Středočeská kandidátka ANO Jaroslava Jermanová půjde do krajských voleb s jasným tématem: uprchlíky tu nechci
Kandidátka na středočeskou hejtmanku za hnutí ANO a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Jaroslava Jermanová je dnes možná nejlépe připraveným adeptem do krajských voleb. Kandidaturu zvažovala už od začátku letošního roku a je prvním jistým lídrem hnutí ANO. Velmi dobře se orientuje i v uprchlické krizi – v jednom z možných hlavních témat předvolební kampaně. Bude se však muset vypořádat s tím, že ANO nebude k migraci mluvit jedním hlasem. Její kolega a možný kandidát na jihomoravského hejtmana Petr Vokřál by na rozdíl od ní uprchlíky v Česku přivítal především z humanitárních důvodů, ale i s tím odůvodněním, že sami Češi byli v minulosti mnohokrát uprchlíky v cizích zemích. Jermanová vidí v migrantech hlavně hrozbu. „Když sem utíkají mladí muži schopní boje nebo práce, tak proč se nesnaží něco změnit ve své zemi?“ ptá se.
* Čím to je, že jste ohlásila svou kandidaturu do krajských voleb jako první ze všech lídrů ANO?
Je to tím, že byly předčasné volby a hnutí se vyvíjelo tak, jak se vyvíjelo… Řekněme to tak, že já jsem člověk, který má zkušenosti z komunální politiky, byla jsem starostkou, byla jsem i na kraji. Takže je to obor, který si troufám říct, že znám. Neříkám, že dobře, protože za minulých vlád se na kraji určitě spousta věcí změnila. Ale s tím se tak trochu počítá. Nicméně je pravda, že když přišla první nabídka a hovořili jsem o tom s panem předsedou ještě před letošním sněmem…
* … promiňte, ta nabídka přišla od pana Babiše?
Bavili jsme se o tom, kdo by mohl být středočeským hejtmanem, a on se mě zeptal, jestli to zvažuji. Já jsem v té chvíli řekla, že ne, že mě funkce ve sněmovně baví. Ale ta práce ve sněmovně je prostě jiná, než bych si představovala. Já jsem člověk aktivní, který má rád za sebou konkrétní výsledky, když můžu ovlivnit věci a dostat zpětnou vazbu. Ta práce je státotvorná, odezva není tak rychlá a jsou věci, na které z této pozice vliv nemám.
* To, že je tato práce státotvorná a bez rychlé odezvy, jste ale musela vědět už předtím, než jste funkci místopředsedkyně sněmovny přijala.
Ano, já jsem byla přesvědčena, že ve středních Čechách nakonec najdeme jiného lídra. Rozhodování trvalo hrozně dlouho. Přes to prvotní ne se na mě obracela spousta lidí z regionu i mimo region a já jsem začala být nahlodávaná a uvědomila si, že je to obrovský projev důvěry.
* Neodpověděla jste mi, proč jste zrovna vy tím prvním lídrem hnutí ANO v krajských volbách, jehož jméno je už delší dobu známé.
Dostala jsem podporu své krajské organizace. Nějakým způsobem to proniklo do médií. A pan Babiš mě v té kandidatuře podpořil.
* Jste místopředsedkyní strany pro regiony. Brněnský primátor Petr Vokřál je místopředsedou strany se zodpovědností za kampaň do krajských voleb. Jak s panem Vokřálem vzájemně slaďujete své kompetence?
Já vás trochu upřesním. Já mám ve své kompetenci komunikaci do regionů a zahraniční záležitosti hnutí. Pan Vokřál byl pověřen vytvořením strategie pro krajské volby na centrální úrovni.
* Takže nepochybně budete spolupracovat. Ale jsou věci, na kterých se asi neshodnete. V první řadě jde o přijímání uprchlíků. Petr Vokřál má k migrantům velice pozitivní názor, vy jste spíše zdrženlivá. To téma neskončí letos, přetrvá pravděpodobně až do příštího roku a může se stát jedním z hlavních témat krajských voleb. Je možné, že Petr Vokřál také bude kandidovat na hejtmana, a pak jsme v situaci, kdy dva důležití lídři hnutí ANO v krajských volbách mají zásadně odlišný názor na stěžejní problém.
Pokud vím, tak pan Vokřál prezentoval svůj názor někde na webu a mě se na to pak novináři ptali. Já musím říct, že k migrační otázce se kontinuálně vyjadřuji více než rok. Ať už si toho novináři všimli, nebo nevšimli. Myslím, že to v mém případě není úplně zdrženlivost. Já to vnímám jako obrovský problém. Předpokládám, že migrační vlna, která se na nás začíná valit, bude jedním z nosných témat krajů. Tu vlnu teď nejsme v té evropské konstelaci asi schopni zastavit, ale prioritním zájmem každého hejtmana by měla být ochrana občanů jeho regionu. A mělo by to být prioritou politiků i na té nejvyšší úrovni.
* Z vyjádření pana Vokřála vyplývá, že chce zřejmě chránit občany tak, že uprchlíky přivítá a ubytuje.
Každý má nějaký svůj způsob. Jde o to, aby se dostatečně komunikovalo se starosty a občany té obce, kde je detenční zařízení pro uprchlíky, a vysvětlovalo se jim, co pro ně stát udělá, aby měli pocit bezpečí. To, co se teď děje, je bezprecedentní situace. Na jedné straně chceme, aby naši občané dodržovali zákony. A pak se tu objeví uprchlíci, kteří jsou neidentifikovatelní, neumíme rozlišit, jestli je to válečný, nebo ekonomický uprchlík, nebo nedej bože někdo jiný, nastrčený.
* Neměli bychom to umět rozlišovat?
Měli bychom to umět. Ale bohužel váháme příliš dlouho a ta situace není záležitost jednoho měsíce, ale minimálně roku. To, že schengenský prostor existuje, je určitě dobře pro svobodu našich občanů, ale v současné chvíli je to pro nás obrovská nevýhoda. Nesouhlasím s tím, že naše azylové zákony jsou špatné. My je máme dobře postavené. Ne všechny země je bohužel takové mají.
* Je schengenský prostor pro nás taková nevýhoda, že by se měly opět zavést kontroly na hranicích?
To je otázka toho, do jaké míry jsme ochotni opustit svobody, které jsme si vydobyli.
* Měli bychom z schengenského prostoru vystoupit?
To určitě nejde. Jsme uprostřed něj, neumím si představit, jak by to fungovalo. Nicméně bych se nebránila zvýšenému dozoru na našich hranicích. Ale nemyslím si, že se tím něco dramaticky změní, dokud se státy Evropské unie nesjednotí na společném postupu.
* Cítím z vašich odpovědí, že vnímáte uprchlíky především jako hrozbu. Není možné se na to podívat z opačného pohledu a vzít je jako přínos? Máme velice nízkou nezaměstnanost, rekordní množství volných pracovních míst. Nemohou uprchlíci pomoci naší ekonomice?
Určitě se to využít dá, ale pak musíme velmi opatrně selektovat, které uprchlíky tady necháme. Tyto důvody vedly Francii k tomu, že si tam přivedla obrovskou skupinu lidí, kteří teď dělají problémy. My Češi nejsme xenofobní. Dokážeme začlenit lidi, kteří jsou nám blízcí. Jsem si naprosto jistá, že uprchlíci, kteří k nám přicházejí přes Řecko a přes Itálii, nejsou schopni až na výjimky se začlenit do naší společnosti a stát se přínosem pro náš pracovní trh. Pokud budeme mluvit o uprchlících z Ukrajiny, tam je to věc jiná. Je to o odlišné kultuře i o odlišném vyznání. V islámských zemích je přece pohled na občanskou společnost úplně jiný. Žena je podle nich podřadný tvor a pak se tady imigranti třeba dostanou do firmy, kde jim bude velet žena. Jak pak budou pracovat?
* A neutíkají ti lidé právě kvůli tomu, co se teď v Sýrii děje? Tedy kvůli extrémní islamizaci té země?
Ale to je přesně to, co nevíme. Když sem utíkají mladí muži schopní boje nebo práce, tak proč se nesnaží něco změnit ve své zemi?
* Protože tam vládne teror. Je asi velmi těžké tam teď jako jednotlivec něco změnit.
A vy si myslíte, že pokud vypukne další konflikt třeba v Africe, tak Evropa má takový prostor, aby je tady všechny umístila a postarala se o ně?
* To je teď na každém státu, jestli chce uprchlíky přijmout, či ne a kolik. My v České republice příliš multikulturní nejsme.
Jak to že ne?
* Podíl cizinců je tu minimální ve srovnání s Francií nebo Německem.
Ale Francie měla jiné výchozí podmínky. Mají koloniální minulost. Z těchto zemí pak čerpali levnou pracovní sílu a teď vyrostla třetí až čtvrtá generace, která začíná být nespokojená. Ale proč my bychom měli tu chybu opakovat? My tu máme pět až sedm procent menšin a jsou to i poměrně rozdílné menšiny, jako je vietnamská komunita.
* Ano, ale když jsou Vietnamci tak rozdílní, proč to u nás funguje?
Jsou zvyklí pracovat a vždycky byli. To jsou činorodé národy, a přestože jsou tu s nimi problémy kvůli kriminalitě, tak se postupně začleňují. Byla jsem nedávno vítat prvňáčky a viděla jsem tam spoustu vietnamských dětí. Rodiče nemají žádný problém s tím, že dají dítěti české jméno, aby ho paní učitelka mohla vyslovit a aby zapadly.
* A nemyslíte, že by se tohle nemohlo opakovat třeba se syrskými dětmi?
Já si myslím, že ne. Mluvili jsme o tom. Je to o kultuře a o vyznání.
* Vietnamci také nejsou křesťané.
Ale nemají vyznání koránu. To je potřeba si říct. Já jsem korán četla. Vím, o čem mluvím. Má samozřejmě spoustu různých výkladů. Ale vezměte si, že ve Francii i třetí či čtvrtá generace chodí zahalená. Když budu v Sýrii třeba v době míru, nedovolím si tam jít nezahalená, protože respektuji zvyklost té země. Myslet si, že příchodem do Evropy se tito lidé začnou chovat jako my, je naivní. Ukázalo se, že to fungovat nebude. Proto si myslím, že bychom si měli vybírat, koho na našem území necháme a začleníme do společnosti, a koho ne. l
Myslet si, že příchodem do Evropy se třeba Syřané začnou chovat jako my, je naivní. Ukázalo se, že to fungovat nebude. Proto si myslím, že bychom si měli vybírat, koho na našem území necháme. Pak se tu objeví uprchlíci, kteří jsou neidentifikovatelní, neumíme rozlišit, jestli je to válečný, nebo ekonomický uprchlík, nebo nedej bože někdo jiný, nastrčený.
O autorovi| Jan Novotný • novotnyj@mf.cz