Aktivní komunikace tvoří základ úspěchu na sociálních sítích
Nedávno se mi jeden americký kamarád, který žije v Praze, přiznal, že nemůže pogratulovat dědečkovi k 85. narozeninám. Když jsem začal vyzvídat, proč starému pánovi odmítá dopřát možná jednu z posledních radostí v životě, jeho odpověď mě překvapila: „Není na Facebooku.“ Vzít do ruky telefonní sluchátko ho ani nenapadlo, natož koupit a vyplnit přání. Stejně by ho pravděpodobně ani nikdy nenapadlo zaškrtnout na volebním lístku políčko politika nebo politické strany, kterou nemá v „přátelích“ na nejznámější webové sociální síti. Facebook je v USA natolik populární, že tam byl před několika týdny dokonce navštěvovanější než Google.
Experti na politickou komunikaci z celého světa již dlouhou dobu studují techniky amerického volebního boje. Proto si nemohli nevšimnout i revoluce ve vedení politických kampaní na internetu. Co se však za velkou louží tváří jako špičková politická komunikace, z toho se na starém kontinentě často vyklube pěkná opičárna. Když například v šedesátých letech vyrazil německý politik Willy Brandt po vzoru amerického prezidenta Johna F. Kennedyho do ulic v kabrioletu, vypadal spíš jako postarší zbohatlický páprda, který si na cestě do Bibione kvůli pokročilé artritidě kolen nemůže pořádně sednout do sedačky, než jako schopný představitel lidu. To však nic nemění na tom, že se v roce 2008 opět ukázala enormní síla internetu v USA coby média pro volební kampaně. Americká mediální i politická kultura se od české výrazně liší. Zatímco v USA byly v popředí voleb osobnosti, jako je Barack Obama, Hillary Clintonová nebo John McCain, u nás nejsou volební souboje ani zdaleka tolik osobní.
Volby do Poslanecké sněmovny se uskuteční zanedlouho – 28. a 29. května se rozhodne, kdo povede naši zemi. Politici a volební stratégové si musejí rozmyslet, jak nejlépe využijí cílové rovinky. I v Česku bude hrát internet důležitou roli. Vždyť i u nás se čím dál větší část života odehrává na síti. To je realita, ve které politici musejí hledat voliče.
Týdeník EURO se rozhodl zmapovat situaci v politickém kybersvětě necelých 50 dnů před startem hlavního motoru demokracie. A překvapení bylo na světě. Nejaktivnější a nejpokrokovější stranou, pokud jde o používání Facebooku, jsou vedle TOP 09 lidovci. To je sice vzhledem ke konzervativnosti strany a sociálně-demografickému složení její voličské základny poněkud podivné, ale rozhodně zasloužené. KDU-ČSL totiž podobně jako volební štáb Baracka Obamy pochopila, že díky sociálním sítím se mohou lidé stejného zaměření – v tomto případě příznivci křesťanských demokratů – sdružovat, domlouvat a především organizovat podporu straně. I díky speciálně vytvořené skupině na Facebooku dokázala strana před loňskými volbami do Evropského parlamentu zaktivizovat dvacet tisíc příznivců, kteří si na své domy, ploty a okna bytů vylepili plakáty či billboardy KDU-ČSL. Strana přiznává, že ji inspirovala kontaktní kampaň v amerických prezidentských volbách a že hodlá sociální sítě více využívat. Již od loňského podzimu objíždějí příznivci KDU-ČSL domluvení prostřednictvím Facebooku příhraniční oblasti a přesvědčují lidi, proč volit tuto stranu.
Sociální sítě naopak zcela ignoruje KSČM. Zakládá si na tom, že partajní profil na Facebooku nemá a údajně ani nikdy mít nebude. I to je práce se sítí. Význam Facebooku pochopily i ODS a ČSSD a snaží se křečovitě dohnat, co v posledních letech promeškaly. Zatím se však nechtějí zapojit do aktivní komunikace, která je pro úspěch na Facebooku nezbytná. Své profily používají jen jako prodlouženou ruku vlastních webových stránek, a proto se jim jen sotva podaří přilákat mladé uživatele.
Situace v Česku je stále jen slabým odvarem toho, co se děje v USA. Já bych své babičce přání k narozeninám poslal, nevím však, kdy je má. Škoda, že není na Facebooku, podíval bych se.
