Olympionik a uznávaný bankéř zkouší vyhledávat zaměstnance
Reprezentovat Českou republiku na olympiádě, vyhrát Jizerskou padesátku, poté udělat kariéru v investičním bankovnictví v New Yorku a Londýně, rozjíždět v Londýně firmu na hledání zaměstnanců, spoluvlastnit v Česku továrnu na špičkové kytary a připravovat restrukturalizaci velkého tuzemského podniku. To stihl kromě největšího Čecha Járy Cimrmana během pouhých dvanácti let zřejmě jediný člověk - Ondřej Valenta (32).
Docela nuda.
Otec ho doma v Letohradu v podhůří Orlických hor od raného věku často brával s sebou na lyže. Ondřej chtěl v běžeckém lyžování vyniknout a dostat se na špičku, ve čtrnácti letech proto nastoupil na internát Střediska vrcholového sportu ve Vrchlabí. „Byl hodně uzavřený a přemýšlivý, s nikým se moc nebavil, žil ve svém vlastním světě,“ vzpomíná na začátky Valentovy kariéry jeho dlouholetý trenér Aleš Suk. Kvůli nechuti komunikovat s okolím a podřídit se skupinovému tréninku si mladý reprezentant vytvořil vlastní počítačový program, který podle mnoha parametrů počítal doporučené denní zátěže. „Je to program, který ve středisku používáme dodnes,“ dodává trenér. Život v ghettu vrcholového sportu a přibývající úspěchy (už jako junior sbíral medaile na šampionátech dospělých) dovedly Ondřeje Valentu k poznání, že sportu nechce obětovat celý život. „Život vrcholových sportovců se skládá z tréninků, čekání na jídlo a koukání na televizi. Jsou příliš unavení, než aby volný čas trávili jinak. Viděl jsem okolo sebe hodně lidí, kteří už ani nevěděli, co jiného v životě dělat. Tak jsem skončit nechtěl,“ vysvětluje důvody, proč po triumfu na Jizerské 50 v roce 1993 a účasti na olympiádě v Lillehammeru o rok později pověsil sportovní kariéru na hřebík. Rozhodnutí odjet studovat do zahraničí mu usnadnila nemoc, virus EB způsobující chronickou únavu a ztrátu imunity.
Anglicky za tři měsíce.
Účast na olympiádě otevřela Valentovi cestu k získání stipendia na amerických univerzitách – konkrétně na University of Colorado v Boulderu. Věc ale měla háček, neuměl téměř vůbec anglicky. Nakonec se mu podařilo během čtvrt roku angličtinu zvládnout. Prošel vstupními testy a na podzim 1995 začal se studiem financí. „Opět prokázal svou buldočí povahu. V současnosti lidé jazykové zkoušky skládají již v Česku, Ondřej se rozhodl odjet do USA bez jazykového vybavení a tam se během krátké doby jazyk naučit,“ komentuje další Valentovu životní etapu trenér Suk. „Myslel jsem si v té době, že se po skončení školy vrátím do Česka a budu zde pracovat v investičním bankovnictví. Moji profesoři ale byli proti, doporučovali mi, ať to zkusím u renomovaných bank na Wall Street. Po několika návštěvách doma a kvůli rozčarování z některých lidí, kteří v tady na počátku druhé poloviny devadesátých let bankéřský stav reprezentovali, jsem se rozhodl zůstat v zahraničí,“ vysvětluje Valenta. Touha najít si zajímavou práci u některé z desítky největších bank na Wall Street společně se studiem a s faktem, že ani v USA nepřestal Valenta s lyžováním a reprezentoval v této disciplíně školu na univerzitních šampionátech, bylo příčinou několika velmi hektických měsíců jeho života. „V pondělí jsem býval ve škole, v úterý jsem letěl do New Yorku na pohovory s potenciálními zaměstnavateli, ve čtvrtek jsem se vrátil a v pátek cestoval na víkendové závody. Bylo to bláznivé období a nikdo okolo mne netušil, že si odskakuji do New Yorku,“ vzpomíná. Přes toto vytížení zvládl čtyřleté studium ukončit o rok dříve s průměrem 3,98 (maximem je v USA 4,00). Na pozici analytika v New Yorku ho nakonec přijalo několik významných institucí. Vybral si investiční banku Salamon Smith Barney, patřící do skupiny Citigroup.
Návrat do Evropy.
Valentovo působení na Wall Street trvalo jenom dva roky. Zamiloval se do české běžkyně Lucie Hanušové, která v té době ve Státech studovala. O Vánocích 1998 se vzali, o čtrnáct dní později ale novomanželka ve Skalistých horách tragicky zahynula při nehodě sněžného skútru. Valenta proto o rok později využil nabídky na přesun do Londýna. Pro Salamon Smith Barney poté pracoval ještě půl roku v Tokiu a ve firemní hierarchii to dotáhl až na pozici senior associate, stupínek pod viceprezidenta. Před rokem se ale rozhodl banku opustit. „Šlo mi hlavně o získání kontroly nad vlastním životem. Sedm let jsem pracoval v průměru patnáct hodin denně šest dní v týdnu. Chtěl jsem zkusit dělat zásadní rozhodnutí sám. V organizaci jako Citigroup bych musel šplhat korporátním žebříčkem ještě pět let, než bych se na takovou pozici dostal,“ říká.
Volá Londýn.
Loni na podzim založil v Londýně společně s britským podnikatelem Hamishem Fultonem firmu EU Professionals. „Zabýváme se vyhledáváním zaměstnanců pro veliké banky v Londýně. Jsou tam stovky volných míst, většinou juniorských, pro lidi se dvěma třemi roky zkušeností v podobných pozicích jinde v Evropě,“ představuje svůj nový projekt. „Zaměřili jseme se hlavně na nové členské země EU, protože kandidáti odsud jsou velice motivovaní. Ale už jsme docela dobře zapsaní třeba ve Španělsku nebo Francii,“ dodává Valenta. Obchodního konceptu, založeného na využití potenciálu nových trhů EU, frenšízách a jednotné databázi uchazečů pro všechny pobočky, si už všimly i Financial Times. „Začátky byly těžké a někdy jsem se i těšil, že když to nevyjde, zavřeme to, a já budu moci v klidu přesídlit do Prahy a věnovat se svým dalším aktivitám. Zatím se ale všechno vyvíjí lépe, než jsme čekali. Snad nám to umožní najmout brzy profesionální management a já budu moci do Prahy odjet,“ plánuje lovec mozků.
Kamarádovy kytary.
Vedle londýnských EU Professionals se Valenta pustil do podnikání také v Česku. Koupil podíl ve firmě BSG Musical Instruments vyrábějící na zakázku akustické kytary. „Firma patřila mému kamarádovi z dětství, před lety jsem mu pomáhal s jejím startem a také průnikem do Británie či USA. Loni v létě se ale dostal do sporu se svým společníkem a já se rozhodl do firmy kapitálově vstoupit a situaci tím vyřešit,“ představuje svůj další projekt.
Ani tím ale jeho aktivity nekončí. „Pracuji občas jako finanční poradce pro firmy v Londýně i v Česku,“ říká neurčitě. „Pomáhal mi v roce 2003 připravit projekt manažerského odkupu investiční divize společnosti Citigroup. Nakonec to sice nevyšlo, ve Valentovi jsem ale poznal člověka, o kterém vím, že mu lze stoprocentně důvěřovat,“ tvrdí Tomáš Strnad, někdejší ředitel Citigroup Asset Management v Praze a dnes spolumajitel finančně poradenské firmy Glisco.
Koně, ultralight a happy end.
„Vidím se jako majitel nebo poradce několika firem, rozjížděč nových projektů většinu času pobývající v Česku,“ odpovídá Valenta na klasickou otázku personalistů „Co plánujete za tři roky?“ Svůj záměr vrátit se do vlasti myslí vážně. V Českém ráji koupil usedlost, polosamotu, kde chce chodit ráno se svým výmarským ohařem běhat, chovat koně, létat na ultralightu a věnovat se rodině. Skoro pohádkový příběh o mezinárodní kariéře někdejšího vrcholového sportovce totiž zatím končí happy endem. V létě bude mít Ondřej Valenta svatbu. Jeho vyvolenou je Klára Suková. Shoda jejího příjmení se jménem trenéra, který dovedl Valentu na olympiádu a je prý jedním z nejdůležitějších lidí v jeho životě, není náhodná. Budoucí Valentova manželka je jeho neteří. V Londýně Klára dokončuje studium na vysoké škole. „Už mám pro ni vymyšlený unikátní obchodní model firmy z oblasti cestovního ruchu. Mé budoucí ženě se ale zatím začít podnikat moc nechce, což se jí někdy ani nedivím,“ směje se Valenta a je na něm vidět, že se na návrat do Česka a na další etapu svého života opravdu těší.
