Český průmysl obráběcích a tvářecích strojů nepokrývá celou škálu žádaných produktů. „To, co vyrábí, však patří ke světové špičce,“ říká Zdeněk Holý.
Zdeněk Holý, ředitel Svazu strojírenské technologie: Český průmysl obráběcích a tvářecích strojů nepokrývá celou škálu žádaných produktů. „To, co vyrábí, však patří ke světové špičce,“ říká Zdeněk Holý.
Jak se obor obráběcích a tvářecích strojů vyrovnal s ekonomickými změnami po roce 1989?
Na samém počátku devadesátých let došlo k významnému poklesu tuzemské
produkce a exportu, který byl způsoben rozpadem východních trhů. Jako všechna odvětví průmyslu, tak i obory obráběcích a tvářecích strojů prošly značnou transformací.
Zlomila transformace některým firmám vaz? Dá se konstatovat, že vzhledem k vysoké úrovni tuzemských výrobců obráběcích a tvářecích strojů nedošlo k jejich rušení nebo krachům. Naopak vznikla řada nových subjektů. Ty svůj rozvoj převážně založily na zavedené výrobě a dostupném lidském a technickém potenciálu. Tím u některých výrobců začala vznikat i určitá sortimentní konkurence. Tato situace se však během krátké doby změnila a jednotlivé společnosti si začaly vytvářet vlastní výrobní programy. Některé firmy se začlenily do mezinárodních struktur. Jaké z toho pro ně plynou výhody? Zahraniční partneři měli největší zájem hlavně o předávání výrob a výrobní kooperace. O koupi celých podniků nebyl tak velký zájem, jak se původně předpokládalo. První, kdo vstoupil na český trh obráběcích a tvářecích strojů, byla německá firma Erwin Junker, zabývající se výrobou brousicích strojů. Ve Zlíně vznikl nový subjekt Tajmac-ZPS, který pokračuje ve více než stoleté tradici výroby obráběcích strojů. Vstup zahraničního kapitálu znamenal hlavně přínos nových technologií, rychlejší modernizaci výrobní základny a v neposlední řadě též otevření trhu v nových obchodních teritoriích. Jak bojují o pozici na trhu firmy, které zůstaly samostatné? Nově vzniklé společnosti si musely samy zajistit svůj rozvoj. Po vyřešení všech majetkových a právních vztahů nastala etapa nového rozvoje, a to nejen výrobků, ale i technologií a výrobní základny. Ve většině případů se to všechno podařilo poměrně rychle. Jaká je současnost tohoto odvětví ve srovnání s podmínkami v zahraničí? Značným problémem byl pro menší podniky rozpad výzkumných ústavů. Řada firem tak zůstala bez technické pomoci. Nyní se tato situace řeší spoluprací s vysokými školami a nově vznikajícími výzkumnými centry. Problémem je také nedostatek kvalitních pracovníků všech profesí, ať již dělnických nebo technických. Modernizaci a obnově výrobní základny by rozhodně prospělo zkrácení lhůty odpisů. Těch problémů je řada a je nutné je postupně a v co nejkratší době řešit, aby Česko neztratilo svoje postavení na evropských a světových trzích. Můžete nastínit nové trendy, které se nyní začínají objevovat?**
Přestože tuzemští výrobci nepokrývají veškerý sortiment, třeba malá obráběcí centra, velké brusky, fyzikálně-chemické stroje nebo některé tvářecí stroje, patří ke špičce. Jde zejména o velké vyvrtávací stroje, karusely či vícevřetenové automaty. Příčina úspěchu spočívá v dobrém zvládnutí nových technologií, automatizace výrobních procesů, jednoúčelových stavebnicových strojů a linek. V současné době se tak již zákazníkům nedodávají pouze holé stroje, ale celé technologie.
