* Vaše původní profese neměla s květinami nic společného. Jak ten váš floristický příběh začal?
Nikdy jsem nenašla odvahu ani pomyslet na vlastní floristickou kariéru. Byla jsem příliš zatížená myšlenkou, že musím pracovat v oboru, kde jsou peníze. A tak se mým denním chlebem stal tvrdý byznys, později manažerská činnost pro podniky druhých. A jednoho dne, po mnoha letech vyčerpávající práce, se to stalo. Ucho se konečně utrhlo. Už jsem nebyla schopná ani ochotná pracovat pro druhé. Přestalo mi to dávat smysl. Nechtěla jsem už stavět jen sny ostatních. Chtěla jsem začít žít svůj vlastní sen. V tu dobu jsem byla hodně času o samotě, začala jsem více fotit a také malovat obrazy. Emoce chtěly ven. Umění se stalo mou terapií. Postupem času jsem začala mít zase potřebu vyjít mezi lidi a žít naplno. Definitivně jsem odložila kostýmek a podpatky a začala zjišťovat, kdo vlastně jsem a co chci. Bylo to bolestivé, ale velmi přínosné a svým způsobem krásné období. Moje fotografie a obrazy byly na několika výstavách a mé květiny dělaly radost všem okolo. Rozhodla jsem se proto, že potřebuji nějaké krásné místo, kde budu moci tvořit a ukazovat svá díla světu. Kde to budu opravdu já. A takové jsem našla.
* Co bylo nejtěžší změnit?
Pro mě nikdy nebylo těžké cokoli změnit. Jsem beran, tygr a tak trochu neřízená střela. Těžké bylo začít si opravdu věřit a nebýt perfekcionistka. Nečekat, ale konat. Pochopit, že důležitá není dokonalost, ale možnost dělat to, co mě naplňuje a přináší to radost i ostatním.
* A co přineslo radost vám?
Největší radost přišla v okamžiku, kdy jsem si naplno uvědomila, že všechno, co dělám a tvořím, vychází opravdu z mého srdce. Žádná nařízení, cizí pravidla ani limity. Jen moje fantazie, cit a um. Naprostá tvůrčí svoboda a volnost. Je to báječný pocit.
* V čem je váš Květinový ateliér v pražském Braníku výjimečný?
To je těžká otázka. Myslím si, že každé dílo je odrazem svého autora a jako takové je z principu jedinečné. Můj Ateliér má svou nezaměnitelnou atmosféru, náladu a charakter. Ale ať se každý přijde přesvědčit sám…
* Proč myslíte, že se lidé v poslední době často vracejí k řemeslu?
Chcete-li něco vyrobit vlastníma rukama, musíte tomu věnovat plnou pozornost a soustředit se jen na to, co zrovna děláte. Je to takové ukotvení v čase a prostoru. To, co tvoříme řemeslem, nejsou jen čísla a papírky, ale skutečné hodnoty. Vidíme opravdové výsledky své práce. Zkuste třeba někdy vytočit misku na hrnčířském kruhu nebo upéct dort. Je to balzám na duši. Chvíle, kdy nevnímáme čas a jsme uvnitř sebe a šťastni. To je důvod, proč řemeslo předávám dál.
* Která rostlina/květina je pro vás symbolem štěstí?
Mech. Zelený, svěže vonící lesem, s krůpějkami rosy. Zbožňuju ho ve všech jeho podobách a velmi ráda jej ve své tvorbě používám. Velmi také tíhnu k japonskému umění zvanému kusamono.
* Co je pro vás štěstí?
Štěstí je neuchopitelné, nepojmenovatelné a velmi abstraktní. Pocit, jenž se nachází hluboko uvnitř každého z nás. Je jen na nás, jestli si to uvědomujeme a pouštíme ho ven. Štěstí nemůže přijít z vnějšku. Je to v podstatě stav bytí. Stav mysli. Pro mě třeba obyčejná radost z maličkostí, z láskyplného objetí, z vděčnosti smět vidět kapky deště na větvičkách stromů, moci se dotknout milované bytosti, vychutnávat rozmanitost světa kolem, jeho barvy a chutě a vůně. Štěstí je najít se, být sám/sama sebou. Každý den žít svůj sen a prožívat jej se svými blízkými a dělit se o tu radost s celým světem. •
KVĚTINOVÝ ATELIÉR
Ateliér 26 se specializuje na kytice, aranžmá, květinové dekorace a objednat si zde můžete i květinovou výzdobu pro slavnostní příležitosti. Kromě toho pořádá oblíbené workshopy.
