Je to několik jednotlivých zpráv, které dohromady skládají velký příběh: Rodinná společnost Grand chce postavit kompletní výrobní závod v USA, rodina Koutných plánuje do svého byznysu nalít v příštích letech až 50 milionů, majitel firmy Ladislav Blažek počítá za loňský rok půlmiliardové tržby a chystá se na prestižní MercedesBenz Fashion Week. Ano, řeč je o českém textilním a oděvním průmyslu, který se zvedl ze dna právě díky silnému zázemí rodinných podniků. Podle čerstvých čísel, jež má týdeník Euro k dispozici, roste tento byznys už osmým rokem vřadě a za jedenáct měsíců loňského roku napočítal v tržbách téměř 45 miliard u textilní a dalších sedm miliard u oděvní výroby.
Město krachu
Symbol této proměny je nejlepší hledat v Prostějově. Město, kam se v minulosti soustředil náš textilní průmysl, se stalo také ikonou jeho konce. V roce 2010 zkrachoval se stamilionovými dluhy podnik OP Prostějov, o práci přišly stovky lidí. O čtyři roky později udělal tečku za příběhem podniku s tradicí z dob první republiky odstřel jeho budov. Dnes se lidé z Prostějova shodují, že kdyby firma vydržela jen o rok déle, mohla se z potíží vyhrabat. V době jejího krachu totiž začal byznys ožívat.
Pro příklad není potřeba chodit daleko. Firma Koutný patří mezi ty, které textilní tradici ve městě drží dál. Její zakladatel Pavel Koutný ji už předal své dceři Petře a synu Pavlovi. Mimochodem textilní tradice rodiny sahá hodně daleko, až k rodičům a prarodičům Pavla Koutného seniora. „Na začátku podnikání byl největší problém s dostatkem hotovosti. Rodiče ručili bytem v paneláku, otec později domem rodičů. Mladé firmě tehdy nechtěl dát nikdo peníze dopředu, atak jsme nakoupili látky, vyráběli a pak čekali, až se zboží prodá. Prodleva byla někdy i půl roku,“ vzpomíná Pavel Koutný junior na polovinu 90. let, kdy společnost Koutný vznikla. Firmě se ale poměrně brzy podařilo uspět v soutěžích na šití uniforem, což jí pomohlo zlepšit cash flow. Dnes si standardně drží roční obrat v hodnotě přes 300 milionů korun a šití uniforem se na něm podílí 80 procenty. Objednává si je rakouská, česká či nizozemská armáda, firma naposledy uspěla s 60milionovou zakázkou pro Lesy České republiky.
Recept na krizi
Doba, kdy byl trh v krizi, ale byla těžká i pro Koutné. „Během pár let se zrychlily dopravní cesty a otěže převzala Asie. Velké firmy, které nebyly flexibilní a plánovaly dva roky dopředu, najednou nevěděly, co si počít. My jsme přece jen byli schopní se rychle přizpůsobit, zaměřili jsme se na menší série a šití uniforem, kde jsme cítili šanci“ popisuje Pavel Koutný junior.
Těžké časy postihly i ostatní. „Polský obchodní partner okopíroval naši výrobu, ukradl nám dezény, a dokonce přetáhl zaměstnance,“ popisuje Jiří Grund mladší. Firma tehdy přišla rázem o 30 procent obratu. Podobnou zkušenost zažila později i v Číně, kdy partner pro expanzi na tamní trh ukradl značku a zaregistroval ji na své jméno. Ani to ale firmu z Mladých Buků na úpatí Krkonoš nesrazilo. Také Jiří Grund je mimochodem pokračovatelem rodinné tradice, firmu převzal po otci v roce 2011. Dnes firma specializující se na koupelnový textil plánuje expanzi do USA, ale o tom až později. Teď je důležitý recept na krizi, který našli Grundovi ve vývozu do německy mluvících zemí, jejichž obyvatelé jsou největšími odběrateli. „Němci vydávají na vybavení domácnosti na hlavu nejvíce peněz v EU. Kupují nejvíc a jsou ochotni platit i vyšší ceny za dobrou kvalitu,“ popisuje Jiří Grund. Díky tomu firma vloni zaznamenala tržby v hodnotě bezmála čtvrt miliardy korun.
Do zahraničí. Firma Grund se specializuje na koupelnový textil a přes několik hodně špatných zkušeností se zahraničními partnery nyní plánuje expanzi do USA.
Také největší česká oděvní firma, společnost Blažek zakladatele Ladislava Blažka, si vyzkoušela šplhání ze špatných čísel. „Druhá vlna recese v roce 2013, tržby se propadly o20 procent. U lidí zavládla blbá nálada a začali šetřit. V druhém pololetí, když se situace začala konečně lepšit, pak přišla devalvace koruny, která nám dala ránu do vazu, a poprvé v historii jsme skončili v červených číslech. Naštěstí s ohledem na dobrou finanční situaci firmy ji nemohl jeden rok vykolejit. Krizi jsme navíc využili pozitivně. Vyburcovalo to celý tým a vznikla jedna z našich nejlepších marketingových kampaní s Leošem Marešem,“ popisuje Blažek.
Nejde jen o dojmy šéfů velkých firem z oboru. Dobrý trend potvrzují čísla Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu (ATOK). „Tržby vnašem odvětví rostou od roku 2010, to znamená již osmým rokem, což je poměrně dlouhé období,“ komentuje Jiří Česal, výkonný ředitel asociace. Co se týká konkrétních čísel zhruba čtyř stovek textilních a dvou stovek oděvních firem fungujících v rámci asociace, skončí rok 2017 v černých číslech. „Celkový růst tržeb lze odhadnout v textilním průmyslu na cca tři procenta a u oděvního průmyslu na cca dvě procenta,“ říká Jiří Česal. Zatímco samotný textilní průmysl měl v roce 2008 obrat 33,1 miliardy, loni to bylo za 11 měsíců 42,2 miliardy.
Bohaté roky
Při pohledu na tato čísla není těžké popustit uzdu fantazii a plány hodit na papír. Koutní z Prostějova chtějí v příštích letech investovat 40 až 50 milionů korun do školicího střediska, kanceláří a zejména nových skladovacích prostor. Sklady mají mít 1800 čtverečních metrů. Kromě toho chce firma přijmout zhruba desítku lidí do výroby a otevírat nové prodejny. Nyní má firma pět prodejen (a čtyři franšízy), přičemž dalších pět vlastních by mělo přibýt. Společnost Grund se zase opatrně rozhlíží po Rusku. Opatrně proto, že má s podnikáním v zahraničí dost špatné zkušenosti. „Máme nabídky vyrábět v Rusku. Je tam vysoké clo a nikdo tam náš sortiment nevyrábí, takže to zní lákavě. Nikdy ale nepřesuneme naši sofistikovanou výrobu, kde máme celoživotní know-how. Možná jen nějaké jednodušší dokončovací operace,“ plánuje Jiří Grund.
Hlavní výzvou je trh v USA. Firma tam nevstoupila úplně šťastně. Evropský sortiment, který tam nabízela, u zákazníků úplně propadl. Jediné, co Američané chtěli, byly produkty z biobavlny, které byly původně jen doplňkem sortimentu. „Dnes na tom stavíme celou naši marketingovou strategii, protože jsme byli první, kdo tyto produkty do USA přinesl. Navíc paletu výrobků z biobavlny rozšiřujeme, vedle koberečků prodáváme ručníky a nově i povlečení,“ říká Jiří Grund. V USA plánuje jeho firma také postavit kompletní výrobní závod. Chce kvůli tomu také spolupracovat s tamními farmáři, aby pěstovali biobavlnu bez použití pesticidů. „Pak z americké biobavlny budeme vyrábět produkt Made in America. Ještě ale musíme ujít kus cesty k plné automatizaci výroby, abychom ustáli vyšší mzdovou úroveň v USA, i když ten rozdíl vůči Česku je čím dál menší,“ plánuje Jiří Grund.
Dobré roky tedy české firmy využívají k tomu, aby upevnily svůj byznys. Koutní chtějí novými prodejnami posílit prodej konfekce na zhruba 30 procent obratu ze stávajících dvaceti. Firma Grund pak získává stabilitu vykročením z Evropy, na jejímž trhu je existenčně závislá.
Společnost Blažek zase proniká do světa nejvyšší módy díky Fashion Weeku. „Používáme kromě jiného kvalitní vlnu, která se pro značky jako Versace, Armani a Blažek vyrábí v Brně. Lidé si toho všímají, a máme proto velký kmen stabilních zákazníků, kteří chtějí vysokou kvalitu za rozumné ceny. Vždycky jsem snil, že tu budeme chodit stejně dobře oblékaní jako Italové nebo Francouzi. Naše mise je dobře obléct Čechy. A sázka na jejich vkus se vyplatila,“ říká Ladislav Blažek.
Když dojdou lidi
Odkazem na Brno měl na mysli závod Nová Mosilana. Továrna spadající do italské Marzotto Group rovněž patří mezi lídry tuzemského průmyslu a pracuje pro přední světové značky. Je to dokonce největší výrobce vlněných látek v Evropě a pro italskou mateřskou společnost je s trochou nadsázky něčím jako Škodovka pro Volkswagen.
Co se ale výroby textilu týče, Česko už svou někdejší slávu nemá šanci dohnat. Bylo by chybou si myslet, že růst oboru znamená, že je v Česku vše ideální. Nejen příklad Mosilany ukazuje, jak je oděvní svět propojený a jak hledá příležitosti v zahraničí. A tak látky do Česka putují z Itálie, Španělska, Portugalska, Francie či Belgie. Návrhy pak obvykle vznikají tady a šití probíhá z větší či menší části kromě Česka na Východě. Vede Slovensko, v případě Koutných pak dominuje Bulharsko. Do Číny se Češi nepouštějí. Zčásti kvůli obavám z kopírování, zčásti kvůli sporné kvalitě, která není vyvážena až tak nízkými náklady oproti těm doma či na východě Evropy. „V předchozích letech jsme zaznamenali spíše trend návratu výroby z Asie do Evropy a to se týká i Česka. V loňském roce ale došlo k takovým změnám v nákladech výroby, že otázku přesunu části výroby do levnějších destinací minimálně u některých firem nelze vyloučit. Toto by se ale nejspíše projevilo až v proběhu roku nebo v příštích letech,“ říká Jiří Česal. Ohledně výroby v Asii se v poslední době hovořilo například o české firmě Hudy.
Načechráme, vyleštíme. Český byznys zjistil, jak důležité je dobře vypadat
Firmy z Česka vyhání zejména nedostatek pracovní síly. Koutní mají v Prostějově 85 zaměstnanců a se sháněním dalších budou mít potíže. Paradoxně tomu přispěl pád gigantu OP Prostějov. „Mysleli jsme, že bude spousta lidí z oboru volných, ale rozplynuli se do jiných odvětví, překvalifikovali se. Učební obory typu švadlena už tu po konci OP Prostějov nejsou, a tak se obracíme do jiných měst, kde spolupracujeme se školami,“ popisuje Petra Koutná. Trend se v Česku ale nezmění, ba co víc, v zemích na východ od hranic se bude stejná situace opakovat. Nadějí pro firmy je tak automatizace výroby a využití nových technologií. Ty budou stále více určovat trend i v maloobchodě, zejména pak online nakupování módy. „V současné době tržby v e-shopu tvoří asi pět procent obratu, ale každý rok rostou a máme spoustu nápadů, jak je posunout. Je to věc budoucnosti,“ zamýšlí se Ladislav Blažek.
Japonští obchodníci už například investují do startupů, které vyvíjejí virtuální zkušební kabinky, do byznysu se pustili i Češi například ve startupu SizelD. Budoucnost oblékání zřejmě čeká za rohem.
Dále čtěte:
Jen ty mašiny roztlučme aneb Proč textilky přiváděly lidi do náruče komunismu
Firma Yondr vyhlásila válku mobilům. Její pouzdra používají soudy i školy
