Evropská unie si oddechla. Cesta k jejímu efektivnějšímu fungování je otevřena. Česko jako poslední v evropské sedmadvacítce ratifikovalo Lisabonskou smlouvu, na jejíž podobě se Evropská unie dohodla už v říjnu 2007.
Autor: Isifa
Jeden z největších odpůrců Lisabonu – český prezident Václav Klaus – nakonec dokument podepsal, neboť účastníci summitu Evropské unie v Bruselu schválili jím požadovanou výjimku z Listiny základních práv EU pro Česko a minulý týden Ústavní soud rozhodl, že Lisabonská smlouva je v souladu s českým ústavním pořádkem. Ústavní soudci tak odmítli stížnost skupiny senátorů ODS, že smlouva je nepřehledná a nesrozumitelná. Senátoři zároveň vyslovili obavy z prohlubování „demokratického deficitu Evropské unie“, protože Unie prý může při tvorbě evropského práva obcházet národní parlamenty.
Český Ústavní soud posuzoval smlouvu už podruhé. Již vloni v dubnu skupina senátorů v čele s občanskými demokraty napadla některé části smlouvy. V listopadu loňského roku ústavní soudci prohlásili, že napadená ustanovení jsou v souladu s českou ústavou.
Lisabonská smlouva nahradila původně navrhovanou euroústavu, kterou v referendech odmítli Francouzi a Nizozemci. Z nového návrhu vypadla například společná hymna a společná unijní vlajka.
Stačila čárka a název
Václavu Klausovi nyní stačila drobná úprava v podobě čárky a názvu Česká republika, která na poslední chvíli připojila Česko k Velké Británii a Polsku, které si výjimku vyjednaly už dříve. Výjimka by měla být včleněna do textu přístupové smlouvy Chorvatska k Evropské unii. Prezident se nakonec smířil s tím, že na jeho největších výhradách, že totiž smlouva povede k centralizaci rozhodování a dalšímu oslabení pozice členských států, se nic nemění. Prohlásil, že rozhodnutí ústavních soudců očekával a respektuje je, i když s jeho obsahem zásadně nesouhlasí. Odůvodnění rozsudku nepovažuje za neutrální právní analýzu, nýbrž za zaujatou politickou obhajobu ze strany příznivců smlouvy.
Podle Klause přestane být Česká republika suverénním státem. „Tato změna pro dnešek i pro jakoukoliv budoucnost legitimizuje snahy té části naší veřejnosti, které není věc naší národní a státní existence lhostejná a která se s tímto výsledkem nechce smiřovat,“ řekl. Ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle však prohlásil, že Česká republika si ponechává plnou suverenitu s tím, že některá svá svrchovaná práva předává k výkonu na nadnárodní úroveň, aniž by na ně rezignovala.
Jedním z cílů prezidenta může být opětovné získání ztracené suverenity například tím, že Česko vystoupí z Evropské unie. Prohlásil to v médiích zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek. „Myslím si, že jedním z jeho možných cílů je i tento krajní cíl,“ sdělil překvapivě Hájek.
Konec dobrý, všechno dobré
Ať už český prezident nebo jeho spolupracovníci komentovali závěrečný podpis jakkoli, většina českých politiků i ústavních činitelů si viditelně oddechla. „Klíčové je, že se Česká republika tímto znovu staví k pevnému spojenectví se zeměmi Evropské unie. Potvrzujeme tak naše jasné směrování na západ. Od začátku jsme upozorňovali, že případné odmítnutí Lisabonské smlouvy se všemi jejími negativy by mohlo do budoucna naopak posílit vazby na východ a přerušení kontinuity zahraniční politiky posledních dvaceti let,“ prohlásil předseda ODS Mirek Topolánek. „Dokončení ratifikačního procesu otevírá dveře k lepšímu a efektivnějšímu fungování Evropské unie a já jsem velmi rád, že Česká republika nakonec potvrdila, že je pro ostatní členské státy důvěryhodným partnerem,“ uvedl premiér Jan Fischer.
A ulevilo se i představitelům Evropské unie. Britští konzervativci totiž hrozili, že pokud vyhrají v příštím roce volby a smlouva nebude ještě platit, uspořádají o ní ve Velké Británii referendum, v němž by ji Britové podle průzkumů potopili. A to už se jim nepovede, protože podle předsedy Evropské komise José Barrosa by Lisabonská smlouva mohla vstoupit v platnost v prosinci letošního nebo lednu příštího roku.
Hledá se komisař
Česká republika má ale ještě jeden dluh. Zatím nevybrala svého zástupce do Evropské komise. Rozhádané politické strany se zatím nebyly schopny shodnout na společném kandidátovi. Občanští demokraté nabízejí bývalého vicepremiéra Alexandra Vondru, sociální demokraté současného eurokomisaře Vladimíra Špidlu, zelení ekonoma Jana Švejnara, lidovci místopředsedu své strany Pavla Svobodu a komunisté europoslance Vladimíra Remka. Premiér Jan Fischer však pohrozil, že pokud se politické strany nedohodnou na společném kandidátovi, vybere ho sama vláda. Odmítl prozradit, zda by v takovém případě vláda vybírala kandidáta z těch, kteří jsou na seznamu, nebo by přišla s vlastním. Už se začalo spekulovat i o někdejším ministru průmyslu Vladimíru Dlouhém. Ten dokonce potvrdil, že by funkci přijal. Fischer chce oznámit jméno Bruselu nejpozději ve středu.
Pokud by se velké politické strany na osobě nového eurokomisaře neshodly, hrozí, že po květnových volbách by vítězná strana mohla žádat jeho výměnu.
Jméno komisaře však musí ještě potvrdit staronový šéf Evropské komise José Barroso a poté i Evropský parlament.
