CESTA K BOHATSTVÍ

Malá rodinná firma už počítá aktiva na miliardy.

Ještě nedávno se zdálo, že dosavadní monopol českého plynárenství hned tak nikdo nenaruší. Rodinné firmě Karla Komárka k tomu stačily pouhé dva roky. SPP Bohemia sice plyn zatím nedováží ani neprodává, spojila se však s dvěma partnery, kteří s tím mohou začít hned zítra.

Slovenský plynárenský priemysel je podílníkem SPP Bohemia už od roku 1996. Německý Ruhrgas se jím stal v minulých dnech, když mu rodina Komárkových prodala polovinu své poloviny. I když cenu této zatím poslední transakce obě strany tají, počítá se na miliardy. Jak rodina Komárkových, tak Ruhrgas mají v nově založené společné firmě Europgas stejný padesátiprocentní podíl na základním jmění, které přesáhne čtyři miliardy.

Protože i polovina uvedené částky vyvolá v tuzemsku buď závist, nebo podezření, objevily se například okamžitě spekulace o tom, že firmě k penězům pomohl bývalý šéf SPP Ján Ducký. Karel Komárek mladší, který firmu SPP Bohemia založil a od začátku ji řídí, však tvrdí, že se Ján Ducký na založení společného podniku vůbec nepodílel. „Podnikatelský záměr jsme připravovali s dřívějším vedením SPP a z jeho šéfů se s ním nejvíc seznámil předchůdce Duckého Arpád Demko, říká.

Loňskou vraždu bývalého šéfa SPP Bratislava Jána Duckého a jeho podezřelé aktivity, které vedly k ruské plynárenské lobby a přes poskytnuté úvěry či směnky zasahovaly i do Čech (EURO 3/1999), dodnes vyšetřuje slovenská policie.

Protože Ducký přišel do bratislavského plynárenského monopolu v březnu 1997, minimálně poslední navýšení kapitálu SPP Bohemia už probíhalo za jeho šéfování. SPP Bohemia vznikla původně jako společnost s ručením omezeným a byla ryze rodinnou firmou, v níž měl vedle Karla Komárka mladšího podíl i jeho otec a sestra. SPP Bratislava do ní vstoupila v únoru 1996 a podle obchodního rejstříku postupně do května 1997 navýšila majetek firmy o téměř čtyřicet milionů korun. Získala tak zhruba osmnáctiprocentní podíl, který na jaře 1998 při emisi akcií navýšila na nynějších padesát procent.

První byl nápad.

Karel Komárek se dnes netají tím, že jeho firma byla pro slovenský plynárenský monopol zajímavá hlavně kvůli nápadu se skupováním podílů v českých distribučních firmách. „Byl to náš podnikatelský záměr, k jeho uskutečnění jsme však potřebovali nejen peníze, ale i partnera z oblasti plynárenského průmyslu. I toho jsme však museli tvrdě a dlouho přesvědčovat, vzpomíná.

Firma sice již dříve skoupila volné podíly oficiálně obchodovaných akcií, teď však chtěla začít obchodovat s akcionářskými právy. „Nechali jsme si udělat několik právních rozborů a zjistili jsme, že je to čisté, říká Komárek. Slovenský partner si navíc uvědomil, že jako státní podnik by se zřejmě do podobných obchodů nemohl pustit. Spojení s moravskou firmou rodiny Komárků však bylo šancí, jak si může v českých distribučních společnostech zajistit silnou pozici ještě dřív, než se vláda ČR rozhoupá k jejich privatizaci.

Zděšení, které později vyvolalo obchodování s akcionářskými právy, jen potvrdilo, že se představitelé slovenského SPP ve svých odhadech nemýlili. V Česku se začalo mluvit o divoké privatizaci. Skupování akcionářských práv, ke kterému se letos oficiálně přihlásili i ostatní zahraniční investoři, odsuzují vládní představitelé dodnes.

SPP Bohemia nicméně svolala hned na jaře loňského roku tiskovou konferenci, na níž své obchody vysvětlila. „Mám trochu trému, protože před novináře předstupuji vůbec poprvé, řekl tehdy Karel Komárek mladší. Nervózní byl i proto, že se předtím v tisku objevilo několik spekulací o jeho spojení s ruským plynárenským byznysem. „Vyděsilo mě to, přestože jsem měl čisté svědomí. V Rusku jsem byl do té doby všehovšudy dvakrát, z toho jednou na výstavě armatur, vzpomíná dnes se smíchem.

První byly armatury.

Třicetiletý Karel Komárek zdůrazňuje, že firmu budoval postupně. Sám začal podnikat hned po škole a jako fyzická osoba založil společnost M. O. S. pro prodej průmyslových armatur. Firma byla úspěšná, nestačila však plně uspokojit poptávku a chyběl servis. Proto hledala cestu, jak si obojí zajistit, a tak postupně koupila část Sigmy Hodonín a Armaturku Rohatec. „Jako ve všech případech i tady jsme se chtěli vyhnout tomu, abychom se neúměrně zadlužili, zdůrazňuje k filozofii těchto akvizic Komárek. Armaturku podle něj koupila firma za necelých 40 milionů korun, a to z vlastních zdrojů. Část hodonínské Sigmy pak získala v rámci její privatizace za čtrnáct milionů, z toho dvanáct si půjčila v Komerční bance. Jsme jen minimálně zadlužení a veškeré úvěry řádně splácíme, zdůrazňuje i dnes Komárek.

V plynárenství se podle něj úvěry podílely na podnikání ještě méně. První nákupy akcií distribučních společností firma financovala z vlastních zdrojů a teprve později pomohly peníze, které navýšením základního jmění přinesl slovenský SPP. Když se v březnu 1998 jmění navyšovalo ze 309 na 500 milionů korun, upsal nové akcie se stoprocentním ážiem.

Slibné perspektivy.

Na to, proč a jak vlastně firma začala s plynárenstvím, se už dnes nikdo příliš nepamatuje. Armatury však začala dodávat i plynárenským podnikům a vycítila, že v tomto odvětví jsou peníze. „V distribučních firmách vidíme perspektivu budoucích výnosů, uvedl na jaře roku 1998 Karel Komárek starší. Vysvětloval tehdy, že SPP Bohemia nehodlá firmy ovládnout a stát se jejich majoritním akcionářem. „Chceme být strategickým partnerem a k tomu nám stačí dvacetiprocentní podíl, řekl v té době.

Spolu se slovenským SPP dnes firma kontroluje 33 procent akcií ve Východočeské plynárenské společnosti a 34 procent má v Severomoravské plynárenské. O větší než dosavadní podíl usiluje i v Jihomoravské plynárenské, zatím se jí však nepodařilo dosáhnout dál než ke třem procentům.

O tom, že může být podnikání v plynárenství skutečně lukrativní, svědčí podle odborníků i poslední vývoj. „Jak monopolní dovozce Transgas, tak i distribuční společnosti se dnes díky nízkým cenám plynu topí v penězích, uvedl dobře informovaný zdroj.

Jak se kruh uzavírá.

Kromě distribučních společností má SPP Bohemia významný podíl u jediného domácího producenta plynu, v Moravských naftových dolech. V lokalitě Dolní Bojanovice otevře letos na podzim vlastní podzemní zásobník plynu pro vykrývání špičkových zimních odběrů. Se zásobníkem umístěným nedaleko potrubí tranzitního plynovodu bude SPP Bohemia v budoucnu stejně spolehlivý partner, jako je nyní monopolní dovozce, státní podnik Transgas.

Zásobník nicméně bude prvních třicet let zřejmě sloužit výhradně pro potřeby SPP Bratislava, protože na celé toto období je jeho kapacita podle Karla Komárka vyprodána. Projekt navíc počítá s přímým napojením na slovenskou plynárenskou soustavu. V souvislosti s výstavbou zásobníku Dolní Bojanovice se proto podle SPP Bohemia staví na území České republiky přibližně 29 kilometrů potrubí, které propojí zásobník se státní hranicí a napojí tuto kapacitu na slovenskou plynárenskou soustavu v předávací stanici Brodská.

Na výstavbu zásobníku si SPP Bohemia vypůjčila. Úvěr ve výši 103 milionů marek jí poskytla německá Commerzbank přesně den předtím, než Ruhrgas koupil nynější čtvrtinový podíl.

S firmou rodiny Komárků nyní Ruhrgas podle ohlášené akvizice založil firmu Europgas se základním jměním 4,122 miliardy korun. Na této firmě, která je přímým podílníkem SPP Bohemia, mají obě smluvní strany stejný, tedy padesátiprocentní podíl.