Poslední císař Pchu Ji vyměňoval umělecké předměty s poddanými za hotovost, mnohokrát některé použil jako zástavu v bance. Po jeho odchodu z pekingského Zakázaného města obsahoval seznam artefaktů, kterými někoho obdaroval, mimo jiné na dvě stě maleb a tisíc svitků z období dynastie Tchang (618–907).
Se sbírkou ze Zakázaného města může i přes její pohnutý osud svým rozsahem soupeřit pouze Britské muzeum v Londýně, Metropolitan Museum of Art v New Yorku nebo pařížský Louvre. V současné době je zlomek kolekce, od 60. let uložené na Tchaj-wanu, k vidění v Altes Museum v Berlíně. V poválečné historii jde teprve o druhou výstavu exponátů ze Zakázaného města v Evropě.
Hůl na učitelku
Původ sbírky sahá až k dynastii Sung, která v Číně vládla v období 960 až 1279. Kolekce byla předávána z jedné císařské dynastie na druhou jako jeden ze symbolů moci či mandátu nebes, kterým se čínští císaři zaštiťovali. O její rozsah se postarali hlavně císařští úředníci, kteří se ve snaze zavděčit se panovníkovi předháněli ve shánění vzácných předmětů. V pozdějších letech se sbírka rozrůstala také o nejlepší skvosty z císařských manufaktur.
Rozkvět drahocenné sbírky trval až do konce panování poslední čínské dynastie Čching (1644-1911). První těžkou ránu jí zasadilo Boxerské povstání, které proběhlo na konci 19. století. Cizí armády tehdy obléhaly Peking a jejich pozornosti samozřejmě neunikly ani umělecké skvosty v Zakázaném městě. Například jeden z britských generálů odnesl z císařského paláce vzácnou malbu. Ke své smůle se domníval, že nefritová hůl, na níž byla malba namotána, musí mít vysokou hodnotu, když je zabalena do tak kvalitního materiálu. Malbu, kterou nepokládal za vzácnou, později prodal za deset liber. Dílo nazvané Pokání učitelky v paláci od Ku Kchaj-č z východní dynastie Ťin (317–420) nyní patří k pokladům Britského muzea. Tento skvost zdaleka není jediným ze Zakázaného města, který doputoval do Evropy.
Zmenšení kolekce ale neměli na svědomí jen cizinci. Nejvíce artefaktů se ztratilo během vlády posledního císaře Pchu Jiho. Díla, která vyměňoval za hotovost a používal jako zástavu v bance, jsou dnes roztroušená po světě, hlavně ve Spojených státech, Japonsku a Kanadě.
Velké stěhování
Poprvé měli obyčejní Číňané příležitost vidět vybrané umělecké předměty ze Zakázaného města v roce 1925. O pět let později propukla čínsko-japonská krize a cenné sbírky bylo nutné převézt do bezpečí. Dva tisíce beden porcelánu, devět tisíc maleb a svitků, přes dva tisíce bronzových děl a další stovky krabic putovaly nejprve do Šanghaje, později do Nankingu. Když o šest let později vtrhli Japonci do Mandžuska, přesunul se poklad dále do čínského vnitrozemí. Ani tam ale nezůstal nadlouho.
Po druhé světové válce se rozhořela občanská válka mezi komunisty a Čankajškem vedenou nacionalistickou stranou Kuomintang. Čankajšek rozhodl, že část nejcennějších předmětů bude převezena na Tchaj-wan, kde v roce 1950 založil Čínskou republiku. Pro vědce, kteří se o sbírky během putování starali, to byly bolestivé chvilky - věděli, že méně hodnotné věci musejí zanechat na pevnině. Nejsložitější byl prý výběr oficiálních dokumentů, z původních tří tisíc krabic totiž mohli na ostrov převézt pouze dvě stě.
Díky Čankajškovu rozhodnutí se podstatná část pokladů čínských císařů uchovala do současnosti. V komunistické Číně by s největší pravděpodobností nepřežily Maovou Kulturní revoluci. V roce 1965 bylo v Tchaj-peji otevřeno Palácové muzeum, ve kterém jsou umělecké předměty uloženy.
I když je v muzeu uchována jen zhruba čtvrtina původního pokladu, dosahují dnes exponáty počtu šesti set tisíc kusů a jejich množství se díky donátorům nadále zvyšuje. Jsou každé tři měsíce obměňovány, protože nemohou být pro svůj počet nikdy vystaveny najednou. Sbírky obsahují výjimečné keramické a porcelánové nádoby, šperky, předměty z nefritu, malby, buddhistické rukopisy, bronzové předměty, vzácné kaligrafie, emaily, laky a další skvosty. Nejstarší díla se datují z doby až 6000 let před Kristem.
Politická událost
Vedení komunistické Číny by samozřejmě stálo o navrácení pokladů, Tchaj-wan s něčím takovým ale nepočítá. Uspořádat výstavu v zahraničí je tak v podstatě politická záležitost. Pokud o to má některá země zájem, musí legislativně zaručit, že se umělecké předměty v bezpečí vrátí „domů“ na Tchaj-wan.
Evropané mohli poprvé vidět zlomek předmětů ze Zakázaného města v roce 1998 na výstavě v Paříži. Tehdy se za bezpečí sbírek zaručily společně Spojené státy a Francie. Příprava aktuální výstavy v Berlíně trvala přibližně deset let. Německá vláda přijala zvláštní zákon a nechala sbírky pojistit na půl miliardy eur. Osmnáct letadel dopravilo z Palácového muzea do Berlína čtyři sta uměleckých děl: malby, kaligrafické práce a textilie, keramické, bronzové a další artefakty a několik vzácných tisků.
POKLADY SYNŮ NEBES
Altes Museum, Bodenstrasse, Berlín
otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin
vstupné: 3 eura, katalog k výstavě: 26 eur
V Berlíně bude výstava k vidění do 12. října, od 21. listopadu do 15. února 2004 v Bonnu.
