Menu Zavřít

Čeští zemědělci si s Unií nerozumějí

19. 6. 2006
Autor: Euro.cz

AGRÁRNÍ POLITIKA Praha před pár dny hostila mezinárodní konferenci, která se zaměřila na budoucnost evropského zemědělství. Hned po zahájení byla patrna jedna zásadní skutečnost: Představy zahraničních a tuzemských odborníků o dalším vývoji agrárního sektoru se výrazně liší.

 Revize přístupových podmínek v oblasti zemědělaství je podle bývalého eurokomisaře Fischlera vyloučená.

AGRÁRNÍ POLITIKA

Praha před pár dny hostila mezinárodní konferenci, která se zaměřila na budoucnost evropského zemědělství. Hned po zahájení byla patrna jedna zásadní skutečnost: Představy zahraničních a tuzemských odborníků o dalším vývoji agrárního sektoru se výrazně liší.

Zemědělské podpory, role podnikatelů v agrární oblasti či formy spolupráce při obhajobě zemědělských zájmů - to byla hlavní témata prestižní mezinárodní konference, která se před několika dny uskutečnila v Praze. Podle Zdeňka Lukáše z vídeňského institutu pro ekonomické studie, hlavního organizátora akce a poradce ministra zemědělství Jana Mládka, šlo o ojedinělou příležitost. Konference byla totiž prakticky první zásadnější diskuzí odborníků v zemědělství na mezinárodní úrovni o vývoji agrárního sektoru na půdě Evropské unie. Tomu odpovídalo i složení účastníků v čele s dlouholetým bývalým eurokomisařem pro zemědělství Franzem Fischlerem.

Akce měla být také přípravou na české předsednictví v roce 2009. Jedním z cílů byl podle Lukáše i žádoucí rozvoj komunikace tuzemských představitelů zemědělství na mezinárodní úrovni, kde má Česká republika stále velké rezervy.

Jenže například akademická obec, přestože se akce konala na půdě České zemědělské univerzity v Praze, možnost kontaktů s evropskými osobnostmi prakticky nevyužila. Konference také ukázala, že tato univerzita u nové generace zemědělců utváří představy, které často nekorespondují s evropskou realitou. To se týká také zemědělské podnikatelské veřejnosti. Prezident Agrární komory České republiky (AK) Jan Veleba ve svém projevu neustále opakoval tezi o „zmenšujícím se rozměru českého zemědělství.“ Tím popudil i ministra Mládka.

JE TO VAŠE VĚC „Rozměr zemědělství“ je totiž podle ministra dán zcela jinak, než se snaží před laickou veřejností i zemědělci samotnými prezentovat prezident Veleba. Například velikostí využívané plochy zemědělské půdy, která se nemění. Podle Mládka šéf AK „neuznává hodnotu mimoprodukčních funkcí, protože má zřejmě pocit, že je zemědělci nezajišťují“. S ministrem souhlasí i Tomáš Doucha z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. „Zemědělci vnímají zemědělství jen jako produkci surovin k výrobě potravin a stěžují si, že objem této výroby klesá. Ale kromě kvót na mléko, cukr a bramborový škrob jim nic nebrání vyrábět více, samozřejmě když produkci prodají za tržní ceny pokrývající náklady a zisk. Klesá-li výroba vepřového masa, tak to není starostí politiků, ale zemědělců,“ říká Doucha. Tuzemští zemědělci se podle jeho slov stále ještě nezbavili autarkního vnímání své profese (teze o vlastní výjimečnosti), které je ale „na jednotném trhu Evropské unie absurdní“. „Agrární komora by pak měla usilovat o vystoupení Česka z Unie,“ podotýká Doucha. Jinými slovy: Evropské zemědělství je v Evropě vnímáno jinak než v tuzemsku a tomu jsou také přizpůsobeny podpůrné programy a prezentace oboru jako celku. Co vše je jinak, lze demonstrovat na několika konkrétních příkladech. REVIZE NEPŘIPADÁ V ÚVAHU Od chvíle vstupu do Evropské unie například politici podnikatelům v zemědělství slibují, že se zasadí o změnu podmínek v přístupových dohodách. Revizi slibují především v případě přímých plateb určených na podporu produkce, a to tak, aby zemědělci z nových členských zemí měli nárok na stejné podpory jako jejich konkurence v EU-15. (Letos mají nové země nárok na maximálně 65 procent přímých podpor v porovnání s EU-15, každý další rok mohou získat pět procentních bodů navíc.) Konference ale ukázala, že snahy o jakoukoli revizi jsou prakticky vyloučené. Jednoznačně to zdůraznil mimo jiné bývalý komisař Fischler s odkazem na skutečnost, že dojednané podmínky jsou politickým slibem daným zemědělcům v celé Unii. Na druhou stranu nebude podle všeho pravdivá představa, že se přímé platby po roce 2013 úplně zruší. Podle představitele Evropské komise Dirka Ahnera to nebude v praxi možné, nicméně výrazná redukce těchto podpor se předpokládá. Podle jeho názoru je možné tyto podpory snížit maximálně o 30 až 40 procent, vyšší redukce by prý měla fatální dopad. ROVNÝ PŘÍSTUP JE CESTA DO PEKEL Nejen výše, ale zejména struktura dotací všeho druhu byla jedním z nejvýznamnějších diskuzních témat a významným rozporem mezi domácí realitou a principem doporučovaným pro Českou republiku z úst zahraničních expertů. V současné době jsou totiž tuzemské podmínky podpor a dotací nastaveny na principu „všem stejně“, bez ohledu na velikost a zaměření zemědělských podniků. Zahraniční hosté komentující situaci v českém zemědělství ale prakticky bez výjimky doporučovali naopak uplatnění principu diferenciace. Právě proto, že speciálně v tuzemském zemědělství jsou výrazně odlišeny dva typy zemědělských podniků - velké, sázející spíše na produkci a malé podniky na bázi rodinných farem, vyhovující spíše principům rozvoje venkova. Například podle ředitele sekce potravin, zemědělství a rybářství při OECD Stefana Tangermanna tkví největší pomoc státu zemědělcům v umožnění maximální diverzifikace podnikatelských podmínek, a tomu přizpůsobit dotační programy. Také Fischler tvrdí, že je správné vytvářet rozdílné programy pro rozdílné typy podniků. „Je nutné odlišit od sebe velké a malé farmy. Když se udělá pro všechny všechno stejně, nebude to vyhovovat ani jednomu,“ tvrdí. Rovnostářské principy uplatňované v systému podpor jsou tedy v praxi brzdou rozvoje zemědělských podniků všech typů. JAK ROZBÍT PRASÁTKO Zcela jinak by také zahraniční experti rozdělili finanční prostředky na jednotlivé priority (takzvané osy) v rámci sjednoceného fondu na rozvoj venkova EAFRD. Již schválená tuzemská strategie počítá s podílem 22 procent na zvýšení konkurenceschopnosti, 55 procent na krajinotvorbu a 17 procent na podporu diverzifikace. Zbývajících pět procent by mělo jít na místní podnikatelské aktivity v rámci programu Leader. Fischler by zvolil strategii jinou, a to v podílu 40:25:35. Na zlepšení krajiny a životního prostředí (osa 2) by přitom bývalý komisař EU přesunul peníze z podpory produkce. Tím by byla péče o krajinu a vytváření nových pracovních příležitostí pro zemědělce více finančně ohodnocena. V Česku se ale stále sází především na produkční zemědělství a podporu konkurenceschopnosti. Všichni zahraniční hosté se navíc shodují, že klasická zemědělská produkce bude v celé Unii postupně klesat a je tedy otázka, zda-li do ní investovat. Sám Tangermann ostatně prohlásil: „Čím větší možnosti uplatnění budou mít zemědělci mimo zemědělství, tím lépe pro ně.“ Obdobný názor má i komisař Ahner: „Je to daleko lepší cesta než házet zemědělcům spoustu peněz.“ PŘECEŇOVANÁ SPOLUPRÁCE V4 K prosazení požadavků tuzemských zemědělců je žádoucí systémová spolupráce minimálně na úrovni středoevropského regionu, především v rámci Visegrádské čtyřky. Jenže k tomu evidentně není politická vůle, především proto, že každá země má svá vlastní specifika. Domluvu na obhajobě stejných principů odmítá zejména Polsko. Účelnosti takového postupu nevěří ale ani Fischler. Ostatně dosavadní praxe (například situace bezprostředně před podpisem přístupových dohod) jasně prokázala, že se v důležitých situacích stará každý sám o sebe. Signálem pro českou agrární diplomacii je tedy nepřikládat, s výjimkou zcela konkrétních příkladů, spolupráci v rámci V4 nějaký klíčový význam. POZOR NA BIOLÍHVýznam zemědělství se podle ministra Mládka nezmenšuje.| Jako téměř všespasitelný lék na odbyt, zejména rostlinné produkce, se českým zemědělcům nabízí produkce obnovitelných zdrojů energií. Jenže -jak opět varoval představitel OECD Tangermann - přílišná sázka na tuto oblast může vyústit do velkých problémů. Podle něj nelze udělat stejnou chybu jako v případě nadměrné podpory zemědělské výroby, která vedla k nadprodukci potravin. Podpůrné programy v rámci takzvané energetické krize by tak měly být podle Tangermanna jen součástí co nejširších programů obecně směřujících k rozvoji venkova. Biolíh a veškeré obnovitelné zdroje energie totiž budou normálním tržním zbožím, a v jejich produkci uspěje jen ten, kdo je dokáže produkovat nejlevněji. REALISTICKÝ MLÁDEK

Skutečností je, že realisticky vnímá budoucnost obnovitelných zdrojů energie i ministr Mládek. „Vidím v této oblasti šanci, ale nesdílím optimismus v tom, že by se produkcí obnovitelných zdrojů energie snížila stávající moc energetických gigantů,“ říká ministr. Mládek také v diskuzi připomněl často opomíjený fakt, že budoucnost zemědělství v celé Unii záleží především na výsledcích jednání WTO (Světové obchodní organizace). Takže se sice může diskutovat reforma společné zemědělské politiky, ale nakonec rozhodne někdo jiný a někde jinde o tom, jak bude evropské zemědělství skutečně vypadat“. VÝVOJ PŘÍMÝCH PLATEB

PRO NOVÉ ZEMĚ EU (udává podíl podpory oproti EU-15) | Rok  2006   2007   2008   2009   2010  2011  2012   2013 |EU-10** 65 %70 %75 %80 %85 %90 %95 %100 %|

Pramen: MZe

  • Našli jste v článku chybu?