S Putinem se dá jednat, byť hájí ruské zájmy
Není to další důkaz, že svět je vzhůru nohama? Ruský prezident Vladimir Putin přicestoval do Prahy jako úřadující šéf skupiny G8, která sdružuje převážně vyspělé ekonomiky kapitalistického světa. A je to právě Putin, kdo všude otevírá téma energetické bezpečnosti. Navzdory tomu, že ve zjednodušeném vidění mnoha lidí zajišťování energetické bezpečnosti neznamená nic jiného než obranu před přílišnou závislostí na ruských surovinách.
Putin si je evropských obav dobře vědom. Kdyby se držel tradičních ideologických přístupů z dob Sovětského svazu, asi by kritikům ruské energetické politiky pěkně vyčinil. Dnešní ruská politika však není postavena na ideologii. Je promyšlená a pragmatická. To neznamená, že by ruští partneři nyní měli bez obav přijímat vše, co jim Moskva předkládá. S Putinem se bezpochyby dá jednat, ale je nutné mít na paměti, že prosazuje především ruské zájmy. Přínosem je ovšem hlavně to, že se nesnaží své pravé záměry skrývat za slova o internacionalismu.
Proč tedy Putin mluví o energetické bezpečnosti? Částečně na to odpověděl on sám po jednání s Václavem Klausem na Pražském hradě. Všichni si myslí, že je povinností Ruska zajišťovat bezpečnost ostatních, ale Rusko se také chce cítit bezpečně, prohlásil Putin. Vládce Kremlu možná mohl volit méně emocionálně zabarvená slova, ale jeho úvaha má logiku. Také Moskva musí uvažovat o různých zdrojích energie, dodávat ji vlastnímu obyvatelstvu a přemýšlet o tom, zda jsou zahraniční odběratelé surovin spolehliví, zda dobře a včas zaplatí. Vývoz surovin vtahuje Rusko stále více do světové ekonomiky a Putin nelže, když tvrdí, že čím více jsou odběratelé závislí na největší zemi světa, tím větší je také ruská závislost na nich. Také v Moskvě přirozeně mluví o diverzifikaci, hledají další trhy, na něž by mohli ropu a plyn vyvážet, a uvažují o nových přepravních cestách. Není nic divného na tom, že Rusko hodlá stavět severoevropský plynovod po dně Baltského moře. Překvapivý z tohoto pohledu není ani Putinův návrh, který zazněl v Maďarsku před příletem ruského prezidenta do Prahy: vybudovat další plynovod do Evropy, který by vedl přes Turecko a Balkán.
Ruský zájem o energetickou bezpečnost má však i další aspekt. Kreml si je dobře vědom úvah v různých koutech světa, podle nichž by se měl plyn více nahrazovat jadernou energií. V Moskvě již možná kalkulují s tím, že vývoj se bude skutečně ubírat tímto směrem. Ačkoliv to může znít překvapivě, Rusům by to mohlo vyhovovat. Mnozí Evropané si dnes spojují Rusko hlavně s ropou a plynem. Neberou však v potaz, že jaderná energetika je pro tuto zemi neméně lákavou příležitostí (více na straně 42). Rusko se může díky svým možnostem právě v této oblasti stát nepostradatelným partnerem pro řadu států i firem včetně třeba české ČEZ. Závislost na ruské jaderné energetice by měla jiný charakter než závislost na tamním plynu. I s ní je nutné počítat, byť není nutné hned panikařit.
Pražský česko-ruský summit měl především symbolický význam. Tak vysoká návštěva z Moskvy tady nebyla už třináct let. Povzbuzující bylo i vzájemné ujišťování Vladimira Putina a Václava Klause, že tyto vztahy jsou už dnes normální, nezatížené minulostí. I když je evidentní, že část Čechů se nadále do minulosti ohlížet bude. Není pochyb o tom, že rozvoj hospodářských vztahů na východě může Česku především prospět. Stejně jako Maďarsku, které prohlásilo Rusko za svého nejdůležitějšího ekonomického partnera mimo Evropskou unii. Obchod a ekonomické vztahy ostatně také přispívají k překonání politických neshod. Rovněž pokrok v oblasti lidských práv je mnohem pravděpodobnější v ekonomicky otevřené zemi než v izolovaném státě.
Přesto není vůbec jisté, zda je právě jaderná energetika tou nadějnou oblastí. Volba budoucích zdrojů energie v Česku musí vycházet mimo jiné i ze zajišťování oné energetické bezpečnosti, ale neměla by se přijímat unáhlená řešení kvůli přehnaným obavám z Ruska. Na dočasné utažení kohoutků pro plyn směřující z Ruska na Ukrajinu a dále na východ na začátku letošního roku nelze zapomenout. Bude nutné zvážit, jak velká je pravděpodobnost, že se něco podobného zopakuje ve větším měřítku. Nic ale zatím nenasvědčuje tomu, že by rozhodujícími kritérii pro volbu vhodných zdrojů měla být nějaká jiná kritéria než ta ekonomická a ekologická. A pokud už se mluví o bezpečnosti, není možné opomenout ani to, co se vlastně bude dít s vyhořelým jaderným palivem.
