Amatérští spekulanti z vlády narazili na spekulanty profesionály
Privatizační maratón, jehož cílem bylo zcela vytěsnit stát z vlastnické struktury Českého Telecomu, trval bez dvou týdnů celé tři roky. Strastiplná a finančně náročná pouť skončila fiaskem. Kdo za to může?
Minoritní majorita
. Zemanovi ministři se provinili především tím, že v roce 2000 furiantsky odmítli všechny nabídky v domnění, že drží poklad nedozírné hodnoty. Špidlův kabinet - nastoupivší do rozjetého vlaku - pochybil hlavně tím, že se jako amatérský spekulant nechal několik měsíců vodit za nos spekulanty profesionály. Kořeny neúspěchu ovšem sahají hluboko do minulosti. Do doby, kdy byl založen společný podnik Eurotel, v němž americká Atlantic West získala podíl 49 procent (rok 1991), a do éry Klausovy vlády a především ministra Karla Dyby, kdy bylo rozhodnuto o prodeji prvních 27 procent akcií Telecomu nizozemsko-švýcarskému konsorciu TelSource (1995). Smlouvy spojené se vstupem zahraničních investorů obsahovaly klauzule, které nyní vyjednavačům výrazně zúžily manévrovací prostor. Minoritní akcionáři dostali do rukou páky odpovídající majoritním podílům, a mohli tak prodej zbylých akcií účinně blokovat. Zvláště v případě TelSource se to ukázalo jako nepřekonatelný problém. „Je ovšem naprosto neuvěřitelné, že tyto zásadní překážky se začaly ventilovat a řešit až teď, ve finále. Bylo evidentní chybou privatizačního poradce, že na to včas neupozornil,“ uvedl jeden z odborníků, kteří se privatizačního vyjednávání s kupcem osobně účastnil. „To co předvedli pánové z JP Morgan je opravdu tristní,“ říká na adresu poradců podnikatel Martin Mosinger, jinak minoritní akcionář Telecomu, který již v roce 1995 tvrdě vystupoval proti způsobu, jakým TelSource do Telecomu vstoupil. Velmi podivně působí skutečnost, že JP Morgan se do obchodu nezapojil pouze jako poradce, ale usiloval i o to stát se financující bankou.
Na společné cestě životem.
Jednu z hlavních příčin neúspěchu lze hledat ve smlouvě ze 14. června loňského roku o společném prodeji, uzavřenou mezi Fondem národního majetku (FNM) a TelSource. Tato smlouva říká, že do privatizace bude nabídnuto nejméně 51 procent akcií, vždy však má být zachován podíl dvě ku jedné. Pokud by oba akcionáři společně nabízeli 51 procent, stát by v balíku prodával 34 procent a TelSource 17 procent. Smlouva dává TelSource právo účastnit se jakékoliv prodejní transakce, do níž FNM vstoupí v období tří let (tedy ještě rok a půl).
Finalista soutěže o Telecom, společnost C-Tel (jejímž konečným vlastníkem je Deutsche Bank, podporovaná dánskou TDC) usiloval o všechny akcie TelSource, ovšem nebyl ochoten za ně dát stejně jako eráru. Za státních 51 procent akcií nabídl 1,82 miliardy eur (asi 55 miliard korun), přičemž podstatnou část této částky vázal na jedinou, „zlatou akcii“ (ve vládních materiálech se hovoří o 640 milionech, tedy o celé jedné třetině.) „Konsorcium DB připisuje významnou prémii kontrolnímu podílu, který může získat od FNM, a právům, která jsou vázána na Zlatou akcii v držení FNM. Konsorcium proto není připraveno nabídnout cenu reflektující tuto prémii společnosti TelSource nebo jinému minoritnímu akcionáři,“ uvádí se doslova v předkládací zprávě, kterou vypracoval poradce a do vlády předal FNM. Právě to naznačuje, v čem nakonec spočíval nepřekonatelný spor. Konsorcium TelSource na horší podmínky přistoupit nechtělo.
Tunel na minoritní akcionáře.
Uskupení vedené Deutsche Bank bylo připraveno vykoupit dokonce 90 procent akcií telekomunikační firmy. Celá transakce byla připravena tak, že část platby kupní ceny (zhruba jedna polovina) měla záviset na dluhovém financování bankou. Informace ze zákulisí ovšem hovoří o tom, že Deutsche Bank se dostala do výrazných potíží se shromažďováním finančním prostředků. „Kupující společnost - tedy C-Tel - je následně sloučena s kupovanou společností (Českým Telecomem – pozn. red.) a hotovostní toky kupované společnosti jsou použity na postupné splácení akvizičního financování,“ uvádí se v privatizačním scénáři.
Objevily se názory, že jde o „klasický tunel“, jelikož koupi Telecomu by zaplatil sám Telecom. Jan Schiesser, analytik společnosti Atlantik FT, v Hospodářských novinách uvedl, že tato operace by byla mimořádně výhodná pro kupujícího, ale zároveň extrémně nevýhodná pro minoritní akcionáře.
Deutsche Bank svým zájmem o větší balík akcií sledovala jasný cíl. „Pro to, aby bylo možné urychleně sloučit provozní společnost s kupujícím účelově založeným subjektem, je podle české legislativy nutné koupit nejméně devadesát procent provozní společnosti, tj. Českého Telecomu,“ píše se ve zprávě.
Minoritní akcionáře by ovšem nepotěšilo časování celé transakce. Vše se mělo stihnout do konce března 2003, aby nemusel být povinný odkup. V souladu se současnou legislativou měla být privatizace od odkupu sice osvobozena, ovšem Ústavní soud nedávno rozhodl, že tyto výjimky jsou protiústavní. Verdikt má nabýt účinnosti 31. března, respektive 1. dubna 2003. „Vzhledem k podstatně vyšším požadavkům na financování v případě, že povinný odkup bude požadován, požaduje konsorcium DB uzavření transakce do 31. března 2003,“ uvádí se v neveřejné zprávě.
Manažeři bez smlouvy.
Všechny výše uvedené informace naznačují, že i kdyby nebylo problému s TelSource, privatizace musela narazit na tvrdý odpor. Bylo by nenormální, kdyby nenarazila. Uskutečnění projektu mohlo přinést jediný klad - stát by se konečně přestal vměšovat do telekomunikací. Od toho však bohužel nelze odvodit, že zákazníci by pocítili změny k lepšímu. Jestliže se během privatizačního klání rozhořela kritika na práci nynějšího managementu Telecomu, z větší části určitě oprávněná, (špatná tarifní a marketingová politika, úmyslné brždění liberalizace, pokles výnosů a zákazníků) není jisté, zda příchod nového investora by znamenal příchod osvícenějších manažerů. Deutsche Bank měla s dánskou TDC uzavřít pětiletou smlouvu o subdodávce manažerského know-how, TDC by se stala akciovým partnerem Deutsche Bank v holdingové struktuře Telecomu, Dánové by firmě poskytovali manažerské služby a časem získali i další podíl v Českém Telecomu - pevné linky (v návaznosti na to, jak by plnili předem stanovené cíle a ukazatele). Telecom by od Dánů také odkoupil Contactel. Týdeník EURO má však informace, že jednání o manažerské smlouvě ani minulý týden dokončena nebyla.
Zázraky nečekejme.
Jediným hmatatelným výsledkem tříletého procesu tak je „odstřelení“ generálního ředitele Přemysla Klímy a jeho přechodné nahrazení dosavadním předsedou představenstva Ondřejem Felixem. Odejdou zřejmě další manažeři, hovoří se například o šéfovi internetové divize Imaginet Radku Souškovi.
Stát ústy ministrů nyní hodlá posílit svůj vliv ve firmě a pod novým vedením ji připravit na další pokus o privatizaci. „Nedovedu si ale představit, že by sebelepší manažer dokázal zajistit vládě o poznání lepší privatizační výnos. V nejbližších pěti letech se zájem investorů o tento obor nijak výrazně nezvýší,“ varuje před přehnaným očekáváním generální ředitel jedné z konkurenčních telekomunikačních firem. Při troše vůle lze ale zajistit, aby z jakýchkoliv příštích majetkových a personálních změn měli nějaký prospěch uživatelé.
