Josef Tošovský se definitivně odepsal
„Vypil jsem sedmičku vína a celý rozhovor s tebou se mi snad jen zdá,“ uzavřel kamarád diskusi nad neuvěřitelnou zprávou, že Rusko nominuje Josefa Tošovského na funkci ředitele Mezinárodního měnového fondu (MMF). Bylo úterý pozdě večer, zpráva ještě nebyla ověřená, a ani já si v první chvíli nebyl jistý, zda poslouchám Radiožurnál nebo Rádio Jerevan. Druhý den ji potvrdilo nejen ruské ministerstvo financí, ale i sám Tošovský. Tento jindy tak mlčenlivý bankéř se dmul pýchou, když se hlásil ke své kandidatuře. Už byla středa, vínem ani Arménií to tedy nebylo.
„Sféry vlivu“ v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance jsou přitom určeny velmi jasně. Ředitele první instituce vybírá Evropa, šéfa druhé nominují Spojené státy americké. Evropská unie se shodla, že novým prvním mužem MMF má být francouzský socialista Dominque Strauss-Kahn. Jeho kandidaturu vzhledem k rozdělení funkcí podporují i USA. Rusko svým krokem zjevně pokračuje v širokospektrálním úsilím posilovat svoji pozici v globálním měřítku. Kam spadá i znárodňování energetických zdrojů, zapichování ruské vlajky na dno Severního ledového oceánu a přelety ruských strategických bombardérů nad severním Atlantikem.
Nominací Josefa Tošovského Kreml oznamuje, že hodlá mluvit i do obsazování nejvyšších postů v důležitých nadnárodních institucích. Proč si Rusko nevybralo ruského, ale českého kandidáta? Proč tuto kandidaturu předem nekonzultovalo s českou vládou? Proč si vybralo právě Tošovského, mají ho snad Rusové na nějaké nitce z minulosti? O odpovědích lze jen spekulovat a zřejmě ani nejsou důležité. Podstatné je, že Rusko se v další oblasti hlásí o slovo. A také, že Josef Tošovský tuto kandidaturu přijal.
Bývalému guvernérovi České národní banky, který krátkou dobu byl dokonce předsedou české vlády, přece muselo být jasné, že by neměl takovýto krok učinit bez konzultací s českou politickou reprezentací. A i vzhledem k nedávnému skandálu kvůli jeho spolupráci s StB mohl očekávat, jaká bude odpověď Prahy. „Josef Tošovský není kandidátem České republiky. Česká republika podporuje společného kandidáta Evropské unie Dominiqua Strausse-Kahna,“ prohlásil okamžitě premiér Mirek Topolánek.
Rychlé vyjádření „Ostravaka“ bylo tentokrát zcela na místě. V první řadě nejde o to, s kým a jak spolupracoval Josef Tošovský před rokem 1989. A dokonce v této souvislosti není ani tak důležité, jak zásadně pod jeho vedením selhal v České republice bankovní dohled. Stovky miliard sanací do celého bankovního sektoru či konkrétní podivný způsob řešení potíží Agrobanky (její znárodnění a poté darování americkému koncernu General Electric) jsou totiž méně zásadním proviněním Josefa Tošovského, než jeho odmítnutí svědčit ve prospěch České republiky v arbitrážním sporu s Nomurou. Bývalý guvernér centrální banky a předseda vlády necítil povinnost hájit svou zemi před mezinárodním arbitrážním tribunálem, a navíc v kauze, pod kterou se sám výrazně podepsal.
Ať už byla motivace Josefa Tošovského nejít svědčit jakákoli - kvůli obavě, aby se sám nedostal do problémů, či vidině nějakého zisku -, z hlediska České republiky se definitivně odepsal. Již nikdy příště by o něm neměla Česká republika uvažovat jako o svém reprezentantovi do nějaké funkce, protože prokázal, že její zájmy nehodlá bránit.
Šance Moskvy a Josefa Tošovského dostat se do této prestižní funkce jsou velmi malé. Tak malé, že se snad ani nemá cenu ptát, zda by Tošovský v případném střetu hájil české nebo ruské zájmy. Stejně by žádná odpověď z Basileje nepřišla… Po tomto výstřelku je také zřejmé, že Tošovský nepočítá s tím, že by se ze Švýcarska vrátil do Česka. Ve své kariéře bankéře bude asi muset pokračovat v Rusku.
Každá země by chtěla mít svého občana ve vedení Mezinárodního měnového fondu. Geopolitická realita však ukazuje, že jen málokterá země na tuto pozici může reálně pomýšlet. Česká republika do tohoto klubu zatím spíše nepatří. A vzhledem k člověku, který je nyní na funkci ředitele MMF navržen, toho ani není třeba litovat.
