Doba poraketoplánová nebude nudná. Do kosmických projektů se vedle států zapojí i soukromé firmy. Vývoj tak půjde kupředu.
Nejde o začátek konce, ale o konec začátků, prohlásila zástupkyně ředitele americké vesmírné agentury NASA Lori Garverová, když se ke svému poslednímu startu chystal raketoplán Atlantis. Zatímco jiní strašili ukončením kosmických programů, Garverová naopak přirovnala období raketoplánů k nejistým dětským krůčkům, i když jen díky nim je nyní na oběžné dráze mezinárodní vesmírná stanice ISS.
Proti, nebo společně?
Náměstek generálního ředitele ruské kosmické agentury Roskosmos Vitalij Davydov nicméně pár dní po poslední misi Atlantisu prohlásil, že se mezinárodní vesmírná stanice bude muset po roce 2020 zlikvidovat. „Nemůže zůstat na oběžné dráze, zůstalo by po ní příliš mnoho odpadu,“ citovala světová média jeho slova z rozhovoru pro ruskou televizi. Poprask kolem prohlášení, které by znamenalo, že Rusko plánuje ukončení činnosti ISS bez ohledu na úvahy svých amerických, kanadských, evropských a japonských partnerů o prodloužení její životnosti o osm let, se později pokusil zmírnit tiskový odbor Roskosmosu. Novináři podle něj Davydova špatně pochopili. Po roce 2020 se o osudu stanice rozhodne opět na základě všestranné dohody. „Uvažuje se, že by se mohla podle technického stavu provozovat i déle. Po skončení její životnosti je ale její likvidace navedením do atmosféry nad jižním Pacifikem jediným možným způsobem, jak ji uklidit,“ vysvětluje odborník na kosmonautiku Antonín Vítek z Akademie věd ČR.
Rusko si ale podobná prohlášení může dovolit – je dnes jedinou zemí, která je schopná vynést na oběžnou dráhu loď s astronauty na palubě. „Publikum vždycky bude chtít vyhrocené věci. Faktem ale je, že lidská činnost ve vesmíru je složitá a náročná záležitost, která vyžaduje spolupráci. A ta přinejmenším na technické úrovni běžela i v době soupeření Spojených států a Sovětského svazu lépe, než se říká,“ připomíná vládní zmocněnec ČR pro projekt Galileo Karel Dobeš, který má s kosmickým průmyslem více než třicetileté zkušenosti.
Snad jediným, kdo do podobného plánu nezapadá, je Čína. U ní zatím stále vede varianta, že „pojede“ na vlastní pěst. A tak, by se mohlo brzo stát, že ISS vyroste menší vesmírná „sestřička“. I když čínský kosmický průmysl odpovídá podle expertů úrovni sedmdesátých let, dnes jeho rozvoj nabral obrovskou rychlost.
„Že se na oběžné dráze objeví čínská stanice, je jisté. Mohlo by se jim to povést třeba i letos. Jen nebude mít podobu ISS. Spíše bude připomínat sovětské vesmírné stanice Saljut ze sedmdesátých let, tedy v podstatě jeden modul, k němuž se připojí loď s posádkou,“ přibližuje ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář.
Zapojení Číny do mezinárodního programu v dohledné době je zatím politicky neprůchodné. Proto zřejmě vše ještě chvíli pojede v zajetých kolejích. Americká NASA má s ruskou stranou podepsané kontrakty, které do roku 2015 zajistí dopravu šesti osob na ISS ruskými moduly Sojuz, jejich cestu zpět, i zabezpečení v podobě záchranných člunů obdobnými moduly na stanici.
Do vesmíru taxíkem
Tou dobou už mohou cesty do vesmíru vypadat úplně jinak. Optimista může říct, že USA ukazuje budoucnost: cesty do vesmíru přenechá soukromým společnostem. Vlastní „vozový park“ tak jakoby vymění za taxíky. Místo miliard na vlastní vývoj, rozděluje NASA po desítkách a stovkách milionů dolarů mezi společnosti, které mají vlastními vesmírnými prostředky dostat lidi nejen na oběžnou dráhu, ale možná ještě dál.
Asi nejblíže je společnost SpaceX, která už loni v prosinci zkušebně vyslala na oběžnou dráhu svou vesmírnou loď Dragon. Šéf firmy Elon Musk, který si na své vesmírně „hobby“ vydělal jako spoluzakladatel systému internetových plateb PayPal, má představu o kosmické budoucnosti jasnou. Hlavním cílem cest do vesmíru je prý systém, který zajistí přepravu mnoha lidí i materiálu na Mars tak, aby tam mohla vzniknout udržitelná civilizace. Může to prý trvat padesát, až sto let, ale lidstvo k tomu směřuje.
Kromě snění o budoucnosti, ale myslí Musk i prakticky. „Náš systém létání bude určitě bezpečnější než všechny před ním. Jako soukromé společnosti by se nám zabíjení klientů příliš nevyplatilo,“ tvrdí Musk s dávkou osobitého humoru.
Odborníci se shodují, že vývoj vesmírných dopravních prostředků poběží v rukou soukromých společností rychleji a ekonomičtěji než pod taktovkou státu. A dohled nad podobnými aktivitami do budoucnosti vyřeší zvláštní typ mezinárodní organizace, která bude udělovat licence a provádět kontrolu nad lety do vesmíru obecně. „Se vzrůstající frekvencí letů naroste i potřeba legislativy a regulace, která ohlídá i technickou kvalitu strojů a podobně. To je nevyhnutelné. Oddělení na vydávání příslušných licencí ostatně už dneska existuje v USA na Federálním úřade pro letectví a řízení letového provozu,“ upozorňuje Kolář.
NASA nespolupracuje jen s firmou SpaceX, jejíž Dragon by měl s nákladem na ISS doletět ještě letos. Jeho cestu a budoucí vývoj odměnila letos dotací 75 milionů dolarů. Přispěla také výrobci letadel Boeing, který počítá s tím, že jeho vesmírná loď CST-100 by mohla létat s lidskou posádkou už v roce 2015, nebo firmě Blue Origin, jejíž stroj New Shepard se prozatím testuje jen pro suborbitální lety.
Peníze se přitom nerozdělují jen tak – NASA přispívá partnerům, kteří ve vývoji vesmírných létajících strojů dosáhnou určitého mezníku. „Systém tak upravuje sám sebe – úspěšné firmy se mohou nadále posunovat kupředu, zatímco ty neúspěšné prostě peníze nedostanou,“ vysvětlil Mark Sirangelo manažer společnosti Sierra Nevada Corporation. Jeho firma od NASA získala 80 milionů dolarů na vývoj lodi Dream Chaser, která by měla první orbitální testy absolvovat v roce 2014.
Hotely i Mars počkají
Ambice soukromých firem ale nekončí dopravními prostředky. V plánu jsou i například vesmírné hotely na oběžné dráze. Svou vizi „nafukovacích“ modulů by stejnojmenná firma podnikatele Boba Bigelowa ráda uskutečnila už v příštích letech, ale jejich budoucnost není tak jistá.
„V podstatě to nabízejí jako službu. Kontaktovali dokonce i nás, jestli bychom si jako Česká kosmická kancelář hotel případně nepronajali a neorganizovali zájezdy. Mají v nabídce cenové relace na měsíc i rok,“ říká s úsměvem Kolář.
Podle něj v Bigelow sice mají otestováno, že nafukovací modely na orbitě vydrží, ale firma neřeší dopravu vesmírných turistů. Tu by musela zajistit jiná společnost. Podobné plány má i ruská firma Excalibur, která by pro svůj hotel Omicron využila vyřazené vesmírné moduly ze sovětského vojenského programu Almaz. Zástupci firmy optimisticky čekají vesmírné turisty už v roce 2014 a moduly na jejich přivítání se chystají patřičně upravit a zmodernizovat. Svůj designový návrh jim mimochodem nabízejí i čeští architekti. „Takové projekty jsou ale zatím jen studentské práce. Podobné se objevily už mnohokrát v minulosti, například v sedmdesátých letech byla navržena stanice Perin v zájmovém kroužku při pražském planetáriu,“ připomíná Vítek s tím, že podobné návrhy se nejspíše realizovat nebudou.
Podobně nejistě to vypadá i s plány americké vlády a agentury NASA. Prezident Barack Obama sice ohlásil, že by se v roce 2025 mohli lidé dostat na nějaký z blízkých asteroidů a v roce 2035 na Mars, ale dohady okolo federálního rozpočtu zřejmě neumožní zajištění dostatečných finančních prostředků. Ze stejných důvodů ostatně prakticky skončil i program Constellation, jenž měl vrátit lidi na Měsíc.
I když NASA pilně testuje svůj vesmírný modul Orion vyráběný ve spolupráci s firmou Lockheed Martin pod kontraktem v hodnotě 7,5 miliardy dolarů, jeho vynesení na orbit a ještě dál se nejspíše jednou odehraje s pomocí raket soukromých firem.
Uzavření éry raketoplánů tak rozhodně neznamená konec kosmonautiky. Se zapojením privátního kapitálu se navíc otevírají možnosti, k nimž by se státy možná neodhodlaly.
