Novela by měla posílit postavení daňového poplatníka a zlepšit podnikatelské prostředí
Poslanecká sněmovna v současné době projednává návrh novely zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků (zákon o správě daní ). Jde o stěžejní procesní předpis v oblasti správy daní upravující práva a povinnosti jejich správce (zejména finančních úřadů) ve vztahu k daňovým subjektům. Novela zákona prošla v legislativním procesu prvním a druhým čtením. Pokud projde stejně hladce i třetím čtením, odsouhlasí ji Senát a podepíše prezident, začne platit od 1. ledna 2009.
Cíle novely
Návrh novely je veden snahou reagovat na některé nedostatky platné právní úpravy, které mohou narušovat vztahy mezi správci daně a daňovými subjekty. Mezi hlavní cíle novely patří zlepšení podnikatelského prostředí v ČR. A to ještě před účinností nového „daňového řádu“ paralelně připravovaného ministerstvem financí, který v budoucnu zákon o správě daní zcela nahradí. Daňový řád nabude účinnosti až v souvislosti s další částí daňové reformy, jež by mohla být za určitých okolností zahájena v roce 2010. Proto může právě projednávaná novela v nepoměrně kratším čase přispět ke zefektivnění daňové správy a posílení právní jistoty poplatníků přicházejících do styku s orgány finanční správy.
Odůvodnění rozhodnutí
Jednou z navrhovaných a z hlediska postavení daňového poplatníka podstatných změn je povinnost připojit ke každému rozhodnutí (až na výjimky) kromě výroku a poučení o opravném prostředku též odůvodnění. Dle současné právní úpravy nemusí správce daně (až na výjimky) svá rozhodnutí o právech a povinnostech daňových subjektů odůvodňovat. Pokud se tedy odůvodnění napříště stane obligatorní náležitostí rozhodnutí správců daně, je nepochybné, že to bude mít jednoznačně pozitivní dopad. A to jak z hlediska zvýšení důvěry v rozhodovací činnost správců daně, tak ve vztahu k přesvědčivosti a vnitřní konzistentnosti jejich rozhodnutí.
Bezesporu se tím podstatně zlepší pozice daňového poplatníka. Nebude-li s rozhodnutím správce daně souhlasit a bude-li chtít proti němu podat opravný prostředek, bude mít jasno v tom, které jeho závěry a východiska, explicitně uvedené v odůvodnění rozhodnutí, může prostřednictvím opravného prostředku napadat.
Povinnost odůvodňovat rozhodnutí působením synergického efektu následně ulehčí situaci i orgánu odvolacímu. Ten bude mít předem jednoznačně definované skutečnosti a poznatky, které vedly prvoinstanční orgán k jeho rozhodnutí. A dále to, které z těchto skutečností vedly adresáta správního rozhodnutí k podání opravného prostředku. Lze předpokládat, že rozhodovací proces finančních úřadů se ku prospěchu všech zúčastněných zbaví jakéhosi uměle vytvořeného a veskrze zbytečného „oparu tajemna“, kdy sice správce daně nějak rozhodl, ale kvůli absenci odůvodnění není zřejmé, co ho k danému závěru vedlo.
Přestože se tato část novely opírá o základní postulát, že každé správní rozhodnutí - orgánů finanční správy nevyjímaje - musí být řádně odůvodněno, počítá novela s výjimkami, za nichž odůvodnění nebude třeba. Budou to například rozhodnutí, jejichž odůvodnění bude daňovému subjektu známé z jiného dokumentu. A také procesní rozhodnutí, kterými se upravuje vedení řízení, a ta, jimž nikdo z účastníků neodporoval, a podobně. Náležitostí odůvodnění rozhodnutí, jemuž předcházelo dokazování, budou obligatorně skutečnosti, které má orgán za prokázané, důkazy, o něž opřel svá skutková zjištění, úvahy, jimiž se při hodnocení důkazů řídil, a jak věc posoudil po právní stránce.
Povinnost odůvodňovat rozhodnutí je krokem směrem k jistému „zrovnoprávnění“ daňových subjektů ve vztahu k správci daně. Správce daně bude povinen svá rozhodnutí napříště zdůvodnit. To je jednoznačně v souladu s principy fungování právního státu i uplatňování státní moci vůči svým občanům. Předmětná rozhodnutí tímto krokem získají nejen na přesvědčivosti, ale mohou i do budoucna sloužit jako podklad pro jiná v podobných věcech jako precedentní. Není též od věci v takovém případě uvažovat o vzniku sbírek rozhodnutí správců daně, pokud v nich budou řešeny otázky zásadního významu. Odůvodnění rozhodnutí správců daně mohou napříště významně přispět k jejich předvídatelnosti.
Odklad vykonatelnosti
Pokud dnes podá daňový poplatník proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání, nemá zásadně odkladný účinek, nestanoví-li zákon jinak. Cílem novely je změna koncepce vykonatelnosti. Odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru bude mít napříště odkladný účinek. Poplatník bude povinen zaplatit daň vyměřenou dodatečným platebním výměrem, až když jeho odvolání proti němu bude rozhodnutím odvolacího orgánu zamítnuto. Novela i v tomto bodě vychází vstříc daňovým subjektům a vymaňuje je z pozice „vazala“, o jehož dodatečně vyměřené dani sice ještě není pravomocně rozhodnuto, ale už nyní ji musí pod zákonnými sankcemi zaplatit. Navrhovatel novely se inspiroval judikaturou Nejvyššího správního soudu, z jehož přezkumné činnosti vyplývá, že významná část daňových sporů končí ve prospěch poplatníků zrušením dodatečného platebního výměru. Zákonný odklad vykonatelnosti se proto jeví jako logická reakce zákonodárce - daňový poplatník se považuje za řádného až do doby, kdy je prokázán opak. A není důvod, aby tomu bylo v řízeních před finančními orgány státu jinak.
Potvrzení o bezdlužnosti
Navrhovaná úprava zákona o správě daní reaguje také na mezeru ohledně možnosti získání potvrzení o bezdlužnosti. V případech, kdy správce daně povolil posečkání s daní, nebo její splátky. V praxi totiž někteří správci daně odmítají poplatníkům, jichž se týká posečkání s daní, nebo její splátky, vystavit potvrzení o jejich bezdlužnosti. Ačkoli platí, že pokud správce daně povolí daňovému subjektu posečkání s platbou daně, nebo její splácení, pak tímto rozhodnutím změnil datum splatnosti.
Rozhodnutí o posunu splatnosti daně by se proto mělo logicky projevit i v situaci, kdy daňový subjekt žádá správce daně o vystavení potvrzení o bezdlužnosti. Dle nové právní úpravy doba, po niž daňový subjekt plní podmínky správce daně uložené v rozhodnutí o posečkání, se tato skutečnost zohlední při vystavení potvrzení o bezdlužnosti. Daňovým subjektům, které se ocitly v takové situaci, odpadnou v případě přijetí novely některá faktická omezení jejich podnikatelských aktivit, zejména při jednání o úvěru nebo při uzavírání kontraktů s obchodními partnery.
Zdařilý legislativní počin
Návrh novely zákona o správě daní lze hodnotit jako zdařilý legislativní počin, reflektující současný neuspokojivý stav procesní úpravy daňového řízení. Navržené změny jsou zaměřené prakticky a odpovídají dlouhodobé potřebě daňových subjektů, kterou je vyšší transparentnost a přezkoumatelnost rozhodnutí správců daní včetně požadavku na jejich vzájemnou vnitřní provázanost. Pokud bude novela zákona o správě daní schválena a stane se součástí právního řádu, bude tím posílena pozice daňového subjektu v řízení před orgány daňové správy. A v důsledku toho se také zlepší podmínky pro rozvoj podnikatelských aktivit v České republice.
Situace
Poslanecká sněmovna v současné době projednává návrh novely zákona č. 337/1992 Sb. o správě a daní a poplatků.
Návrh novely je veden snahou reagovat na některé nedostatky platné právní úpravy, které mohou narušovat vztahy mezi správci daně a daňovými subjekty.
Mezi hlavní cíle novely patří zlepšení podnikatelského prostředí v ČR.
Souvislosti
Z hlediska postavení daňového poplatníka je podstatnou změnou povinnost připojit ke každému rozhodnutí (až na výjimky) kromě výroku a poučení o opravném prostředku také odůvodnění.
Cílem novely je změna koncepce vykonatelnosti.
Odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru bude mít napříště odkladný účinek.
Navrhovaná úprava zákona o správě daní reaguje také na mezeru ohledně možnosti získání potvrzení o bezdlužnosti.
Navržené změny jsou zaměřené prakticky.
Odpovídají dlouhodobé potřebě daňových subjektů, kterou je vyšší transparentnost a přezkoumatelnost rozhodnutí správců daní včetně požadavku na jejich vzájemnou vnitřní provázanost.
