Hlavní město s Bruselem propojí na dobu předsednictví telemost
Češi finišují s přípravami na nadcházející předsednictví v Radě Evropské unie. Od ledna do června 2009 Česká republika očekává dvanáct neformálních ministerských zasedání, přes tři stovky setkání pracovních skupin a bezpočet politických schůzek. Prahu v této souvislosti navštíví více než třicet tisíc lidí. Jak Češi vše zvládnou? Na rozdíl od mínění zahraničních médií jsou podle francouzského prezidenta a nynějšího šéfa EU Nicolase Sarkozyho i předsedy Evropské komise José Barrosa Češi dobře připraveni. Výkon předsednické funkce obnáší i obtížnou roli takzvaného čestného makléře, který nedává do popředí národní zájem, nestranně moderuje debatu a snaží se hledat konsensus.
Vláda nově v pondělí
Právě pro koordinaci aktivit mezi Bruselem a Prahou, která je klíčem k úspěchu, byl ustanoven mechanismus konzultací. Každou sobotu se uskuteční videokonference mezi Stálým zastoupením ČR při EU v Bruselu, které vede Milena Vicenová, a Prahou. V pondělí dopoledne pak bude nově zasedat vláda (doposud to bylo obvykle ve středu) a hned prvním bodem její agendy má být jednání o předsednických povinnostech. Odpoledne naváže setkání meziresortního výboru pro EU, který může být ve spojení s Bruselem opět prostřednictvím telemostu.
Na přípravu předsednictví bylo vyčleněno přes 1500 úředníků, kteří disponují odbornými a jazykovými kvalifikacemi. Mise v Bruselu navyšuje stav zaměstnanců ze současných 120 na 200 lidí. „Čeští úředníci jsou určitě výborně připraveni, protože už mají za sebou mnohaletý trénink během přípravy na vstup České republiky do EU,“ domnívá se Jana Hendrichová, náměstkyně místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondry.
Pavel Telička, bývalý evropský komisař a velvyslanec při EU je toho názoru, že by se mělo více kompetencí přesunout do Stálého zastoupení ČR při EU, které obvykle lépe ví, co je například v prosazování určitých zájmů pro ostatní partnery únosné, a co už ne. Systém, kdy se řada otázek řeší na centrální úrovni, vnáší pochyby o míře citlivosti českého předsednictví vůči postojům a reakcím ostatních členských zemí. Jádro aktivit v Radě ministrů leží v jednání ve Výboru stálých zástupců (francouzská zkratka COREPER). Jde o ostřílené diplomaty, kteří se v unijním prostředí pohybují řadu let. To je také příklad francouzského nebo švédského zástupce. Česká velvyslankyně Vicenová je v tomto srovnání v nevýhodě kvůli dosavadnímu krátkému působení.
Co s Klausem?
Dalším důležitým nástrojem pro přípravu a řízení porad je osobní angažmá jednotlivých resortů a ministrů. Tato skutečnost nabývá na významu především v období krizí, kdy rychlý kontakt s protějšky bývá často klíčem k řešení. „Efektivita tkví i v tom, zda ministr umí zvednout telefon a zavolat svému protějšku,“ dodává Telička. Kritika z Bruselu zaznívá nad nízkým zájmem českých ministrů o evropská setkání. Minulý týden musel ve Štrasburku vysvětlovat vicepremiér Vondra, proč se český ministr financí Miroslav Kalousek neúčastnil neformální schůzky svých kolegů minulý čtvrtek v Paříži. Místo Kalouska, který v Senátu obhajoval daňovou reformu, odjel na jednání jeho náměstek pro evropské záležitosti Tomáš Zídek. Často se česká exekutiva odvolává na problémy s párováním ministrů při hlasování v Poslanecké sněmovně.
V pondělí 22. prosince má být uveřejněn dokument mapující předsednické priority, které chce vláda v EU prosazovat. Jádrem se stane ekonomika a takzvaný program 3 E, což znamená ekonomika, energetika a Evropa a svět. Podle Marka Mory, náměstka vicepremiéra Vondry, který za přípravu obsahových priorit zodpovídá, chtějí Češi přejít od hašení důsledků finanční krize ke strukturálním a dlouhodobým opatřením. Mora uvedl, že se Česku dobře spolupracuje s Paříží a Stockholmem, tedy zeměmi, které předsedají Radě EU před námi, respektive po nás. Výsledkem těsných kontaktů a společného zájmu byla i jeho cesta na nedávný summit zemí G20 do Washingtonu s francouzskou delegací, kterou v Paříži dohodl s prezidentem Sarkozym premiér Mirek Topolánek.
Svou úlohu v předsednických aktivitách sehraje pravděpodobně i prezident Václav Klaus. V zainteresovaných kruzích se hovoří o případném hostitelství takzvaných summitů trojky, na kterých se setkává EU s Ruskem a Kanadou, nebo Japonskem. Na těchto setkáních Evropskou unii reprezentuje zástupce předsednické země, v našem případě možná Klaus, dále vysoký zmocněnec pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU Javier Solana a zástupce Evropské komise.
Zájem o Obamu
Velkou pozornost Evropy poutá nově se etablující administrativa vítěze amerických prezidentských voleb Baraka Obamy. Oficiální summit EU-USA se má uskutečnit v červnu 2009, kdy bude také navázána spolupráce mezi novými lidmi v Bílém domě a představiteli unie. Delegace se sejdou ve Washingtonu.
Česká vláda však usiluje o pořádání neformálního summitu EU-USA, který by se mohl konat v návaznosti na setkání skupiny G20 v Londýně nebo v souvislosti s oslavou 60. výročí od založení Severoatlantické aliance. Představitelé členských zemí NATO se mají sejít 3. a 4. dubna 2009 ve Štrasburku a německém Kehlu. Premiér Topolánek uvedl, že tento zájem Prahy podpořil jak Sarkozy, tak Evropský parlament.
Česká strana očekává jasnější informace do Obamovy inaugurace, která bude 20. ledna 2009. Témat k řešení je řada, od transatlantické spolupráce přes vymanění se z finanční krize, budování protiraketového deštníku v Evropě, energetické bezpečnosti a klimatických změn až po oživení mírového procesu na Blízkém východě.
