Omezování agrární výroby kvótami postihlo první podnikatele
Nad českým zemědělstvím má již brzy bdít nová mocná instituce s rozpočtem v řádu miliard korun, která v mnohém zastíní i resortní ministerstvo. Vláda poslala do Parlamentu druhou verzi zákona, na jehož základě má být zřízen Zemědělský intervenční fond (ZIF), jako náhrada nynějšího Státního fondu tržní regulace (SFTR). Zdaleka nejde jen o změnu názvu, cedulí a razítek. Předkladatel uvádí, že ZIF bude působit v mnohem širší oblasti než SFTR. I proto se má počet zaměstnanců zvýšit během tří let ze zhruba dvaceti, které zaměstnával SFTR, na 124. Nově se zákon zaobírá termíny, jako například produkční kvóta či uvádění půdy do klidu. Již skutečnost, že v textu se na několika místech hovoří o zavádění „tržního pořádku , naznačuje, jakou cestu má zákon vytyčit. Rozsáhlé pravomoci a nástroje, které bude mít ZIF k dispozici (viz box), mají oficiálně jediný cíl - stabilizaci trhů se zemědělskými výrobky a potravinami a minimalizaci výkyvů jejich cen. Do doby vstupu ČR do Evropské unie by ZIF měl být vykonavatelem agrární politiky české vlády. Po vstupu má být prodlouženou rukou Bruselu, garantovat a uvádět na našem území v život Společnou zemědělskou politiku EU.
Přehnaná horlivost. O tom, že změna je nutná, asi není pochyb. Všechny státy unie mají specializované agentury tohoto typu a také po kandidátských zemích se žádá, aby je v nějaké formě zřídily. Debata se vede o tom, zda je nutné již dnes začít trpně kopírovat západoevropský model, když v samotném Bruselu se o jeho budoucnosti vedou bouřlivé polemiky. „Unie po nás v tuto chvíli žádá jediné - specializovanou platební agenturu, která bude spravovat peníze, jež k nám posílá. To proto, aby na tyto peníze bylo dobře vidět a jejich využití bylo kontrolovatelné. Další věci, například systém produkčních kvót, po nás zatím nikdo nechce, uvádí poslanec Pavel Pešek z Unie svobody. Forma, rozsah a způsob činnosti intervenčních agentur členských zemí EU se velmi liší. V některých zemích jde o samostatné právní subjekty, v jiných o pobočné úřady ministerstva zemědělství. Někde je jedna centrální agentura, v jiných jsou ještě regionální (Německo), či dokonce specializované pro jednotlivé zemědělské výrobky (ve Francii jsou samostatné regulační úřady pro trh mléka, obilí a další produkty). Jak týdeníku EURO sdělil ředitel nynějšího Státního fondu tržní regulace Jan Höck, tvůrci české předlohy hledali inspiraci zejména v bezprostředním okolí, v Německu a Rakousku. Za základ nakonec vzali rakouský model tamní agentury AMA. „Náš jižní soused je nám blízký nejen geograficky, ale i rozsahem zemědělství, utvářením krajiny a historickými zkušenostmi. Navíc můžeme dobře zúročit jeho stále ještě živé zkušenosti ze vstupu do EU, soudí Höck. Návrh zákona byl prý připraven tak, aby umožnil široké spektrum činností, přičemž bude záležet na možnostech státního rozpočtu, kterých nástrojů bude ZIF skutečně využívat a jakých zemědělských výrobků se jeho činnost bude dotýkat. „Budeme tak připraveni na vstup do Evropské unie, ale také kdykoliv schopni reagovat na změny její zemědělské politiky. Zákon teoreticky umožňuje ovlivňovat nabídku a poptávku u všech agrárních produktů. V praxi se najisto počítá se státními zásahy na trhu mléka, obilí a cukru. Bude záležet na výši rozpočtu, zda ZIF vstoupí i na trh hovězím a vepřovým masem. Například u drůbežího masa či brambor se přímé intervence zatím nepředpokládají. Předseda Svazu zemědělských družstev a společností Miroslav Jirovský, který je s návrhem zákona spokojen, považuje za prioritu státní zásahy do trhu obilovin, jelikož u mléka a cukru je podle něj situace lepší než loni.
Prostor pro svévoli? Řada poslanců Parlamentu je proti tomu, aby zákon Zemědělskému intervenčnímu fondu umožňoval převzít intervenční politiku nynějšího Státního fondu tržní regulace, který si na trhu často počínal jako cenotvorce a trh deformoval. „ZIF by měl vyhlašovat intervenční cenu vždy až ex post, teprve poté, co se vytvoří nějaká tržní cena, míní místopředseda zemědělského výboru Jan Grůza z KDU-ČSL. Za chybu považuje loňské počínání SFTR, který dopředu vyhlásil, že od zemědělců vykoupí půl milionu tun potravinářské pšenice za cenu 3300 korun za tunu. Ostatní výkupní subjekty, mlýny a pekárny, se této poměrně nízké ceně přizpůsobily, ačkoliv prý nic nebránilo tomu, aby cena byla vyšší. Stanovování intervenční ceny ex post může podle Grůzy v určitých případech sice klást vyšší nároky na rozpočet (při nadúrodě), ale i přesto chtějí poslanci KDU-ČSL změnu prosadit. Další místopředseda zemědělského výboru, poslanec Jaroslav Pešán (ODS), je toho názoru, že intervenční ceny by měly být stanovovány na základě speciální právní normy, která by případné státní zásahy striktně vázala na aktuální světové ceny zemědělských komodit. Byl by vytvořen přesný model, jak má ZIF na trh vstupovat při určité odchylce české ceny od světové. V návrhu zákona se totiž intervence de facto ponechávají na libovůli fondu, a hrozí tak, že zásahy by se mohly řídit i jinými motivy.
Kladivo na konkurenci. Se zavedením produkčních kvót pro výrobce mléka a cukru původně počítal ministr zemědělství Jan Fencl již pro letošní rok. Zákon v první verzi však nebyl schválen, což ho donutilo záměr odložit a přijmout náhradní řešení. Vláda minulý týden přijala ministerstvem navržené nařízení, „kterým se stanoví podmínky pro stabilizaci trhu s cukrem v hospodářském roce 2000/2001 . V praxi jde o jakousi kvótaci na nečisto, zatím bez sankcí. Již nyní se však ukazuje, jaká obrovská nebezpečí v sobě tento systém státem hlídané zemědělské produkce skrývá. Kabinet schválil pro domácí trh kvótu ve výši 380 tisíc tun cukru, pro vývoz 95 tisíc tun. Kvóty pak byly rozparcelovány mezi jednotlivé cukrovarnické společnosti. Ty musí zaručit, že se na domácí trh dostane jen tolik, kolik bylo dohodnuto. Stanovený objem vývozu bude subvencován ze zvláštního fondu, do něhož přispějí všechny cukrovary. Pokud by některý vyrobil více, než je stanoveno, musí nadvýrobu vyvézt na vlastní náklady. Všechny funkční české cukrovary si v posledních letech mezi sebe rozdělily tři zahraniční koncerny - francouzský SDA Origny, francouzsko-britský Eastern Sugar a rakouská Agrana International. Celorepublikové kvóty byly mezi jimi ovládané cukrovarnické společnosti rozděleny na základě objemu výroby a prodeje za referenční období posledních pěti let. Systém tak vlastně konzervuje status quo v cukrovarnictví a neumožňuje, aby na trh vstoupily nové subjekty. Jediná možnost pro ně je, že by kvótu odkoupily.
Kartel z vůle státu. Proti se jako první postavila olomoucká firma Eurogynova CZ, protože se cítí rozhodnutím výrazně poškozena. Na konci loňského roku odkoupila odstavený cukrovar Prosenice na Přerovsku (společnost Eastern Sugar v něm v roce 1996 výrobu zastavila a podnik skončil v konkursu). Podle vládního nařízení by cukrovar na trhu vůbec neměl cukr prodávat. Přitom majitelé do koupě a opětovného zprovoznění podniku již investovali asi 80 milionů korun. Pokud by nemohli produkci na trhu uplatnit, nepřišli by pouze o uvedenou částku, ale museli by zaplatit i vysoké sankční poplatky dodavatelům a odběratelům, s nimiž uzavřeli dlouhodobé smlouvy. „Vládní opatření nás velmi šokovalo. Ani ne tak samotný systém, ale hlavně to, jakým způsobem jsou celkové kvóty taxativně rozděleny mezi cukrovary, uvádí jednatel firmy Eurogynova CZ Jiří Vajdík. Upozorňuje, že jejich firma je narozdíl od konkurence ryze česká, a lze to tedy chápat i tak, že vláda nadržuje zahraničním podnikatelům před domácími. Cukrovar by měl v době řepné kampaně zaměstnávat až 380 lidí, což je na Přerovsku, postiženém patnáctiprocentní nezaměstnaností, významný počet. Zástupci prosenického cukrovaru se chtějí s ministerstvem zemědělství nejdříve dohodnout. Teprve pokud by se to nepovedlo, půjdou cestou práva. Stejně jako brněnský antimonopolní úřad si totiž myslí, že vládní nařízení nemá oporu v žádném nyní platném zákoně. Nevoli vyjádřili i zástupci Sdružení uživatelů cukru. Jsou totiž přesvědčení, že kvótace zvedne cenu, protože jde vlastně o kartelovou dohodu. Ministr Jan Fencl již dříve připustil, že by se mohlo jednat o kartel, ale namítá, že přesně takto zatím ještě funguje agrární politika Evropské unie, do níž chceme vstoupit.
Jaké zbraně bude moci fond používat 1) Bude poskytovat finanční podporu ve formě: - intervenční podpory - kompenzační podpory - podpory pro skladování a zpracování zemědělských výrobků a potravin - podpory pro zajištění odbytu zemědělských výrobků a potravin na domácím trhu - podpory za uvádění půdy do klidu - podpory nepotravinářského vy-užití zemědělské produkce - podpory programů na zvýšení spotřeby zemědělských výrobků a potravin - podpory prodeje zemědělských výrobků a potravin pro humanitární, sociální a podobné účely včetně potravinové pomoci 2) Bude provádět intervenční nákupy zemědělských výrobků a potravin za intervenční ceny a případně i zajišťovat zpracování tohoto zboží. 3) Bude prodávat jím nakoupené zemědělské výrobky a potraviny ke spotřebě na domácím trhu nebo na vývoz, nebo poskytovat subvence při vývozu zemědělských výrobků a potravin. 4) Bude organizovat trh zemědělských výrobků a potravin využíváním produkčních kvót.