Stala se velmocí, pomoc s řešením dluhů teď nabízí i Evropě. Má k tomu své důvody – chce si udržet dosavadní tempo růstu.
V roce 2002 poskytl Mezinárodní měnový fond (MMF) Brazílii úvěr 30 miliard dolarů na podporu ekonomiky zasažené ztrátou důvěry investorů. Ti se obávali, že prezidentem bude zvolen levicový kandidát, což se skutečně stalo. Luizi Ináciovi „Lulovi“ da Silva se však podařilo skloubit sociální programy se striktní hospodářskou politikou, a teď je to Brazílie, kdo nabízí pomoc při řešení dluhové krize eurozóny. Sotva si lze představit lepší ilustraci rozvoje, kterého největší latinskoamerická mocnost v posledních letech dosáhla, a sebevědomí, jehož díky tomu nabyla. Dnes je to jedna z nových hospodářských velmocí a logicky vytyčuje nárok na obsazení odpovídajícího místa na mezinárodní scéně. Ale i ona začíná mít problémy – růst se zpomalil, zvyšuje se inflace a projevuje se nespokojenost.
Skoro zázrak
Brazilská ekonomika rostla od roku 2003 v průměru o čtyři procenta ročně, bylo vytvořeno 17 milionů pracovních míst, nezaměstnanost klesla z 10,5 na šest procent a 29 milionů lidí se vymanilo z chudoby a stalo se součástí střední třídy, v níž je už teď sto milionů lidí – polovina obyvatelstva. Ve světových médiích se už několik let objevuje termín „brazilský hospodářský zázrak“.
Ještě vloni dosáhla brazilská ekonomika růstu přímo „asijského“ – 7,5 procenta, a to za situace, kdy se svět naplno potácel v hluboké krizi. Tu tedy Brazílie, stejně jako další členové skupiny dynamicky se rozvíjejících zemí, pro niž se vžil akronym BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika), zvládla nepoměrně lépe než vyspělé státy. Ani mezi zeměmi BRICS si nevedla špatně. Přírůstek HDP měla jen o něco nižší než Čína a Indie, a o hodně vyšší než zbytek skupiny.
Vývoj letošního roku nicméně ukazuje, že ani jihoamerická velmoc není proti dopadům globálních finančních a ekonomických problémů imunní. Původně sice počítala s růstem HDP „jen“ 4,5 procenta, ten však již několikrát revidovala. Naposledy ho brazilská centrální banka upravila na 3,5 procenta, ale například banka Crédit Suisse očekává ještě nižší růst: 2,9 procenta. Výhled upravila z několika důvodů – průmyslová výroba se začíná zadrhávat kvůli tvrdé konkurenci asijských výrobků (hlavně automobilů a textilu), problémy jsou i s vývozem některých surovin a potravin (železná ruda, ropa, sója, cukr, maso apod.), které se na něm přitom podílejí z více než poloviny.
Strašák inflace
Nová prezidentka Dilma Rousseffová, vzděláním ekonomka, která letos v lednu vystřídala velmi populárního Luize Inácia Lulu da Silvu, v zářijovém projevu na zasedání Valného shromáždění OSN řekla, že Brazílie je na tom sice hospodářsky dobře, ale že její schopnost odolávat vnější krizi není neomezená.
Problémem se stává inflace. Momentální meziroční index 7,3 procenta je nejvyšší za posledních šest let a výrazně převyšuje strop, který centrální banka původně pro tento ukazatel stanovila. Počítala se 4,5 procenty, ale pod tuto laťku se letos země nedostane a pro příští rok ministr financí Guido Mantega předpokládá „méně než 6,5 procenta“.
Inflační spirála, kterou si země prošla v 80. a na začátku 90. let, kdy byly meziroční přírůstky troj- až čtyřciferné (934 procent v roce 1988, 1800 procent o dva roky později, 2215 procent v roce 1993), je pro Brazílii velký strašák. I Rousseffová, označená americkým časopisem Forbes za třetí nejmocnější ženu světa po Angele Merkelové a Hillary Clintonové, si tak už v prvních měsících svého mandátu vytkla cíl udržet inflaci na uzdě. Centrální banka pětkrát zvýšila základní úrokovou sazbu, která od ledna do července stoupla z 10,75 až na 12,5 procenta. To sice vedlo ke zvýšenému přílivu kapitálu, ale také k posílení realu s příslušnými nepříznivými dopady na zahraniční obchod.
Nežádoucím důsledkem bylo i zpomalení hospodářského růstu. V reakci na to banka v posledních dvou měsících sazbu zase dvakrát snížila – teď je 11,5 procenta. Argumentovala i „výrazným zhoršením vyhlídek na mezinárodní scéně“ a zároveň uvedla, že nová úprava je v souladu s cíli v oblasti inflace.
Nežádoucí restrikce
Brazílie přišla s první nabídkou na pomoc eurozóně (buď přes MMF, nebo přímým nákupem evropských dluhů) už v září. Nabídka ministra Mantegy vyslovená na setkání s partnery z BRICS v New Yorku nakonec zapadla. Partneři se k ní postavili vlažně a v Mezinárodním měnovém fondu se setkala s odmítavým postojem: především Spojené státy tehdy tvrdily, že je akceschopnost fondu dostatečná.
Vláda v Brasilii nicméně dobře ví, jaké důsledky by pro tuto latinskoamerickou zemi mělo další zhoršení situace v eurozóně. Kromě dalšího omezení vývozu, byť ten se na tvorbě HDP podílí jen 13 procenty, se obává odlivu kapitálu a snížení objemu přímých zahraničních investic. Krizí skřípnuté nadnárodní společnosti by si mohly náhle stáhnout dividendy z Brazílie do mateřských podniků, přehodnotit by mohly i své plány investic. Přímé zahraniční investice jsou přitom jedním z motorů brazilské ekonomiky – za posledních deset let dosáhly 400 miliard dolarů, letos by to mělo být 60 miliard.
Restriktivní opatření, jimiž se Evropa snaží krizi zmírňovat a řešit, proto v Brazílii nenacházejí pochopení. Rousseffová je neváhala označit přímo za „fatální omyl“. „Víme, že recesivní procesy nikdy žádnou zemi z krize a nezaměstnanosti nevyvedly. My jsme posílili svou schopnost odolávat krizi stimulací našich vnitřních trhů, sociálním začleňováním obyvatel a vytvářením pracovních míst,“ prohlásila nedávno – jménem Brazílie i dalších zemí BRICS – na schůzce s nejvyššími představiteli Indie a JAR.
Prezidentka se ostatně snaží tyto brazilské zkušenosti prodat. Už se dala slyšet, že její země – a BRICS vůbec – by měly mít na rozhodování o řešení globálních problémů větší podíl. Přinejmenším takový, který by odpovídal „jejich váze“ ve světové ekonomice. „Dokázali jsme, že fiskálně odpovědnou politiku lze velmi dobře sloučit se spravedlivějším rozdělováním bohatství a opatřeními pro začleňování sociálně slabších skupin obyvatelstva. Toto poselství se musí odrazit v nynější reformě Mezinárodního měnového fondu a Světové banky,“ prohlásila na zmíněném setkání.
Výdaje pod kontrolu
Ministr Mantega věští na příští dva roky hospodářský růst „v průměru nad pět procent, pokud se krize neprohloubí“. Argumentuje tím, že základem brazilského růstu je obrovský a dynamický vnitřní trh, který se na tvorbě HDP podílí 60 procenty. Vláda ovšem musí řešit hlavolam, jak udržet spotřebu, vytvářet pracovní místa, zachovat sociální programy a současně nepřipustit zvýšenou inflaci a nepustit výdaje z řetězu.
Skloubit tyto požadavky nebude jednoduché. Tlak na výdaje je obrovský, 16 milionů Brazilců stále žije v extrémní bídě s příjmem pod 70 realů (asi 740 Kč) měsíčně, a jsou tu i další problémy, které by si zasloužily okamžitá řešení. Například zlepšení zdravotní péče, omezení násilí a vymýcení korupce.
Prezidentka Rousseffová se i tady snaží přesvědčit veřejnost, že to se sliby myslí vážně. Od začátku roku se rozloučila se šesti ministry, většinou kvůli podezření z korupce, zpronevěry veřejných fondů či nepořádku na jejich úřadech. Odstoupit museli mimo jiné i její nejbližší poradce Antônio Palocci, byť kvůli údajným prohřeškům z minulosti, a ministr sportu Orlando Silva, jehož resort je kvůli blížícím se velkým mezinárodním sportovním událostem v Brazílii (MS v kopané a olympiádě) nyní v centru pozornosti.
Podporu veřejnosti vláda potřebuje. Teď se připravuje na jednání o mzdách pro příští rok, které vzhledem k více než sedmiprocentní inflaci nebude jednoduché. Ve veřejném sektoru pracuje přes deset milionů lidí a státní kase by se další výdaje zrovna nehodily. Že porostou, je však téměř jisté. Už v říjnu po tři týdny stávkovali bankovní zaměstnanci a nakonec si vydobyli zvýšení o devět procent. Další konflikty hrozí v soudnictví, v policii, větší peníze chtějí i zaměstnanci ropného průmyslu, stavbaři a další.
Šance na dvojnásobek
V zásadě se ale Brazilci patrně necítí příliš ohroženi. Nedávný průzkum pro časopis Época ukázal, že jsou v pohledu na budoucnost optimističtější než kdy dřív. Plných 70 procent věří, že jejich děti se budou mít lépe než oni. Nezaměstnanost, která pro ně byla v roce 1998 největším zdrojem starostí, klesla teď v tomto žebříčku až na páté místo. Na nejvyšším je nyní zdravotní péče a za ní zajištění bezpečnosti a drogy. Zaměstnanost, platy a životní náklady se odsunuly až na další místa.
Rostoucí důvěru v ekonomiku posiluje významný objev velkých ložisek ropy na mořském dně v brazilských vodách v roce 2007 asi 180 kilometrů od Ria. Surovina je pod vrstvou soli v hloubce od 2000 metrů a podle odhadů jde o ekvivalent 8,3 miliardy barelů ropy. Před tímto objevem hovořila státní společnost Petrobras o ověřených rezervách 12,9 miliardy barelů.
Před dvěma lety těžila Brazílie denně dva miliony barelů, letos by to mělo být 2,43 milionu, ovšem v roce 2020 by to mělo být už pět milionů. Teď se vyváží denně asi 570 000 barelů a na loňském vývozu v celkové hodnotě 202 miliardy dolarů se ropa podílela asi deseti procenty. Po zahájení těžby z nových ložisek by se ovšem vývozu otevřely nové perspektivy.
Sázka na hry
Příjemná očekávání jsou spojena také s pořádáním fotbalového mistrovství světa a olympiády. Na obě události se nepochybně Brazilci těší, MS ve fotbale bude v roce 2014, olympiáda o dva roky později.
S pořádáním těchto dvou akcí je čekají nemalé investice. Fotbalové mistrovství má včetně všech souvisejících projektů podle oficiálních údajů přijít na 13 miliard dolarů (v Jihoafrické republice to loni byly čtyři miliardy), ale Rousseffová mluvila už v březnu o 18 miliardách a některé soukromé údaje jsou ještě mnohem vyšší. V každém případě půjde o nejdražší šampionát v dějinách.
Rekonstrukce starých a výstavba nových stadionů, letišť, spojnic a další infrastruktury s sebou ovšem nese velké riziko korupce a rozhazování veřejných prostředků. Už teď se vyšetřuje kolem 80 podezřelých případů. Jako memento visí nad oběma sportovními podniky Panamerické hry v Riu de Janeiro v roce 2007 – jejich náklady údajně převýšily původní plán desetinásobně.
Mezi projekty, které vzbuzují velké debaty, je například nadzemní jednokolejná vlaková dráha v Manausu za skoro půldruhé miliardy realů nebo rozšíření letiště Guarulhos v São Paulu. Náklady na rekonstrukci starých a výstavbu nových fotbalových stadionů odhadla předloni brazilská fotbalová federace na 2,2 miliardy realů (cca 23 mld. Kč), dnes to vláda vidí na více než trojnásobek. U slavného stadionu Maracaná, kde se bude hrát finále, vzrostl rozpočet na 860 milionů realů (9 mld. Kč), dvojnásobek toho, co se plánovalo před dvěma lety.
Brazílie má mnoho důvodů se starat, aby Evropa nespadla do ještě větší krize. Oba zmíněné sportovní podniky i chystaná těžba ropy budou vyžadovat velké investice – omezení jejich přílivu ze zahraničí v případě, že se problémy evropských zemí ještě prohloubí, by teď dalšímu rozvoji úspěšně se vyvíjející země rozhodně nepomohlo.
