ZMAŘENÁ INVESTICE STÁTNÍ FIRMY Zmařenou investicí za desítky milionů korun může skončit projekt Centrálního meziskladu vyhořelého jaderného paliva. Ten ve druhé polovině 90. let naplánovala a začala budovat elektrárenská společnost ČEZ. Do skladu totiž nebude co ukládat.
Oproti plánu se vyhořelé palivo skladuje přímo v Dukovanech.
ZMAŘENÁ INVESTICE STÁTNÍ FIRMY Zmařenou investicí za desítky milionů korun může skončit projekt Centrálního meziskladu vyhořelého jaderného paliva. Ten ve druhé polovině 90. let naplánovala a začala budovat elektrárenská společnost ČEZ. Do skladu totiž nebude co ukládat.
Podzemní sklad vyražený ve skále, v hloubce asi sedm set metrů pod zemí - tak měl vypadat Centrální mezisklad vyhořelého jaderného paliva v lokalitě Skalka na Žďársku. Měl se do něj vejít vyhořelý uran vyprodukovaný v obou jaderných elektrárnách, Temelíně i Dukovanech, za celou dobu jejich životnosti.
První kontejnery s uranem měly podle plánu skončit v podzemí Skalky právě v letošním roce. Nestalo se tak. Objekt v současné době neslouží svému účelu. Místo uranu sem ČEZ vozí lidi na exkurze, aby jim ukázal, že se jaderné energetiky nemusejí bát.
ČEKÁ V ZÁLOZE
Skalka je nyní pouze záložním řešením pro případ, že úřady neschválí výstavbu skladů přímo v areálu jaderných elektráren. V Dukovanech už sklad stojí, v Temelíně probíhá schvalování a je víc než pravděpodobné, že také tam se použitý uran bude skladovat. Co tedy dál s projektem Skalka?
Základní variantou je „likvidace projektu“. „My máme povrchový areál Skalky povolený jako dočasnou stavbu po dobu trvání průzkumných prací. Jestliže se tam sklad nezbuduje, tak by se Skalka měla uvést do původního stavu,“ říká Jan Coufal z ČEZ, vedoucí projektového týmu skladu použitého paliva. Odhaduje, že uvedení Skalky do původního stavu by stálo nejméně deset až patnáct milionů korun. Společně s již utracenými penězi tak může státem ovládaná firma „vyhodit“ přes osmdesát milionů korun. To je částka, která by státu stačila na stavbu kilometru nové silnice nebo na čtrnácté platy učitelů. „V současné chvíli bych Skalku ještě nenazýval zmařenou investicí. ČEZ bude považovat Skalku za zmařenou investici tehdy, když se rozhodne, že už tady nezrealizuje sklad,“ říká Coufal. Zdůrazňuje, že Skalka je pořád jakousi pojistkou, kdyby se nepodařilo prosadit sklad v Temelíně. To je však nepravděpodobné, protože sklady uvnitř elektráren jako lepší z variant podporuje i vláda.
KLAUS SE LEKNUL TRANSPORTŮ Historie projektu Skalka pamatuje ještě doby společného Československa. Podle mezivládních dohod měl použitý uran z československých jaderných elektráren zdarma odebírat Sovětský svaz. Po roce 1989 z této varianty sešlo. Rusko schválilo zákon, který zakazoval přijímat vyhořelý uran z ciziny. Uran se nepodařilo udat ani jinde v zahraničí. Vláda proto v roce 1992 rozhodla, že bude hledat vhodné místo pro skladování uranu v tuzemsku. ČEZ měl v té době rozpracovanou stavbu meziskladu v jaderné elektrárně Dukovany, kterou však provázely silné protesty místních obyvatel. Vláda proto dala ČEZ úkol, aby příští sklady stavěl vně elektráren, mimo obydlená území. Volba padla na Skalku. Ani sklady mimo elektrárny se ale neukázaly jako nejvhodnější. Zvláště po zkušenostech ze zahraničí, kde se přeprava uranu po železnici z elektráren do skladů stala terčem protestů ekologických aktivistů. „Například při přepravě v Německu si před deseti lety demonstranti lehali na koleje, zapalovali ohně. Musely se vynakládat dost velké prostředky na ostrahu transportů,“ vzpomíná Coufal. Špatnými zkušenostmi ze zahraničí se podle něj nechala ovlivnit i vláda Václava Klause, když v roce 1997 doporučila stavět sklady vyhořelého jaderného paliva uvnitř elektráren. Přeprava použitého uranu z místa na místo přitom není podle Coufala nic, co by mělo vzbuzovat obavy. „Po rozpadu Československa zbylo několik palivových souborů z jaderné elektrárny Dukovany v elektrárně na Slovensku a na základě dohod se pak stěhovaly zpátky do Dukovan. Transporty po železnici, některé i přes Brno, probíhaly bez sebemenších problémů,“ říká Coufal. SKLADOVÁNÍ BEZ KONCEPCE
Bývalá náměstkyně ministra životního prostředí Eva Tylová, která v současné době pracuje pro ekologické sdružení Zelený Kruh, hodnotí rozhodování tehdejších vlád kriticky. V roce 1997 stavbu Skalky zamítla -právě proto, že se vláda Václava Klause rozhodla stavět mezisklady uvnitř elektráren. Skalka by tedy podle stanoviska ministerstva byla zbytečnou stavbou.
Tylová v tom vidí jasný důkaz toho, že státu chyběla koncepce jak hospodárně tyto věci řešit. „Podle mého názoru je ta nekoncepčnost způsobena tím, že v oboru působí různé nátlakové skupiny, které mají zájem na různých stavbách. Pro ně je nejlepší, pokud se všechny ty stavby připravují a pokud se všechny realizují, protože z těchto staveb mají zisk. A ti, co na straně státu či samosprávy rozhodují, bohužel někdy nedokáží rozpoznat důvod těchto tlaků,“ vysvětluje bývalá náměstkyně. Osobně se s tlaky lobbistů setkala i při posuzovaní Skalky.
ELEKTRÁRNA JIM STAČÍ
Paradoxů je v případu Skalka mnohem víc. Zatímco v Temelíně je odpor místních obyvatel proti skladu značný, v obcích kolem Skalky je proti jen minimum lidí. Přesto je téměř jisté, že sklad bude tam, kde z něj lidé mají strach - tedy v temelínské elektrárně.
„Proč se buduje sklad v Temelíně? Je to na základě rozhodnutí ministerstva životního prostředí, vlády a z toho vyplývajícího rozhodnutí ČEZ. Samozřejmě musíme respektovat rozhodnutí státu nebo vlády, když se rozhodla přednostně budovat sklady v areálech elektráren,“ vysvětluje Jan Coufal z ČEZ. Podle mluvčího nespokojených občanů Temelína Vladimíra Říhy nesouhlasí se skladem v temelínské elektrárně většina obyvatel obce. „Lidé se tu elektrárny pořád bojí. Stavbu vnímají jako zvětšování té hrozby a vlastně i její prodlužování,“ říká. Sklad je projektovaný na třicet let životnosti Temelína, tedy do roku 2032. Dojde-li však k plánovanému rozšíření elektrárny, bude nutné postavit další sklad na následujících nejméně třicet let. Lidem z okolí elektrárny tedy stavba prakticky natrvalo ovlivní jejich životy. Sklad by proto raději viděli na Skalce.
SKLAD PŘINESE PRÁCI A PENÍZE
Skalka leží poblíž obce Střítež, kde trvale žije méně než sto obyvatel. Bez práce je tam každý pátý. Podle většiny místních by sklad přinesl lidem práci a obci peníze. Podle původních plánů mělo na Skalce vzniknout přes padesát nových pracovních míst a část peněz, které ČEZ plánoval utratit, měla posloužit na rozvoj regionu. Především na zlepšení železničních tratí, po kterých se měl uran do Skalky vozit, a na zkvalitnění života v obcích.
Důchodce Pavel Janda ze Stříteže byl původně proti skladu, ale nakonec názor změnil. „Jsem od ČEZ namasírovaný. Oni se chovají ke všem, které potřebují, slušně,“ vysvětluje. Lidem v Temelíně za jejich odpor děkuje, protože tím nahrávají právě Stříteži jako záložní variantě.
Bývalý starosta Stříteže František Rozbořil vyjmenovává, co všechno obec z peněžních darů od ČEZ dosud pořídila. „Byly to nové cesty, osvětlení, čekárna u zastávky, kaplička, hasičská zbrojnice,“ vzpomíná. To potvrzuje i jeho nástupce ve funkci Pavel Šťourač. Když se prochází po sportovním areálu, který díky darům od elektrárenského gigantu v minulých letech v obci vyrostl, říká stručně: „ČEZ jsou peníze.“
Vladimír Říha z Temelína nadšení obyvatel Stříteže nesdílí. „Do Temelína má přijít pouhých dvacet milionů korun, což považuji za velice směšné. Sklad nám tady totiž bude ovlivňovat životní prostředí minimálně šedesát let, ne-li navždy,“ varuje. Starosta Stříteže Pavel Štourač si o postoji Temelínských myslí své. „Když to budou odmítat, tak tím se zvedá cena jejich lokality. Tedy aby ČEZ navýšil objem uvolněných peněz. Ta přesvědčovací kampaň bude narůstat. My jsme to taky zažili,“ říká.
„My to tady nechceme za žádné peníze,“ trvá na svém Vladimír Říha z Temelína. Názor zastupitelů obce Temelín je ale jiný. Výstavbě skladu dali zelenou. Posuzovali prý hlavně vliv stavby na zdraví lidí. Bez povšimnutí komunálních politiků z Temelína ale možná nezůstalo ani padesát milionů korun, které ČEZ slíbil obcím v okolí jaderných elektráren, když jeho záměry podpoří.
EKOLOGOVÉ VINÍ ČEZ Z UPLÁCENÍ Politiku energetického gigantu při prosazování svých zájmů kritizují ekologové, včetně někdejší náměstkyně ministra životního prostředí Evy Tylové. Ta tvrdí, že si ČEZ obce sponzorskými dary kupuje. „S tím nesouhlasím,“ obhajuje přístup ČEZ jeho zástupce Jan Coufal. „Jestliže sponzoring zastavíme, tak se objeví námitky, že obcím, kde máme zařízení, vůbec nepomáháme. Samozřejmě, že sponzorské dary mohou tamní zastupitele ovlivnit. Ale rozhodují stavební úřad a ministerstvo životního prostředí,“ dodává Coufal. „PR politika ČEZ je velice propracovaná. Mají na to hodně peněz. Je to v řádu desítek milionů - a to myslím bylo již v době, kdy jsem já byla náměstkyně,“ vzpomíná Tylová. Tomuto tlaku se podle ní obtížně čelí. „Oni dokáží zaplatit tisíce hodin lektorům, kteří vysvětlují, jak je jaderná energetika příznivá. Dokáží zaplatit obcím, aby nevznášely oprávněné námitky k provozu jaderné elektrárny. Ty peníze hrají velikou roli a musíme si uvědomit, že ve výsledku je platí daňový poplatník v ceně elektřiny,“ upozorňuje bývalá náměstkyně ministra. KAUZA V TELEVIZI
Další podrobnosti případu se můžete dozvědět v pondělí 31. října na programu ČT 1 v pořadu Reportéři ČT (21.35 hodin).