Mzdový dumping či minimální sociální pojištění. České a další stavební firmy ze střední a východní Evropy zásadně snižují mzdové náklady při pracích v zahraničí. Kromě mezer v evropském daňovém právu k tomu využívají i zvláštní regule v daňových dohodách. Rakouští politici mluví o nekalé soutěži.
České, ale i slovinské, maďarské, slovenské a polské stavební firmy vysílají na rakouské stavby desetitisíce řemeslníků a dělníků. Na stavbách podle zjištění rakouského deníku Der Standard už kolují zprávy o tom, jak tyto „vysílající“ firmy z východní i střední Evropy šetří náklady tzv. mzdovým dumpingem i podvody kolem placení sociálního pojištění.
Stavební firmy z novějších členských zemí, zvláště pak ty maďarské, totiž těží ze zvláštních ustanovení zakotvených ve dvoustranných úmluvách o daňových záležitostech. Ty firmám umožňují, aby zisky dosažené v Rakousku po dobu dvou let nezdaňovaly.
Vyslaní pracovníci mají být placeni podle rakouských kolektivních smluv. Zjišťovat za hranicemi, zda se tak skutečně děje, se ale úřadům nedaří, což firmám neuniklo.
Finta se sociálním pojištěním
Jak vyplývá i z materiálu českého velvyslanectví ve Vídni k vysílání zaměstnanců do Rakouska, vyslaní pracovníci tam až po dva roky vystačí se sociálním pojištěním odváděným v domovské zemi. Pro pojistné je přitom určující jejich rakouský plat. Zaměstnavatelé ze zemí někdejšího východního bloku ovšem podle zjištění citovaného rakouského deníku zhusta odvádějí jen základní pojistné stanovené podle minimální mzdy, která je navíc výrazně nižší než ta rakouská.
Metrostav postaví na Islandu tunel a most. Hotovo musí být dřív, než sníh uzavře silnice
Zdanění zisků firem činných v zahraničí upravují smlouvy o zamezení dvojímu zdanění. Stanovují, že zdaňovat zisky musejí v Rakousku jen ty ze zahraničních firem, které na jeho území mají provozovnu - což ale většina z nich nemá. Smlouvy za takovou provozovnu po určité době označují i místo stavby, lhůty jsou ovšem u každé země jiné.
Zatímco Češi a Slovinci musejí Rakušanům platit daně po roce, na bulharské společnosti se daňová povinnost vztahuje už po půl roce, na ty Maďarské naopak až po dvou letech. Rakouští politici už proto chtějí smlouvu s Maďarskem vypovědět a sjednat novou, s nejvýše roční lhůtou.
Roli černé ovce sehrávají Maďaři
Maďarsko se i svými mírnými domácími sazbami stará o značnou nerovnováhu v Evropě. Tamní sazba tzv. korporátní daně letos klesla na 9 procent, a je tedy citelně nižší než v ostatních zemích (v Česku činí 19 a v Rakousku dokonce 25 procent).
Úřad rakouského kancléře už má k dispozici srovnání rakouské a maďarské stavební firmy, které vyplácejí stejné mzdy a dosahují přibližně stejného čistého zisku. Jen zásluhou rozdílného daňového zatížení včetně korporátní daně může maďarská firma podávat o čtvrtinu výhodnější nabídku, když se uchází o zakázku, než firma rakouská. Hospodářský expert rakouských socialistů Christoph Matznetter v tomto ohledu mluví o nekalé soutěži. Její důsledky ovšem musejí nutně pociťovat i české firmy.
Čtěte komentář o dvojím metru tuzemské Finanční správy:
Berňák v karuselu
Celá potíž vyvstává ze zastaralé dohody, kterou Rakousko s Maďarskem uzavřelo v roce 1975. Jakkoliv se Rakousko s východním sousedem chystá jednat, už tuší, že ani nové podmínky neodstraní podstatu problému, která spočívá v nižších platech i daňových sazbách na východě Evropy.
Rakousko z nových členských zemí „dováží“ více služeb ve stavebnictví, než jich dodává do zahraničí. Mezi lety 2010 a 2016 vykázalo kumulovaný deficit 700 milionů eur (bezmála 19 miliard korun). Naproti tomu velké rakouské společnosti Porr nebo Strabag jsou ve východní i střední Evropě významnými hráči. Tím, že v těchto regionech mají filiálky, se jejich výsledky k lítosti Rakušanů do jejich obchodní bilance nepromítají.
Přečtěte si také: