Když se v souvislosti s utrácením peněz daňových poplatníků mluví o unijních institucích a potřebě šetřit, obvykle se zapomíná na několik desítek specializovaných euroagentur roztroušených po členských zemích EU.
Právě na jejich účty se zaměřili minulý týden poslanci Evropského parlamentu, když schvalovali konečnou zprávu hospodaření Unie za rok 2010. Účetnictví tří agentur nedostalo zelenou kvůli podezření z konfliktů zájmů a plýtvání.
O většině z nich asi nikdo ze čtenářů nikdy neslyšel a také netuší, co vlastně každý den dělají. Plejáda evropských agentur vznikala postupně do značné míry jako úlitba členským státům, aby nejen Brusel, Štrasburk či Lucemburk, ale i jiná města dostala příjem z unijních institucí. Obvykle fungují jako regulační a poradní orgán a mezi státy je o ně zájem kvůli napojeným fondům. I Česko vynaložilo značnou energii a prostředky, aby do Prahy získalo vesmírnou agenturu Galileo.
Při pohledu na hospodaření některých agentur a etické chování jejích zaměstnanců ale máme před očima místo úctyhodných expertních výsledků spíše přehlídku zavrženíhodných poklesků.
Tak například šéfka výkonné rady Evropské agentury pro bezpečnost potravin Diana Banaty změnila zaměstnání a přešla ze dne na den k lobbistické organizaci hájící zájmy potravinářského průmyslu. Už to samo vyvolává podezření z konfliktu zájmů. Pikantnější na celé věci je, že Banaty byla dva roky členkou této organizace. Výčet prohřešků tím zdaleka nekončí. Pracovníci stejné agentury, kteří mimo jiné hlasují o tom, zda je možné na území EU pěstovat geneticky modifikované plodiny, jsou podezřelí z příliš těsných vazeb na průmyslovou lobby v této oblasti.
Někteří členové euroagentur si také zvykli na rozmařilý životní styl, který se promítá do podezřele vysokých nákladů. Například valné hromady Evropské agentury pro bezpečnost potravin a Evropské agentury pro léčiva stály v průměru 100 tisíc eur. Zasedání pouhých patnácti členů agentury tak vyšlo evropské daňové poplatníky na šest tisíc eur za jednu jednající osobu. To je téměř třikrát tolik než průměr u ostatních agentur.
Snad ještě horší příklad utrácení a neetického chování poskytla Evropská agentura pro životní prostředí. Její zaměstnanci si nechali z eráru hradit cesty do turistických středisek, oficiálně vedené jako pracovní návštěvy. Ředitel stejné agentury pověřil organizací tréninkového pobytu v Karibiku pro své zaměstnance nevládní organizaci, jíž byl zároveň i členem. Ta samá agentura sídlící v Kodani si pak za 300 tisíc eur pořídila novou „zelenou“ dekoraci fasády: takže dnes vidíme budovu porostlou rostlinami. Zakázka navíc byla udělena bez soutěže.
A ani tím výčet nekončí: někteří experti Evropské agentury pro léčiva jsou podezřelí, že udržovali těsné vazby na farmaceutický průmysl. Přitom právě na vliv této mimořádně dravé lobby by měli být výrazně citliví.
V souvislosti s ekonomickou krizí a omezováním nákladné evropské byrokracie se v Bruselu idealisticky přemítá o rušení některých na první pohled zvláštních institucí. Evropské agentury, o jejichž přínosu lze mnohdy pochybovat, by do těchto úvah měly být zahrnuty také.
