Cesta zpátky krajinou

Flámská krajinomalba 1520-1700

Okolí Bruselu, Antverp a Brugg nevyniká zrovna dramatickou přírodní scenérií. Přesto právě flámští malíři vymysleli krajinomalbu jako samostatný umělecký žánr. Vývoji krajinářství od Joachima Patinira, který je podle tradice považován za zakladatele žánru, až po Petra Pavla Rubense je věnována rozsáhlá výstava ve vídeňském Kunsthistorisches Museu.

Zvolit si za námět obrazu pohled na řeku či město nebylo na počátku 16. století jen tak. Nejstarší krajiny proto představují vlastně biblické scény nebo výjevy ze života svatých. Drobné postavy se sice ve fantastické přírodní scenérii téměř ztrácejí, ale očekávání publika bylo učiněno zadost. Malíři se beztak nesnažili zachytit reálně existující krajinu, ale vměstnat do jediného výjevu celou pestrost fyzického světa. I to mělo svůj náboženský smysl, neboť rozmanitost byla chápána jako důkaz boží velikosti.

Najdeme zde vše: dravé řeky, hluboké lesy, vesnická políčka, přístavní města, nedobytné hrady, strmé kopce a skály. Nejvíce právě skály. Jsou snad na každém obraze. Obyvatelé rovinatého jižního Nizozemska jimi museli být doslova fascinováni. Mnoho malířů podniklo v mládí cestu do Itálie a přechod přes alpské průsmyky se pro ně stal nezapomenutelným zážitkem. Řada dalších pak dramatické horské scenérie jednoduše kopírovala z grafických listů a obrazů svých kolegů.

První krajináři ještě neznali geometrickou perspektivu, a tak prostorovou hloubku naznačovali barevným odlišením jednotlivých plánů. Popředí bylo hnědé, střední plán zelený a pozadí přecházelo do modrých tónů. Schéma se ukázalo být velice účinné a populární a na mnoha obrazech se objevuje ještě v 17. století. Umělci s ním dokázali pracovat natolik rafinovaně, že v první chvíli si divák ani neuvědomí nepřirozenost takovéhoto barevného členění.

Jedním z nejoriginálnějších flámských malířů byl Pieter Brueghel starší (1526-1569). Jeho vrcholným dílem je cyklus měsíců: řada výjevů ze života venkovanů v různých ročních obdobích. Z rozsáhlejšího souboru se bohužel dochovalo jen pět desek. Tři obrazy jsou dnes ve Vídni, jeden v New Yorku a jeden v lobkovické obrazárně na zámku Nelahozeves.

Brueghelovy obrazy vynikají nebývalým realismem i monumentálním podáním. Každá reprodukce je zoufale malá na to, aby šlo rozeznat všechny postavy a vedlejší scény, které se na jeho obrazech odehrávají. Člověk je jednoduše musí vidět v reálu. O Brueghelově výjimečnosti svědčí i to, že neměl následovníků. Jeho synové sice byli úspěšnými a uznávanými malíři, ale coby krajináři na svého otce nedokázali navázat.

Vídeňská výstava je členěna do několika kapitol podle různých typů krajinomalby. Zvlášť jsou vystaveny horské krajiny, zvlášť lesní výjevy, námořní scenérie nebo zobrazení čtvera ročních dob. Jedním z populárních žánrů byly také idylické rajské krajiny, které často připomínají obrázkovou encyklopedii živočišné říše. Biblický námět byl pro malíře hlavně záminkou pro možnost ukázat divákovi co nejvíce druhů exotických zvířat. Jedním z mistrů tohoto žánru byl Roelant Savery (1576-1639), který svého času pobýval také na pražském dvoře císaře Rudolfa II.

Mezi vystavenými díly je i pozoruhodný obraz, který je společným dílem Jana Brueghela staršího (1568-1625) a Petra Pavla Rubense (1577-1640). Brueghel namaloval přírodní pozadí a jednotlivé živočichy, zatímco Rubens do obrazu doplnil postavy prvních lidí. Zachytil je v okamžiku, kdy Adam přijímá z Eviny ruky zakázané ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého.

Spolupráce několika malířů-specialistů na jediném obraze nebyla na začátku 17. století až tak neobvyklá. V případě této dvojice však šlo o skutečnou sběratelskou lahůdku, neboť oba byli absolutními špičkami ve svých kategoriích. Princ Oranžský za obraz v roce 1766 marně nabízel přes sedm tisíc zlatých, což byl více než desetinásobek částky, za niž šlo tehdy koupit obraz Antonise van Dycka nebo Jacoba Jordaense.

Samotný Rubens byl však rovněž originálním krajinářem. Krajinomalby ale zůstávají poněkud ve stínu jeho velkolepých mytologických výjevů a oltářních obrazů. Podle zprávy jistého anglického malíře, který Rubense navštívil v roce 1640, se prý mistr na sklonku života věnoval výhradně krajinářskému žánru. Ve srovnání s díly současníků se Rubensovy krajiny vyznačují uvolněným rukopisem a výraznou expresivitou.

Letošní rok je vůbec ve znamení Rubense. Největší umělcovu výstavu za posledních pětadvacet let hostí do půlky června francouzské Lille, které je v letošním roce spolu s italským Janovem Evropským městem kultury. Další doplňkové rubensovské výstavy se konají v Antverpách, Arrasu i Janově. V Antverpách bude také od května do začátku srpna reprízována vídeňská výstava.

Die Flämische Landschaft 1520-1700 Kunsthistorisches Museum, Maria Theresien-Platz, Wien
do 12. dubna, otevřeno denně kromě pondělí 10-18 hod.
vstupné: 10 euro, snížené 7,5 eura
internet: www.khm.at/landschaft