Letos poprvé výrazně zabodovali ředitelé s cizím pasem
Na počátku devadesátých let minulého století končily v našich podnicích sadu svých pětiletek soudruzi ředitelé. Na jejich místa se usadili kapitáni českého průmyslu a lodivodi českých bank. V druhé polovině devadesátých let česká cesta bodrých českých šéfů skončila. Již první ročník ankety Manažer roku 1999 týdeníku EURO ukázal, že po jménech jako Soudek, Stehlík, Maroušek, Junek, Pastrňák, Zbožínek, Klapal, Salzmann či Tesař neštěkne ani pes. I ten policejní jen výjimečně.
Na konci devadesátých let a na přelomu století byli v kursu manažeři v podnicích zprivatizovaných zahraničním kapitálem (jako například Vratislav Kulhánek ve Škodě Auto) a manažeři resuscitátoři (třeba Václav Novák ve Vítkovicích a Martin Roman ve Škodě Plzeň). Střídání bossů a idolů ale stále pokračuje. Letošní výsledky Manažera roku týdeníku EURO přesvědčivě ukazují, že v naší republice není vítán jen zahraniční kapitál, ale i zahraniční kapitáni. Putujeme stále západním směrem. Vítězný Jack Stack, generální ředitel České spořitelny, a bronzový Terrence Valeski, generální ředitel Eurotelu, to demonstrují velmi přesvědčivě. Navíc připočtěme, že druhou příčku sebral manažerům soukromých firem státní úředník. Stříbrnou medaili totiž získal Martin Jahn z agentury Czech Invest, lákající do Česka zahraniční investory.
Mezi ostatními nominovanými manažery najdeme ještě čtyři další cizince, působící v Česku. Jsou to Alexis Juan (Komerční banka), Alexander Tolstoy (Český Mobil), Antonio Pasquale (Karlovarské minerální vody) a Anthony James Denny (AAA Auto Praha).
Před čtrnácti dny byla ukončena jednání o vstupu České republiky do Evropské unie a brzy již bude naše společnost moci začít stříhat metr a zapomenout na další hranice. Firmy podnikající v Česku se do západních struktur dokonce již zařadily. A nejde jen o jejich zprivatizování západním kapitálem, o jejich exportní orientaci na Evropskou unii či o personální obsazení jejich představenstev. Nyní je možné říct, že práce a styl západních manažerů je v České republice oceňována a dávána za vzor.
Pro zdravý vztah s touto částí světa je však nutné ještě něco dalšího. Na západ by od nás neměly směřovat pouze sociální případy a zde špatně placená špičkově kvalifikovaná pracovní síla (například vědci a lékaři). Stejným směrem by se měli vydat čeští manažeři a obsazovat křesla v ústředích velkých koncernů. Pár příkladů by se ostatně už našlo. Jan Mühlfeit byl letos v srpnu jmenován do funkce viceprezidenta firmy Microsoft pro Evropu, Blízký východ a Afriku, rovněž v srpnu 2002 Radomír Sabela ředitelem pro střední a východní Evropu společnosti Philips Medical Systems se sídlem v Hamburku a o měsíc později se stal Petr Šmída ředitelem kvality v GE Consumer Finance v USA.
Je pravděpodobné, že i dnešní vítězové za pár let vyjdou z módy. Možná se na některé z nich budeme dívat skrz prsty. Jistě ne všechno jim v jejich manažerské kariéře vyjde, nebudou dělat pouze dobrá rozhodnutí. Ale cesta na západ nepřipomíná jen nadšení sametové revoluce a následná politická rozhodnutí, jako byl třeba vstup do Severoatlantické aliance a v jistém horizontu bude i vstup do Evropské unie. Na západ šli v Novém světě i osadníci ze starého kontinentu. A tato cesta, plná dobrodružství, nebezpečí, vidiny štěstí a úspěchu, skončila pro mnohé předčasně.
Mnozí často přežili proto, že nepřežili jiní. Nejdřív bylo třeba vytlačit Indiány a potom s puškou hájit své vykolíkované území. Neoptimistické poučení zní, že kdo měl obyčejné lidské skrupule, na západ nedošel. Podobně i mnozí úspěšní manažeři a podnikatelé uplynulých třinácti let budou mít černé svědomí a jejich zlatý poklad bude mít pachuť indiánské krve.
Po třech generacích se však staré hříchy zapomínají. Jen rodinné bohatství zůstává. A tak třeba vážené americké klany současnosti začaly svoji cestu v černém obchodě s alkoholem za prohibice. Nejinak tomu bude i v České republice a jen pár intelektuálů bude připomínat Balzakovo, že za každým velkým bohatstvím je zločin.
Toto obecné pravidlo bohatství, může mít - a jistě má - výjimky. A čím budeme dál na západ, tím více výjimek bude. Již dnes můžeme potkat manažery, kteří se rozhodli hrát slušně a na základě toho se i chovají. A právě civilizované chování, které kromě imperativu maximalizovat zisk investorů nese i závazek sociálně a ekologicky odpovědného chování, by měli západní manažeři v Česku prosazovat.
