivní státní pomocí a nájemníci, převážně předdůchodoví a důchodoví jedinci, kteří již v roce 1990 na žádné hypotéky nedosáhli, se tetelí obavami, zda budou na bydlení po deregulaci mít, protože se nejedná o deregulaci jako takovou, ale o náklady na bydlení celkem, a ty se každoročně zvyšují velkým tempem. Pan JUDr. Miroslav Duda považuje současnou situaci v bydlení za cestu do pekel. Já si myslím, že pokud chce mít stát spokojené občany, měl by dělat něco pro to, aby mohli slušně a spokojeně žít. O řešení současné bytové situace občanů tohoto státu se to říci nedá.
Leopold Hančík, Brno
